Praotec Čech, Jan Lucemburský a Karel Škréta se sešli v Praze

Historický nonsens? Nikoliv! V posledním čtvrtletí letošního roku totiž v Praze odstartovaly či záhy odstartují tři velkolepé výstavy, které mají velkou ambici stát se jedněmi z nejvýznamnějších kulturních počinů v metropoli. Jednotlivé expozice se liší jak svým zaměřením, tak volbou dějinné etapy. Interaktivně pojaté „Staré pověsti české“ v Národním muzeu potěší především děti a jejich rodiče, „Královský sňatek“ v domě U kamenného zvonu se točí kolem 700. výročí svatby Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a výstava „Karel Škréta – doba a dílo“ ve Valdštejnské jízdárně a Jízdárně Pražského hradu bude dosud nejrozsáhlejší přehlídkou zakladatele barokního malířství v Čechách.

Nejhravější výstava Národního muzea

Příběhy Starých pověstí českých, nezávisle na tom, zda se skutečně staly, jsou významnou součástí naší kultury. V Národním muzeu se proto od 5. října 2010 do 6. července 2011 koná výpravná výstava s názvem Staré pověsti české, která se věnuje souboru legend a pověstí o nejstarších dějinách Čechů. Jde o poslední velký projekt v historické budově muzea před její celkovou rekonstrukcí. „Oživili jsme prastaré příběhy prvopočátků českých dějin, které určitě zaujmou, poučí a pobaví. Naším přáním je, aby z výstavy Staré pověsti české odcházeli malí i velcí návštěvníci s rozzářenýma očima a těšili se na první výstavu v nově opraveném Národním muzeu,“ řekl generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Výstava je určena dětem i dospělým, zkrátka všem, kteří se chtějí nejen poučit, ale také pobavit. Zájemci mohou obdivovat středověké rukopisy, renesanční rytiny, barokní obrazy, ale také ilustrace z dětských knížek a humoristických časopisů, exkluzivní archeologické nálezy s odbornými popisy nebo počítačové hry. Každý si může vylosovat jméno ze starých pověstí, přidat se k některému kmenu nebo na interaktivní mapě rozhodnout, kam až měl praotec Čech dojít. Děti i dospělí si mohou potěžkat Bivojova kance, vystoupat na horu Říp a rozhlédnout se podobně jako praotec Čech nebo pokácet pohanské modly. Výstava je tak svým pojetím velmi interaktivní, zábavná a hravá.

Staré pověsti české jsou v pojetí Národního muzea více než hravé. Malí návštěvníci testují, jak těžké to měl Bivoj s transportem uloveného kance

Velice významnou roli hrají na výstavě archeologické nálezy. K nejcennějším exponátům patří předměty z hrobu kolínského knížete z 9. století. Hrob byl objeven roku 1864, ale vzápětí byl bez podrobného výzkumu zničen. Naštěstí se dochovala unikátní pohřební výbava, která je nyní vystavena v Národním muzeu. „Naším úmyslem je přitáhnout pozornost dětí k našim dějinám, počátkům a vývoji české státnosti, vzbudit v nich touhu po poznání, proto se soustředíme na to, co děti baví,“ vysvětlil Lukeš. K vidění jsou také bohaté nálezy ze slovanského hradiště v Kouřimi nebo ze slavné mohyly u obce Želénky. Národní muzeum rovněž odhaluje falza a omyly, které vědecké výzkumy provázely. Vystaveny jsou proslulé i zcela neznámé obrazy, sochy, knihy, ilustrace, grafiky, střelecké terče, divadelní kostýmy a scénografické návrhy, mince a medaile, reklamy a mnoho dalšího. Autoři nezapomněli ani na divadelní a hudební ztvárnění pověstí.

Radní Ústeckého kraje Radek Vonka (vlevo) po podpisu smlouvy s Michalem Lukešem, generálním ředitelem Národního muzea. Symbolem vzájemné dohody byl exemplář řepy červené. Národní muzeum totiž propaguje výstavu sloganem „Čechové na řípu“.

Návš­těvníci se mohou těšit na barevný film Jiřího Trnky z roku 1952 nebo hudbu inspirovanou právě starými pověstmi. Historici dodnes nemohou říci, jak příběhy Starých pověstí českých vznikly a kdo je jejich autorem. Důležité je, že v českém národě žily a pomáhaly mu formovat identitu po mnoho staletí. Staly se součástí státní ideologie a pronikly dokonce do ceremoniálu korunovace českých králů. V nepříz­nivých dobách se k nim lidé obraceli a zaštiťovali se jejich mytickou symbolikou. Pověsti inspirovaly bezpočet domácích i zahraničních literárních a výtvarných umělců od středověku až po současnost. Byly využívány i zneužívány, protože byly všeobecně známé a každý obyvatel naší země jim rozuměl. Významným partnerem výstavy se stal Ústecký kraj, který chce svou spoluúčastí upozornit na svůj projekt Po stopách praotce Čecha zaměřený na rozvoj cestovního ruchu. Mnoho lokalit, které se objevují ve starých pověstech českých, se totiž nachází právě na území tohoto severočeského regionu (více o projektu nawww.praoteccech.cz). Jako upoutávku postaví zástupci kraje podle svého návrhu kopii hory Říp v horní části Václavského náměstí.

