Poklady z podzemí

Člověk se odpradávna vypravoval do neznámých podzemních hlubin kvůli bohatství. Motiv pokladu skrytého pod zemí se opakuje v celé řadě pověstí, dobrodružných příběhů i hollywoodských filmů. Ostatně ne náhodou žádá lidová tradice horu, aby se na Velký Pátek otevřela „pro člověka poctivýho“, a vydala cosi ze svého bohatství. Měřeno jiráskovskou optikou jsou hory a kopce vůbec dobré převážně k tomu, aby se v nich ukrývaly poklady, zlaté žíly, popřípadě rytířské vojsko strategického významu – tedy věci vzácné, ceněné a hodné ochrany. Jsou místa, kde se pod zemí ukrývají vzácné poklady i dnes.

Dolar hraběte Šlika

Někdy na počátku 16. století byly v okolí malé horské osady Konradsgrün objeveny bohaté stříbronosné žíly. V mělkém uložení pod povrchem se zde nacházely rudy, které umožnily rozvoj velmi výnosné těžby. Bohaté doly přilákaly množství těžařů a původní bezvýznamná osada se rozrostla v horní město známé dnes pod jménem Jáchymov. Podobně jako ve 14. století byl rozmach dobývání stříbra v Kutné Hoře impulzem ke vzniku nové měny, pražského groše, také o dvě století později vedl nález stříbrného bohatství k ražbě nové mince, a tedy i k ekonomickému a kulturnímu rozvoji města.

V roce 1518 měla nová horní obec přes 3 000 obyvatel a byl pro ni Štěpánem Šlikem vydán horní řád podle saských hornických zvyklostí, jak byly sepsány v Annaberském horním řádu v roce 1509. Roku 1520 byl Jáchymov povýšen na horní město. V tomto roce také dostali Šlikové právo výkupu stříbra a ražení mince, čímž se stali skutečnými regálními pány na svém panství. Nová mince s obsahem stříbra 28,5 g dostala název tolar a dodnes její pojmenování přetrvává v názvu dolar.¹

Třicetiletá válka zanechala jáchymovské doly v žalostném stavu a k obnově významu a ekonomického rozmachu Jáchymova došlo až v 18. století. Pro dnešní jáchymovské podzemní bohatství však měly zásadní význam především následující historické události. Roku 1863 nafárala důlní díla jámy Svornost vydatný termální pramen, který velmi rychle zatopil část dolu. O rok později došlo pod dvanáctým patrem při prohlubování jámy k průvalu vody, která záhy dosáhla úrovně osmého patra. Pro značné náklady na odvodnění dolu a současný pokles cen surovin na zahraničních trzích musel být důl uzavřen. Když v roce 1896 Marie Curie—Sklodowská separovala z jáchymovského smolince radium, začala se psát nová kapitola jáchymovského hornictví. Do dvacátých let minulého století byl Jáchymov výhradním výrobcem radia a současně začala být využívána radioaktivní voda z Dolu Svornost k léčebným účelům.

Přestože léčivé účinky důlních vod byly známy již dříve, teprve v roce 1905 byla jejich radioaktivita prokázána průzkumem. Následujícího roku byl dům místního pekaře Kühna vybavený čtyřmi vanami, do kterých horníci přinášeli vodu v putnách, oficiálně uznán prvním lázeňským ústavem svého druhu. Tak vznikly v Jáchymově první radonové lázně na světě, jejichž unikátní léčebný program dodnes přitahuje lázeňské hosty ze všech koutů Evropy i ze zámoří

Síla, která umí zabíjet i léčit

Po druhé světové válce se Jáchymovsko stalo místem intenzivní těžby uranových rud. O poválečném vývoji v Jáchymově píše historik Oskar Pluskal: „Už od srpna 1945 probíhala v Praze jednání mezi ministerským předsedou Z. Fierlingerem a sovětskými zmocněnci Bakulinem a plk. Alexandrovem o těžbě uranových rud a jejich dodávkách do Sovětského svazu. Sovětská strana netajila důvody, pro které uran tak naléhavě potřebovala. Na jednání vedeném Z. Fierlingerem a za účasti několika ministrů a vysokých státních úředníků řekl zástupce sovětské strany plk. NKVD Alexandrov o technické pohotovosti sovětské armády: ‚Teď chtějí vyrobit ze sovětského a československého uranu právě takovou pumu, jakou má Amerika.‘ Jednání trvala až do 23. 11. 1945, kdy byla podepsána ‚Dohoda mezi vládou Svazu sovětských socialistických republik a vládou Československé republiky o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách Svazu sovětských socialistických republik‘. K ‚Dohodě‘ byl připojen ‚Protokol‘, který upravoval ustanovení ‚Dohody‘ a zajišťoval její přísnou důvěrnost.“ ²

