Pojištění cestovních kanceláří a další legislativní změny

Právní úprava cestovního ruchu se již řadu posledních let bohužel mnohokrát mění. Asi největší ohlas měla novelizace klíčového zákona č. 159/1999 Sb. koncem roku 2015, která přinesla řadu změn pro praxi cestovních kanceláří. Jenže ministerstvo pro místní rozvoj nyní připravuje novinky, jako je hlavně další zásadní přeměna zákona č. 159/1999 Sb. kvůli nové evropské směrnici 2015/2302, ale přehlížet nelze ani novelu zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. nebo novelu zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, takže vytíženost ministerstva je značná.

Jediným speciálním zákonem k cestovnímu ruchu v ČR nadále zůstává č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, který upravuje především mnoho otázek fungování cestovních kanceláří, kdežto o speciálním zákonu o podpoře rozvoje cestovního ruchu se na ministerstvu pro místní rozvoj již dva roky oficiálně neuvažuje. Zákon č. 159/1999 Sb. vychází z práva EU, a to ze směrnice 90/314/EHS, kterou však implementuje také smlouva o zájezdu v novém občanském zákoníku.

Zákon byl sice novelizován již poosmé, ale od roku 2009 se vlastní právní úprava neměnila, takže poslední novela (zákon č. 341/2015 Sb.) přišla po relativně delší době a hlavně představuje v mnoha ohledech výrazný skok. U zákona č. 159/1999 Sb., který měl dosud pouhých osmnáct paragrafů, se kromě řady dílčích úprav zcela změnily tři paragrafy a především devět nových vložilo.

Novinek v zákoně na konci roku 2015 bylo mnoho, ale nejvýraznější se týkaly pojištění cestovních kanceláří a zavedení nemalých sankcí při porušování zákona.  Zmínit zde lze ovšem jen základní prvky. Podle nového znění klíčového § 8 odst. 2 musí cestovní kancelář udržovat limit pojistného plnění v takové výši, aby v případě pojistné události byly uspokojeny veškeré nároky zákazníků, dle odst. 3 je povinna vést za každý kalendářní měsíc průkaznou evidenci o prodaných zájezdech; § 8a zavedl rozsáhlou informační povinnost, přičemž porušení se může přísně trestat. V České republice je naprosto nová (a dosud jen výjimečně používaná) možnost bankovní záruky místo pojištění, ostatně směrnice připouští různé formy záruky pro zákazníky.

Rozsáhlá zcela nová ustanovení zákona č. 159/1999 Sb. upravila správní delikty a přestupky v paragrafech 10b, 10c a 10d, což znamená nemalé novum, protože sankce za porušování zákona zatím byly prakticky jen obtížně použitelné. Výše možných pokut je značná, a to i v případě fyzických osob.

Zákon č. 159/1999 Sb. byl tedy koncem loňského roku za velmi složitých okolností razantně novelizován, kdy jde o největší změny od jeho přijetí. Jenže ministerstvo pro místní rozvoj musí připravovat další, v mnohém ještě komplikovanější novelizaci, která je nezbytná kvůli nové evropské směrnici 2015/2302 (nahrazující směrnici 90/314/EHS). Ta přináší řadu změn, které mezi odborníky i poučenými osobami z praxe vyvolávají nemalé obavy. Jde přitom o směrnici s úplnou harmonizací, takže odchylky, na rozdíl od dosavadní směrnice, nejsou možné.

K nejdiskutovanějším prvkům nové směrnice patří ochrana zákazníků nejen u zájezdů (neboli souborných služeb dle dosavadní evropské směrnice), ale i u nově vymezených spojených cestovních služeb. Přitom již dnes je definice a praktická aplikace ústředního pojmu zájezd nemalým problémem. Účinnost rozsáhlých novelizací v jednotlivých státech EU, nezbytných kvůli nové směrnici, je sice nutná nejpozději až v polovině roku 2018, ale v ČR je snaha tyto změny schválit nebo alespoň připravit raději dříve. Zřejmě však bude třeba novelizovat i živnostenské předpisy a hlavně občanský zákoník, který je přitom z roku 2012 (účinný od 1. ledna 2014) a dosud nebyl i přes rozsáhlé odborné diskuse vůbec novelizován, což znamená také komplikaci.

Ministerstvo pro místní rozvoj však má i další úkoly v oblasti legislativy cestovního ruchu. Vedle implementace nové směrnice je zřejmě nejnáročnější příprava novely zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Nejnápadnější změnou by mělo být sloučení poplatků v cestovním ruchu, tedy poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt s poplatkem z ubytovací kapacity (§ 1 písm. b, e) do jednoho poplatku z ubytování. Zde je věc samozřejmě komplikována také kompetenčními aspekty – v mezioborovém cestovním ruchu ostatně celkem běžnými –, kdy samotný zákon o místních poplatcích je samozřejmě v gesci ministerstva financí, jenže o místních poplatcích rozhodují obce, takže se problém týká i ministerstva vnitra.

Jednou z otázek, kterou se nyní zabývá ministerstvo pro místní rozvoj, je i novelizace zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Ta je v současnosti v meziresortním připomínkovém řízení. Jde o projekt Národní soustavy kvalifikací, přičemž revize a vytváření nových profesních kvalifikací se týkají i cestovního ruchu.

Ani další legislativy týkající se cestovního ruchu není málo. Asi nejslavnější je mnohaletá příprava zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu, se kterým sice již skoro dva roky ministerstvo pro místní rozvoj nepočítá, ale úvahy o jeho prosazení jsou mezi odborníky stále živé. Úkoly pro ministerstvo jsou tedy náročné, přitom pracovníků věnujících se cestovnímu ruchu zde není nijak mnoho. Také v právní vědě je odborníků na cestovní ruch jen hrstka. Důkladný přehled aktuálních problémů lze nalézt v právě vycházejícím čísle renomovaného časopisu Acta Universitatis Carolinae Iuridica č. 3/2016, zaměřeném na právo cestovního ruchu, kam přispěli právníci, ekonomové i odborníci z praxe.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz