Pověsti kolem brněnské radnice

Pověstí týkajících se staré brněnské radnice je povícero, některé vyprávějí i o aktivitách radních, jako například ta o zazděné hlavě jednoho z nich, který – jistě za několik v českých na stole – hodlal při obléhání Brna pustit Švédy do města. My se ale dnes budeme věnovat těm báchorkám, které se týkají takříkajíc módních doplňků radnice – tedy portálu a známého brněnského draka a kola, které visí v průjezdu.

Základy budovy staré radnice pocházejí z rané gotiky. Ve srovnání s radnicemi jiných měst, které se v zájmu pohodlí radních mnohokrát přestavovaly, ale hlavně stěhovaly z místa na místo, brněnská sloužila svému účelu pozoruhodně dlouho – od roku 1341 až do roku 1935, přičemž v průběhu švédských válek byla zle pošramocena.

Její bohatě zdobený gotický portál vznikl v letech 1510–1511 a jeho architektem byl Antonín Pilgram. Po obou stranách jej střeží zbrojnoši se štíty ozdobenými brněnským znakem – jakýsi předobraz městské policie. Nad nimi se nacházejí jejich nadřízení, tedy městští radní, a aby bylo zachováno alespoň nějaké zdání hierarchie, celé této společnosti vládne ženská postava představující alegorii spravedlnosti.

Celá ta pěkná symetrie je narušena jednou jedinou pokroucenou gotickou věžičkou, podobnou svíci ohnuté žárem ohně.

Jak to bylo s křivou věžičkou

Je docela možné, že Pilgram už byl znuděn přísnými pravidly gotického stavitelství a rebelsky si vyhodil z kopýtka, pověst však praví jinak. Podle ní chtěli brněnští konšelé, aby jim architekt postavil radnici, jakou žádné jiné město nemá. Při uzavírání kontraktu si Pilgram, který se vyučil u nejslavnějších pražských stavitelů, sjednal mzdu tři hřivny stříbra pro sebe, stavební materiál a plat pro své dělníky a pustil se do práce. Jenže zadarmo dlouho pracovat nejde, a tak po čase zažádal Pilgram radnici o zálohu. Konšelé ale pravili, že nedají ani groš dřív, než bude radnice hotová. Pilgram se s nimi snažil domluvit, ale jako kdyby hučel do dubu. Zřejmě si musel vzít překlenovací úvěr, ale v každém případě se rozhodl, že konšele řádně vytrestá. Vysochal tedy tu prostřední věžičku portálu nakřivo, a když mu radní přišli říci, aby ji koukal narovnat, pravil něco v tom smyslu: „Ta věžička je stejně křivá, jako jste vy křiváci, a křivá bude na věky věků, aby všichni viděli, co jste za svoloč.“ Na to zmizel do Vídně, kde mu kynul lepší džob na stavbě chrámu sv. Štěpána.

Ve zkratce řečeno, šlo zřejmě buď o špatně sepsanou smlouvu, nebo o nedodržení smluvních podmínek ze strany objednavatele a následnou sabotáž díla ze strany dodavatelské firmy.

Krom toho, že v budově staré radnice funguje Městské informační centrum a z její věže je působivý rozhled na střed města i jeho přilehlé okolí, za velkou pozornost stojí její průjezd. V něm visí známý Brněnský drak a Brněnské kolo, ke kterým se vážou další dvě pověsti. Nejdříve k tomu kolu, které, vpravdě řečeno, není ani tak brněnské jako spíše lednické:

O brněnském kole

Tenhle příběh začal – jako mnoho jiných – hospodskou sázkou. To se takhle jednoho květnového dne roku 1638 sešli chlapi v lednické hospodě, po pár džbáncích vína začali machrovat a při té příležitosti pravil Jiří Birk, věhlasný mistr kolářský: „Chlapi, vsaďte se, že ráno v šest pokácím strom, udělám z něho kolo a dokutálím ho do Brna dřív, než se zavřou městské brány!“ Pánové vsadili dvanáct tolarů, protože jim bylo jasné, že o ně určitě nepřijdou. Jenže Birk si večer připravil nářadí, ráno naběhl s pilou do lesa a vůbec si počínal jako kříženec Alexeje Stachanova a Emila Zátopka. Než stačili v Brně zavřít Židovskou bránu, probíhal už Zelným trhem a maraton zakončil u radnice, kde kolo předal zkoprnělému purkmistrovi Gabrielu Schrammovi. Buď proto, že to byl opravdu mistrovský kus, nebo z toho důvodu, že bylo pouze jedno, a tudíž k ničemu – dal Schramm pověsit kolo do průjezdu. Birk shrábl svou výhru, ale štěstí mu nepřinesla. Podle jedněch mu prý musel pomáhat čert, ale spíš je pravděpodobnější, že se na něho kvůli výhře všichni naštvali. Začal přicházet o zakázky a zemřel v bídě. Možná v tom byl i chlast.

Výroba kola za tak krátký čas je věc jistě pozoruhodná. Nicméně mnohem pozoruhodnější je Birkův sportovní výkon. Z Lednice do Brna je to bratru 55 kilometrů, jel jsem to jednou na bicyklu skoro celý den. Je naprosto jisté, že Birk to kolo kutálel?

Brněnský drak

Jak se dostal drak – tedy spíše krokodýl – do Brna, prý už nikdo neví. V Trutnově se tvrdí, že draka zabili zbrojnoši pana Truta, když v roce 1006 zakládal město. Trut zřejmě nevěděl co s ním, a tak když český kníže Oldřich svolal do Brna sněm, na kterém se měl jeho syn stát moravským markrabětem, vzal vycpaninu s sebou s tím, že ji někomu udá. Udal ji knížeti, jenž ji nechal pověsit do průjezdu radnice, aby si ji mohl každý prohlédnout. Jiná verze hovoří o tom, že draka přivezli křižáci, nebo že to byl dar od tureckého sultána.

Brňané si jsou ale jisti, že to bylo jinak. Ve skutečnosti žil drak v jeskyni u Svratky, byl neustále při chuti a sežral, na co přišel. Nikdo si s ním nevěděl rady a nepomohla ani odměna sta zlaťáků, kterou vypsala radnice. Až jednou do hospody U Modrého lva přišel řeznický tovaryš, chvíli poslouchal, co nového drak zase zkonzumoval, a pak pravil, že Brno draka zbaví. Poručil si volskou kůži a pytel nehašeného vápna, které do té kůže zašil. Dojel ke Svratce, krmi předložil drakovi a pak už jen čekal. Po nějaké době drak skutečně přilezl, kůži sežral a zapil ji vodou ze Svratky. Následovala nevyhnutelná chemická reakce, při které drak přišel ke smrti, řezník k odměně a Brno ke klidu a ke svému symbolu.

A abyste tu pověst měli autentickou, předkládám vám ji v rámečku v brněnském hantecu, v nářečí, které slavilo svůj největší rozkvět mezi válkami, ale je živé dodnes.

Text: Dean Valášek
Foto: CzechTourism a Radka Čánková