Následný rozmach těžby uranu v režii socialistického státu přinesljáchymovsku spíš utrpení a zdejší krajina se jen pomalu zotavuje zdrancování přírodního bohatství. Také zde, podobně jako na Příbramsku,zarůstají travou zbytky komunistických lágrů. Tady žily a pracovalydesetitisíce nedobrovolných horníků, kteří poválečnou uranovou horečkuzaplatili zdravím a mnohdy i životem. Je ironií osudu, že tytéž uranovédoly dnes naopak tisícům lidí zdraví vracejí. Na jámě Svornost, kteráje posledním provozovaným dolem jáchymovského revíru, se dnes místouranu těží léčivá radonová voda. V hloubce půl kilometru pod povrchemse na dvanáctém patře dolu nacházejí čtyři prameny: Agricola, AkademikBěhounek, Curie a C1. Radonová voda, která se zde z pramenů jímá, máteplotu mezi 28 a 37 °C, radioaktivitu mezi 5 a 20 kBq/l a je stará 12– 35 tisíc let. Dvě čerpadla jí denně dopraví na povrch 350 tisíclitrů.

V roce 1906 tvořily „lázeňský ústav“ v Jáchymově čtyři vany. Dnes jezdí do unikátních radonových lázní více než 20 tisíc klientů ročně

Radiokativní koupele mají příznivé účinky především na choroby pohybového aparátu. V jáchymovských lázních se léčí všechna revmatická onemocnění kloubů, měkkých tkání, páteře, bolesti a ztuhlosti z opotřebení, artrózy kloubů a páteře, výhřezy plotének, poškození šlach, vazů a menisků, ale i neurologické a další potíže. Samostatnou kapitolu jáchymovského lázeňství představují pooperační a po-úrazové stavy, vyžadující intenzivní hojení a regeneraci poškozených tkání (například totální kloubní náhrady, operace páteře nebo plošné jizvy po popáleninách). Jáchymovští jsou také specialisté na léčení Bechtěrevovy choroby. A jak vlastně radonová léčba funguje? „V reklamních sloganech se mluví o energii z hlubin země a ono to tak vlastně je. Radon je inertní plyn rozpuštěný v minerální vodě a na tělo při celotělových koupelích v ní působí jeho měkké ionizující alfa záření,“ vysvětluje ředitel Lázní Jáchymov MUDr. Eduard Bláha. „To v těle iniciuje reparační pochody a tlumí bolest. Proto jsou našimi pacienty lidé s onemocněními pohybového aparátu, u kterých je právě bolest častým limitem pohybu. Během pobytu u nás pacient současně absolvuje rehabilitaci a fyzikální léčbu, která spolu s působením radonu dokáže uvolnit spasmy a pohyblivost v kloubech úhlově zvýšit.“

Pro Jáchymov je typická orientace na tradiční léčení. I přes rozmach lázeňské turistiky jsou hosty lázní stále především léčící se pacienti – a to jak pacienti pojišťoven, tak samoplátci. Počty v obou těchto skupinách rostou, ale délka pobytu léčících se samoplátců mírně klesá. Naproti tomu ale zase roste délka pobytu hostů, kteří přijeli do lázní za relaxací a odpočinkem. „Více než 60 procent našich hostů je z tuzemska, nejsou ale homogenní skupinou,“ charakterizuje Bláha nejpočetnější skupinu lázeňských hostů. „Například na krátkodobé pobyty cizinci téměř nejezdí, ale tuzemců do lázní lákají stále více. Očekávání těchto mladších wellness hostů jsou úplně jiná než očekávání babičky, která do lázní ve svých sedmdesáti letech přijela poprvé a pobyt v nich je pro ni jakousi formou resocializace nebo návratu ke společenskému životu.“ Další tři významné skupiny cizinců se podílejí na zbylých 40 procentech a jde o hosty z Německa, ze zemí bývalého Sovětského svazu a z arabských zemí. Mluvit o stravovacích návycích Arabů, o jejich povinnostech z koránu, odívání jejich žen nebo nedůvěře k lékařkám asi není třeba. Za zmínku ale podle Bláhy stojí jejich sdružování: „Tráví většinu času ve skupinkách rozdělených na muže a ženy, nejlépe u čaje, vodní dýmky a sledování arabských TV programů. To samozřejmě vyžaduje oddělené prostory, vybavené minimem nábytku a nejrůznějšími koberci, v nichž se také společně modlí.“ Ze specifik zahraničních hostů zmiňuje také pověstnou německou šetrnost a ruskou okázalost – jinak prý mezi hosty z různých zemí moc rozdílů není.

