Pěší turistika – nenápadná stálice

Když se hovoří o sportu a o cestovním ruchu, pomyslí se na ni až na posledním místě, pokud vůbec. Pěší turistika je jaksi samozřejmá, bez medailové a mediální slávy, cool oblečení a byznysu. Přitom představuje nejpřirozenější pohybovou aktivitu.

Pěší turistika je ideální prevencí mnoha chorob, od civilizačních nemocí, srdce a cév až k rakovině. Stála u zrodu cestovního ruchu a tvoří jeho neodmyslitelnou součást i tam, kde se na ni až tak moc nemyslí, třeba u návštěvy památek. Značkařská práce, kterou Klub českých turistů (KČT) dělá už víc než 130 let, se obecně bere jako samozřejmost. Poskytnuté dotace však sotva stačí na materiál. Nebýt moře obětavé neplacené činnosti značkařů, rychle by se přišlo na to, že něco chybí – a zdaleka nejen pro akce, kde dominují ušlé kilometry.

Pěšky, nebo na kole?

Právě proto, že pěší turistika je tak samozřejmá, dostane se snadno do stínu aktuálních hitů, jakým byla např. před nějakým desetiletím cyklistika, skloňovaná ve všech pádech v médiích i v projektech. Budování cyklostezek se stalo prioritou, pomohly a pomáhají i fondy EU, někdy se zřízení stezky stalo dokonce cílem, namísto prostředkem k realizaci sportu (cyklostezky bez pokračování, případně městem za každou cenu – např. část cyklostezky kolem Karlových lázní v Praze použije nejspíš kandidát na smrt, ať už v důsledku karambolu nebo nadýchání zplodin).

Pěší turistika samozřejmě tuto konkurenci pocítila, ale své příznivce neztratila. Mojmír Nováček, zástupce generálního sekretáře KČT, k tomu říká: „V období boomu cykloturistiky si řada pochodů vytvořila k pěším trasám také cyklotrasy. Můj odhad je, že účastníků cyklojízd je asi 1/3 proti účastníkům pěším. Na druhou stranu procento neorganizovaných cykloturistů je vyšší, než procento pěších turistů.“

Pochody a přechody

Dálkové pochody a přechody hor, jednodenní i delší, tvoří páteř pěší turistiky organizované u nás Klubem českých turistů. „Za rok 2017 to činí 2 689 akcí pro veřejnost s účastí 234 552 lidí, což jsou ve velkém procentu neorganizovaní turisté. Jen pro srovnání – ve stejném roce 2017 uspořádaly odbory KČT 11 314 akcí pro své členy a na nich měly účast 211 296 turistů,“ upřesňuje Mojmír Nováček a dodává: „O renesanci zájmu o pěší turistiku v posledních letech nejlépe svědčí počty účastníků nejznámějšího pochodu Praha–Prčice, které za jednotlivé ročníky najdete na webu www.praha-prcice.cz. A podle těch čísel to vypadá, že zájem o pěší turistiku opět vzrůstá, i když pořadatelé už nedělají vůbec žádnou propagaci. Přitom pochod Praha–Prčice je skutečně dálkovým pochodem, kde nejkratší trasa pro dospělé pěší účastníky má 30 km. Téměř u všech pochodů je dnes největší zájem o trasy kolem 15 km a dále o trasy 10 km, které nejspíše odpovídají rekreační turistice.“

„Renesance pěší turistiky je nejdále v Německu. Deset až patnáct let tam vznikají tzv. certifikované trasy, které zájemcům garantují příjemné přírodní prostředí (především vedením po měkkém povrchu), přírodní i kulturní zajímavosti, odpočinková místa, možnost stravování ev. ubytování, dopravu na trasu atd. Podle jejich zkušeností na těchto trasách se zvýšil zájem o pěší turistiku o 30 procent. Počet těchto tras se v Německu počítá již na stovky. Tento koncept převzala Evropská asociace turistických klubů, která vyhlásila evropskou certifikaci před cca pěti lety a v Evropě je nyní takových tras asi patnáct. U nás se snažíme ve spolupráci s MMR zavést ‚českou certifikaci‘ turistických tras na stejných principech, jako je ta německá a evropská, a také připravujeme první trasu, která by byla certifikována podle evropské normy. Bude to část Stezky podél Lužnice – přeshraniční turistické dálkové trasy, vytvořené v letech 2012 až 2014,“ vysvětluje Mojmír Nováček z KČT.

Poutě

Specifickým fenoménem pěší turistiky jsou poutě. Pochody původně s duchovním účelem, často vícedenní a vždy spojené s náboženskými obřady. Postupem času, respektive sekularizace, dostaly poutě často víc folklorní než duchovní rozměr, čímž si paradoxně udržely publikum. Ale i u duchovně zaměřených poutí nastala v novém tisíciletí renesance. U nás jsou nejznámější poutě na mariánský Hostýn a cyrilometodějská na Velehrad. Celoevropským fenoménem jsou Svatojakubské poutě, k nimž vede 12 stovky kilometrů dlouhých značených cest do Santiago de Compostela. Počty poutníků (vč. profánních) dynamicky rostou a absolvování částí některé z tras se dostalo i do programů cestovních kanceláří.

