Portugalsko: krása unavená sluncem

Za oknem ve větru vlají na prádelní šňůře tři pruhovaná trička, vzduch je cítit nedalekým mořem a čerstvě ulovenými sardinkami. Ty svršky tam vlají, stejně jako se tam před několika sty lety třepotal ve větru kapitánský úbor jednoho z nejslavnějších mořeplavců Vasco da Gamy. Muže, po kterém se v Portugalsku jmenuje mnoho ulic, zastávek, roztomilých náměstí, hospůdek či barů. Pokud se chystáte jet do Portugalska, stojí za to si na takový výlet udělat skutečně dost času, protože právě taková zákoutí vám mohou, když budete ve spěchu, snadno uniknout. Doporučujeme se ze středozemního cvrkotu přepnout již na letišti v Lisabonu, tím se dokonale přizpůsobíte zdejšímu pomalejšímu a mnohem uvolněnějšímu životnímu tempu. Potom už se stačí jen dívat: starobylé tramvaje, bárky v ulicích, nové i patinou pokryté kachlíčky na domech, křivolaké uličky, kostelíky se spoustou věžiček – to všechno je dnešní Portugalsko. Země, která vám dovolí či dokonce nabídne okusit alespoň kousek z jejích dávných objevitelských úspěchů, které jsou nasáty optimistickou atmosférou tehdejšího portugalského rozmachu.

Portugalský turistický ruch roste

O Portugalsku se u nás občas traduje, že je podobné České republice s tou výjimkou, že my nemáme moře. Stejně jako u nás tam muži vášnivě fandí fotbalu, rádi pijí pivo, zboží a služby jsou na stejné úrovni jako tady. V poslední době se ale vrací z Portugalska čím dál tím víc českých turistů, kteří tento mylný dojem svým vyprávěním o rybářských člunech, zaparkovaných všude v ulicích přímořských měst, vyvracejí. Portugalsko se totiž nejen u tuzemských turistů stává čím dál tím oblíbenější destinací. O tom, že portugalský cestovní ruch nabývá na stále větším významu, svědčí i nová přímá linka společnosti SkyEurope Airlines z Prahy do Lisabonu, která je od května provozována dvakrát týdně.

Z maurského hradu Castelo do Sao Jorge máte celý Lisabon jako na dlani. Spatřit můžete také řeku Tejo, přes kterou se klene dnes už druhý nejdelší most v Evropě.

Cestovat do země, o které se toho zatím moc neví, má samozřejmě své výhody. Zatímco do Itálie se těšíte na monumentální Koloseum a dopravní zmatek, tak na místě zjistíte, že gladiátorské kolbiště je mnohem titěrnější než ve vašich představách a že i Italové občas zastaví na červenou. Od země, jako je Portugalsko, toho zase tak moc nečekáte, už jenom proto, že kromě slavné námořnické a koloniální minulosti se toho u nás o něm moc netraduje.

Lisabon

Ano, Lisabon skutečně vypadá jako zmenšená, avšak původní variace na téma San Francisco. Kopcovitý terén, kanárkově žluté pomalounké tramvaje z devatenáctého století, které se do kopce šinou někdy tak pomalu a hlučně, že máte potřebu vystoupit a jít dozadu pomáhat tlačit. Ale je to jen váš dojem, tramvaje jsou vysoce spolehlivé, nejenže jsou plné uchvácených turistů, ale i Lisaboňané je využívají ke svému každodennímu přesouvání. Výškový rozdíl mezi jednotlivými čtvrtěmi pomáhá dokonce překlenout i monumentální výtah od Bernarda Eiffela, který má na svědomí Eiffelovu věž.

Tramvaj do stanice touha… v tomto případě na jeden ze sedmi lisabonských pahorků

Při příležitosti výstavy EXPO 98 byl na periferii vybudován Park národů. Narazíte tady na s per moderní „ufouní“ budovy.Že by se Jan Kaplický se svou Národní knihovnou nechal inspirovat právě tady?

Ve všech prospektech o Lisabonu se dočtete o zemětřesení v roce 1755, které zpustošilo dvě třetiny města. Při této tragédii zemřelo během několika okamžiků přes čtyřicet tisíc lidí. Od té doby prošel Lisabon poměrně velkým rozvojem, avšak vždy stál stranou velkých evropských otřesů. Zatímco starší části města v sobě nezapřou jak dávné vlivy vlád Féničanů, Řeků, Římanů a Maurů, tak je zde cítit i novodobá historie, během které už si Portugalci vládli sami (od r. 1147, kdy porazil Maury král Alfonso Henriques).