Lázně dnes využívají jen malou část rozsáhlého podzemí dolu a ani tam se běžný turista jen tak nepodívá. Ostatní nevyužívané prostory, stejně jako překopy spojující Důl Svornost se sousedními jámami Rovnost a Bratrství, jsou zajištěny tlakovými uzávěry a zatopeny vodou. Nedaleko dolu Svornost však byla v roce 2008 veřejnosti zpřístupněna štola č. 1 nesoucí jméno patronky horníků – „Barbora“. Jedná se o průzkumné důlní dílo ražené v rámci rozsáhlého geologického průzkumu Jáchymovskými doly v roce 1952. O areál vznikajícího skanzenu dnes pečuje Krajské muzeum v Sokolově, které plánuje jeho postupné rozšiřování. „Loni jsme otevřeli Aquacentrum Agricola, které nám má do lázní přivést turisty a lyžaře z okolních hor, a po půl roce provozu můžeme říci, že se mu to daří,“ hodnotí Bláha. „Proto na letošek plánujeme rekonstrukce, přestavby a úpravy vybraných kapacit na ubytování pro tyto návštěvníky. Chceme rozšířit počty apartmánů pro rodiny s dětmi a v lázeňských dependancích vybudovat prostory na podávání snídaní, čímž se změní na garni-hotely. Zároveň s tím zavádíme nové typy zážitkových masáží a produktové balíčky pro krátkodobé návštěvníky.“

Kamenná růže

Nejen Jáchymov, ale téměř všechna významná lázeňská města nějakým způsobem těží z léčivých zdrojů ukrytých v zemských hlubinách. Největší vzácností lázeňských měst jsou léčivé minerální vody vyvěrající z mnohdy značných hloubek na povrch. V podzemí Karlovarského vřídla, které je přístupné i turistům, se mohou návštěvníci vydat přímo do hlavního rozvodného uzlu lázeňské kolonády. Odtud jsou zásobována léčivou vodou lázeňská sanatoria i vývody na kolonádě. Vysoký obsah minerálů ve vřídelní vodě způsobuje usazování sintrových sedimentů prakticky na libovolném povrchu – na stěnách chodeb i potrubí rozvádějících vodu do jednotlivých lázeňských domů. Proto je potrubí vedeno na povrchu a přibližně každých patnáct let musí být jednotlivé díly vyměněny.

Ve zlatohorských štolách, které dříve sloužily k dopravě vytěžené rudy, se dnes prohánějí děti trpící astmatem

Usazování sintrových sedimentů se využívá při výrobě tradičních karlovarských suvenýrů. Papírové růže či libovolné jiné předměty jsou vystaveny působení vřídelní vody a vrstva usazených minerálů, která je během několika dní obalí, změní třeba i obyčejnou žárovku k nepoznání.

Co dokáže minerálka ve vápencích

Vývěry minerálních vod na zemský povrch jsou nejen hlavním předpokladem rozvoje léčebného lázeňství a navazujícího cestovního ruchu, ale samy o sobě mohou vytvářet zajímavé přírodní úkazy přitahující pozornost turistů. Jedním z takových unikátů jsou například Zbrašovské aragonitové jeskyně, které lze navštívit v těsném sousedství lázeňské promenády v Teplicích nad Bečvou. Jedinečné podzemní prostory vzniky současným působením povrchových vod narušujících vápencový masiv a termálních vod vyvěrajících podél geologických zlomů z velkých hloubek. Z vyvěrajících minerálních vod se uvolňuje oxid uhličitý, který v nejnižších polohách jeskyní vytváří plynová jezírka. Díky hydrotermálnímu charakteru Hranického krasu jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně nejteplejší v České republice (teplota v podzemí se pohybuje mezi 14 a 16 ºC) a současně se pyšní unikátní výzdobou.