Rekreace

Zdaleka nejrozšířenější a nejčastější, arciť nijak neevidovanou pěší turistikou, jsou neorganizované výlety. Motivované buď jen rekreací v přírodě nebo poznáváním pozoruhodných přírodních míst či kulturních a historických památek na trase. V místech vhodných pro kola je zřetelně vidět přesun od pěší turistiky k cyklistické i na stezkách, které nejsou vyznačeny pro cyklisty. Pro kola hovoří nejen móda a snad i větší atraktivita pro děti, ale i řídnoucí jízdní řády veřejné dopravy. Není mnoho okruhů, kterými byste se dostali k výletnímu cíli a zpět do 15 km (nejčastěji poptávané pěší trasy). Když tedy chcete stihnout výletů z pobytového místa víc, resp. dál, musí pomoci veřejná doprava – a není-li, tak právě kolo.

Očima cizinců

Z výzkumů USP na vybraných zahraničních trzích, publikovaných agenturou CzechTourism v loňském roce, vyplývá jednoznačný závěr: v obrovské konkurenci na trhu cestovního ruchu není Česko zemí, kam by se Evropané hrnuli za čímkoliv jiným než za Prahou a eventuálně i dalšími pamětihodnostmi, návštěvníci ze sousedních zemí případně ještě za pivem a regionálními slavnostmi a produkty. A to bez většího rozdílu, jestli vycházejí z osobní znalosti, nebo ne. Vždycky jsem byla hrdá na naše značení turistických cest – a ejhle: respondenti, kteří se o pěší turistiku vůbec zajímali, uváděli jako záporný moment kromě menší nabídky různých úrovní náročnosti a velké vytíženosti stezek především unisono nižší kvalitu a jednotnost značení. A to i ti, kdo tu byli, takže nešlo jen o pověst. Samozřejmě, nevíme, kde byli. Jenže jejich hodnocení budou sdílet všichni, se kterými se o ně podělí, což může být v éře sociálních sítí dosti podstatný faktor.

Pěší turistika přichází v incomingu v úvahu jako součást rekreace (pokud je vzato na milost, že nemáme ani moře ani stabilní počasí) nebo se realizuje při poznávání památek.

Kolik toho Česko nabízí

V posledních letech se KČT záslužně ujal i zřizování stezek pro vozíčkáře

V České republice máme 40 934 km turistických stezek a více než 44 000 km cyklistických tras a stezek. Z 15 dálkových evropských cyklotras EuroVelo procházejí Českou republikou čtyři v celkové délce přes 2 100 km. Nejdelší z nich je Stezka železné opony spojující Barentsovo a Černé moře podél hranice, která v Evropě rozdělovala vojensko-politické bloky.

Turistické stezky jsou vyznačeny prakticky ve všech turistických oblastech, mnohé již jsou vybaveny odpočívadly a informačními tabulemi vč. dvojjazyčných, nechybí naučné stezky a postupně narůstá počet stezek zaměřených tematicky či pro děti.

V posledních letech se KČT záslužně ujal i zřizování stezek (spíše cest) pro vozíčkáře. Do konce minulého roku jich vyznačil 128 km na 16 místech České republiky. Jsou označeny barvami podle náročnosti a šipkami se symbolem vozíčku.

Kterou mapu vybrat

Díky penězům z evropských fondů se za poslední desetiletí s mapami doslova roztrhl pytel. Vedle tradičních map KČT přibyly nové turistické mapy v nejrůznějších měřítcích (leckdy, aby obešly copy­right), mapy jako součást regionálních prospektů i jako skládačky nabízející jednu konkrétní trasu. Součástí všech je popis atraktivit zmapované oblasti.

Jak se v tom vyznat? Tradiční mapy v podrobném měřítku 1 : 50 000 jsou k dostání prakticky všude, a to proti úhradě. Mají poměrně velký záběr a tedy i plochu na rozkládání v terénu. Jsou však ideální, ba téměř nezbytné, pro turisty či výletníky, kteří absolvují složitější či vícedenní trasu, kteří mohou potřebovat ze značené stezky odbočit, najít alternativní řešení. To se zpravidla s regionálními skládačkami nedá.

Mapy jako součást regionálního prospektu se liší region od regionu. Společné mají to, že se na veletrzích apod. akcích a případně i na informačních střediscích nabízejí zdarma. Některé nejsou moc praktické – samostatný sešit tvoří popis a samostatná je mapa poměrně velkého formátu, někdy ne moc podrobného měřítka. Naopak jako velmi šťastný počin lze označit řadu Jihočeské centrály cestovního ruchu „Pěšky po jižních Čechách“. Jednotlivé díly v jednotném formátu zahrnují popis cesty i pozoruhodností jedné stezky spolu s mapkou v měřítku 1 : 50.000. Pro výlet po dotyčné stezce jsou ideální svým snadno použitelným formátem a zároveň dostatečně podrobné pro orientaci po cestě. Na rozdíl od map KČT se ale hodí právě jen pro tu jednu popsanou trasu. Jejich počet ovšem již dosáhl tří desítek.

Foto: autorka a Shutterstock.com