V době portugalských zámořských objevů v 15. a 16. století, zejména pak za vlády krále Manuela I., byl Lisabon nejbohatším přístavem v Evropě. A hlavní rozdíl mezi starým a „novým“ městem vychází z toho, že to, co zde vznikalo v době zámořských objevů, bylo dílem světové velmoci, která ovládala téměř polovinu tehdejšího světa. Pokud tedy chcete zahlédnout odlesky zašlé slávy, určitě se brouzdejte čtvrtí Alfama, což je nejstarší původní městská část. Tady, v podhradí Castelo do Sao Jorge, právě dost možná ještě ucítíte ve vzduchu škrob ze schnoucích košil Vasco da Gamy. Co vás zde ale zaručeně ve zdejších tavernách nemine, bude večerní posmutnělé zpívání „fado“. Starobylé hudby Portugalců, která nemá svou citovou rozervaností a omamným těžce naparfémovaným patosem daleko od flamenga. Zkrátka skutečný zážitek.

Dříve nejbohatší přístav v Evropě vás dojme svou historií i ve čtvrti Santa Cruz, kudy se každou neděli téměř nedá projít (ale vyplatí se o to pokoušet) díky místním bleším trhům.

Bairro Alto je oproti tomu spíše luxusní čtvrtí, kam doporučujeme vyrazit na nákupy. Najdete tady světové módní značky, které jsou sice i u nás, ale tady jsou k mání mnohem odvážnější kousky. Dalším lákadlem jsou krásné kavárny, ve kterých můžete posedávat a pozorovat místní dění.

Nepřipomíná vám to něco? Ano, předlohou mostu 25. dubna byl skutečně slavný sanfranciský Golden Gate Bridge, stavěla jej dokonce stejná firma.

Nenechte si ujít návštěvu další lisabonské čtvrti Baixa, kterou zemětřesení v roce 1755 postihlo snad nejvíce. Dnes jsou její ulice zrenovovány do širokých bulvárů, po kterých se můžete poflakovat a pozorovat čilý ruch metropole. Srdcem Baixy je náměstí Praca do Comercio, které je dokonalým spojením historické důstojnosti a ducha obchodního centra.

Minimálně jeden den byste měli věnovat čtvrti Belém, která se nachází západně od centra Lisabonu, na nábřeží řeky Tejo. Vaše první kroky by jistě měly vést do dnes nejnavštěvovanější památky v Lisabonu, kláštera sv. Jeronýma. Jeho stavba byla zahájena v roce 1501 na příkaz krále Manuela. A klášter je vskutku nádherný. Na kruhovém náměstíčku, kde tichounce zurčí kašna, můžete sedět hodiny a hodiny a zamýšlet se nad tím, kde tehdejší architekti a stavbaři čerpali inspiraci pro tak okouzlující stavby. Že by při večerním tesklivém zpívání fado?

Jako kontrastní gesto vyrostlo kousek od kláštera sv. Jeronýma „Centro Cultural de Belém“, tedy muzeum moderního umění. Sem také zajděte: Salvatora Dalího, Pabla Picassa a Andyho Warholla mají sice skoro všude, ale Marcela Duchampa, Pieta Mondrianiho a hlavně zástup mladých rozervaných a kontroverzních portugalských umělců na vás vybafne jen tady.

Přímořské letovisko Cascais, to nejsou jen krásné pláže, ale i tato pro Portugalsko typická zákoutí

Mimochodem, pokud milujete muzea jako taková, tak budete tím, co vám v tomto ohledu nabízí Lisabon, nadšeni. Vedle moderního umění, které si samozřejmě své výstavní prostory zaslouží, se svého muzea dočkalo téměř cokoliv, od kočárů až po kachlíčky. S kachlíky je to ale pro toho, kdo se okolo sebe v Portugalsku pozorně dívá, naprosto pochopitelné. Je to místní fenomén, který sem přivezli Maurové. Ti pálené kachlíčky využívali zejména k ornamentálně pojatému fasádnickému umění a poté, co byli Maurové poraženi, vypukla přímo erupce kachlíčkového mistrovství. Portugalští umělci, osvobozeni od náboženských kánonů, které jim zakazovaly vyobrazovat lidské postavy, začali zdobit stavby nejrůznějšími výjevy ze života světců. To nejlepší z „azulejos“, jak se těmto kachlíčkům říká, najdete v Muzeu Nacional do Azulejos.

Pokud je řeč o specifikách zdejší architektury, nelze pominout ještě jedno místní unikum. Manuelismus, tedy umělecký sloh, který nese jméno podle panovníka Manuela I. Tento výrazný a ornamentální styl je zaměřen na vše, co má spojitost s objevnými zámořskými plavbami. Zamotaná lodní lana, kotvy, chaluhy, ryby v ráhnoví, vlnky, ale i to, co je k nalezení na druhém břehu, tedy exotická zvířata ze vzdálených kontinentů. To vše zdobí vznešené stavby, které vznikly během největšího mořeplaveckého boomu, který Portugalsko kdysi zažívalo.