Na druhém břehu řeky přitahuje pozornost turistů další pozoruhodný výtvor hydrotermálního krasu – Hranická propast. V hloubce -69,5 m je suchá část propasti ukončena hladinou jezírka. Propast však pod hladinou pokračuje a rozšiřuje se do monstrózních rozměrů. Poslední prokazatelně dosažená hloubka v propasti (-289,5 m včetně suché části) byla naměřena potápěči v roce 2006 a stále nejde o konečné číslo – zatopené prostory pokračují dál, do neznámých hloubek. Teplické uhličité minerální vody jsou v lázních využívány zejména k léčbě kardiovaskulárního systému. Mezi nejčastější indikace patří stavy po prodělaném infarktu myokardu, chronická ischemická choroba srdeční, stavy po invazivních výkonech na koronárním řečišti, transplantacích srdce a jiných srdečních operacích.

Podzemní dýchání

Ten nejcennější poklad – zdraví – však lidem z podzemí nepřináší jen léčivá voda. V České republice jsou také tři místa, kam lidé chodí do podzemí zdraví dýchat. V léčebnách v Ostrově u Macochy, Mladči-Vojtěchově a ve Zlatých Horách pomáhá aplikovaná speleoterapie dětem trpícím astmatem či dalšími imunitními onemocněními.

Díky hydrotermálnímu charakteru Hranického krasu jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně nejteplejší v České republice

Speleoterapie je soubor léčebných metod, jejichž základem je využívání opakovaného či déletrvajícího vlivu mikroklimatu podzemního prostředí krasových jeskyní a jiných podzemních prostor k léčbě některých chorob. Současně se tímto termínem označuje interdisciplinární vědní obor na hranici lékařských a přírodních věd, zkoumající léčivé faktory podzemního prostředí a důsledky jejich působení na lidský organismus. Teoretická i aplikovaná speleoterapie vyžaduje trvalou spolupráci lékařů (zejména alergologů, astmatologů, imunologů a rehabilitačních specialistů) s přírodovědci (krasology, speleology, ekology). V Ostrově u Macochy a Vojtěchově je speleoterapie provozována v krasových jeskyních přírodního původu. Ve Zlatých Horách využívá zdejší sanatorium léčebného klimatu bývalých rudných dolů. Pro potřeby speleoterapie slouží část štol bývalého dopravního okruhu na druhém patře dobývacího prostoru Zlaté Hory – Jih. Ve štolách, které dříve sloužily k dopravě vytěžené rudy, se dnes prohánějí děti.

První speleoterapie pod lékařskou kontrolou se konala v 19. století ve stříbrných dolech v rakouském Oberzeiringu. Moderní základ speleoterapie vytvořil v 50. letech minulého století Dr. Karl Hermann Spannagel, který v lázeňském městě Ennepetal začal aplikovat speleoterapii už nikoliv jako balneologickou, nýbrž jako léčebnou metodu u dospělých astmatiků. Jeho zkušenosti a hlavní zásady byly potom převzaty a rozvíjeny v různých speleoterapeutických centrech v celé Evropě (Maďarsku, Rakousku, Německu, Itálii, Slovinsku, Československu, Rumunsku, Zakarpatské Ukrajině, Rusku, Gruzii, Polsku a Francii). Tato centra jsou většinou zdravotnická zařízení lázeňského či léčebenského charakteru, to znamená, že jsou řízena lékařským ředitelem a mají odborný zdravotnický personál.³

O odborné úrovni české speleoterapie svědčí i fakt, že v roce 1999 pověřila stálá komise Mezinárodní speleologické unie (UIS) pro speleoterapii uspořádáním XI. mezinárodního sympozia o speleoterapii právě zlatohorskou léčebnu Edel (ve spolupráci s lékařskou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci). A další významná událost se chystá – v roce 2013 bude Česká republika hostit Mezinárodní speleologický kongres – nejprestižnější akci pořádanou UIS jednou za čtyři roky. Na odborném setkání více než dvou tisíc speleologů z celého světa zlatohorská speleoterapie jistě nebude chybět.

Text: Jan Otava, Mag Consulting
Foto: Správa jeskyní České republiky, CzechTourism a Erick Davis

Použité zdroje: 

¹Konvička, V.: Všeobecné dějiny dolování rud v Jáchymově
²Pluskal, O.: Poválečná historie jáchymovského uranu
³Svozil, V., Ošťádal, O., Boháč, S.: Co se vlastně děje v Sanatoriu Edel? in Bruntálský kurýr, vol. 2/124