I v Lisabonu mají muži své dny… pondělí 13 hodin, hlavní třída Rua Augusta

Zcela jiné emoce zažijete v Parku národů, což je místo, které Portugalci vystavěli v rámci poslední světové výstavy 20. století, EXPO 98. Jedná se o mohutný komplex moderních staveb, které i poté, co výstava skončila, fungují jednak jako konferenční a expoziční prostory, ale hlavně platí za jedno z nejoblíbenějších míst pro aktivní odpočinek. Snad nikdy neutichne rachtání koleček na asfaltu, za které mohou roje Portugalců, kteří si sem jezdí odpočinout na in-linech nebo si jen vypít láhev dobrého portugalského vína na dece rozprostřené uprostřed rozlehlých parků. Součástí Parku národů je navíc největší oceanárium v Evropě. Desítky akvárií a v nich na osm tisíc živočichů, od rejnoků přes chobotnice, žraloky až po mořské koníky. V podstatě vše, co inspirovalo architekty za dob manuelismu, ale tentokrát z masa a kostí, nikoli ze štuku.

Sintra… jako v pohádce

Abychom ale nemluvili pouze o hlavní metropoli, pojďme se nyní vydat kousek za Lisabon do starého maurského města Sintra, které je po právu od roku 1995 zahrnuto do chráněné památkové rezervace UNESCO. Jelikož se město nachází ve vyšším pásmu (průměrná teplota je tady o pět stupňů nižší), mezi vršky pohoří Serra da Sintra, oblíbili si jej portugalští králové a na léto sem odjížděli s celým královským dvorem. Místo je obklopeno bohatou vegetací, na každém rohu narazíte na mandarinkovníky a eukalypty. Na kopci nad Sintrou, v nadmořské výšce 500 metrů, se nachází druhý královský palác Pena, který v polovině 19. století postavil král Ferdinand, princ Saský Coburg-Gotha, manžel královny Marie II. Toto veledílo bývá často srovnáváno s bavorským zámkem Neuschwanstein bavorského krále Ludvíka II. Palác Pena byl postaven na místě někdejšího kláštera ze 16. století. Těžko popsatelný eklektický sloh paláce, obsahující prvky gotiky, renesance, manuelského slohu a rokoka, může zapůsobit při pohledu zblízka na někoho tak trochu kýčovitým dojmem, ale věřte, že si jej pro jeho rozmanitost zamilujete. A navíc, pohled do okolí města z paláce stojícího na kopcích pohoří je vskutku nádherný.

Belémská věž byla postavena v roce 1515, aby chránila hlavní město

Romantický Palácio da Pena ne nebojte se, není umělý

Kde země končí a moře začíná

Odsud už je to necelých dvacet kilometrů na nejzápadnější výběžek kontinentální Evropy, mys Cabo da Roca. Výjimečnost místa dokládá památník, který se vypíná přibližně 140 metrů nad hladinou Atlantského oceánu. Kouzlo romantiky doplňuje maják. Můžete tady dlouhé hodiny stát a dívat se na rozlehlé pláně, o které se opírá vítr, pozorovat, jak rozbouřené moře bičuje skály, a snít…

Portugalská riviéra

Poté se můžete po křivolaké silnici vydat do pestrobarevného městečka Cascais, které si ze všech okolních vesnic nejlépe zachovalo rybářskou tradici. Ještě předtím ale narazíte na nádhernou pláž Guincho, kterou nesmí opomenout žádný milovník surfingu či windsurfingu. Cascais je dnes ale také kosmopolitní letovisko s módními obchody a pěšími zónami. V poslední době také Cascais zažívá výrazný rozvoj MICE turistiky. O ubytování tedy není nouze. Spousta hotelových komplexů ale i penzionů a soukromých apartmánů přímo vybízí k strávení romantického pobytu u moře.

Na náměstí Praca do Comercio se v 15. a 16. století obchodovalo skutečně se vším – vzácným dřevem, exotickým ovocem, kořením, drahokamy a látkami

O poznání luxusnějším střediskem je nedaleký Estoril, plný luxusních vil, hotelů a golfových areálů. Tady si rozhodně nenechte ujít návštěvu zdejšího kasina, které je největší v Evropě. Aspoň na chvíli se budete jistojistě cítit jako Michael Douglas a Sharon Stone ve slavném Scorseseho snímku Casino.

A jestli chcete z Portugalska poznat ještě víc, můžete pokračovat dál na pobřeží Algarve, Coimbra nebo do úžasného města Porto… Zkrátka Portugalsko je země objevitelů a dnes čeká na to, až jej objevíte vy.

Text: Vlasta Holéciová
Foto: Antonio Sacchetti, Jose Manuel, Vlasta Holéciová