První český Lucemburk

Výstava Královský sňatek probíhá od 4. listopadu do 6. února 2011 při příležitosti sedmistého výročí nástupu Jana Lucemburského na český trůn následně po jeho sňatku s českou princeznou Eliškou Přemyslovnou (svatba 1. září 1310 ve Špýru, korunovace manželů 7. února 1311 v Praze). Projekt pořádá Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy a Archiv hlavního města Prahy za podpory Magistrátu hlavního města Prahy. Na akci dále participují Národní muzeum, Ústav dějin umění AV ČR a Polský institut v Praze. Hlavní část výstavy je připravována týmem předních českých i zahraničních odborníků z řad historiků a historiků umění pod vedením PhDr. Kláry Benešovské, CSc., vedoucí oddělení středověkého umění Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Část expozice, která je věnována Praze na přelomu 13. a 14. století, vytvořil tým odborníků z pořádajících městských institucí pod vedením Mgr. Pavly Státníkové, hlavní kurátorky sbírek Muzea hlavního města Prahy. Místem konání je dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, původně gotický městský palác s nárožní obytnou věží, který je možno považovat za součást městské královské rezidence, upravené pro mladé královské manžele v prvním období po jejich příchodu do Prahy.

Svatební koruna z pokladu nalezeného ve Slezské Středě

Výstava je nainstalována ve všech expozičních prostorách domu, od suterénu po druhé patro. První patro připomíná prvního českého krále z rodu Lucemburků a jeho rodinu, představuje i osobnost královny Elišky, její přemyslovské kořeny a hlavní protagonisty královského dvora. Dobový historický kontext je prezentován ve druhém patře domu, kde se návštěvník seznámí s architektonickou podobou zástavby pražského území mezi Pražským hradem a Vyšehradem v roce 1310 a blíže pozná životní styl Pražanů na konci třináctého a v první polovině 14. století. Architektura domu U Kamenného zvonu poskytuje nenahraditelný autentický rámec pro vzpomínanou historickou událost, včetně prostor s původními malbami a fragmenty originální sochařské výzdoby fasády i interiérů. Návštěvníci si mohou prohlédnout původní raně gotické sklepy (normálně nepřístupné), seznámit se stavebním vývojem budovy a s růstem terénu a zástavby od konce třináctého do počátku 14. století v té části Staroměstského náměstí, na němž byl dům postaven.

Malířská a sochařská výzdoba interiéru budovy z doby nástupu Jana Lucemburského je prezentována na několika místech. Nástěnné malby v přízemní kapli umožňují návštěvníkům nahlédnout do duchovního světa tehdejších obyvatel. Torza královských soch a pěších rytířů z fasády upozorní na vysokou úroveň sochařství v tehdejší Praze. Ústředním exponátem výstavy je český královský poklad nalezený ve Slezské Středě, jehož hlavní část – svatební koruna – byla zvolena emblémem výstavy. Návštěvníci mohou obdivovat krásu královských pečetí a zlatnického umění, dozví se o pokladech mincí ukrytých v Janově době v Praze i mimo metropoli, zastaví se v původní soukromé kapli nad vzácnými relikviáři, zhotovovanými pražskými zlatníky. Dále mohou nahlédnout do dobových iluminovaných rukopisů a sledovat dramatické osudy rodiny Jana Lucemburského při výpravě za císařskou korunou do Říma v letech 1310–1313, zachycené v obrazové kronice objednané arcibiskupem trevírským, Balduinem Lucemburským, bratrem císaře Jindřicha VII.

V části věnované obyvatelům tehdejších pražských měst, hradů a souvisejících lokalit je tehdejší život dokumentován předměty denní potřeby, fragmenty dobových staveb, listinnými dokumenty, některými uměleckými předměty, ale i prezentací fyzických modelů a využitím počítačové animace. Zápůjčky pro výstavu poskytla řada významných českých i zahraničních institucí. K projektu vyšel vědecký katalog a průvodce výstavou, připraven je také bohatý doprovodný program.

Již v září, tedy několik týdnů před zahájením výstavy v domě U Kamenného zvonu, byla otevřena úvodní část expozice (pořádaná Národním muzeem v Praze) v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Je zaměřena na kamenosochařství a dekoraci architektury za vlády posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. V detailech výzdoby znovu ožívají zaniklé stavby pražských kostelů sv. Benedikta a sv. Valentina, královského pohřebiště posledních Přemyslovců na Zbraslavi, kláštera cyriaků u sv. Kříže či kláštera benediktinů na Ostrově u Davle. Ryté podobizny na náhrobcích představují obyvatele Prahy, mimo jiné přemyslovskou princeznu Gutu, rytíře z rodu pánů z Lipé či církevní preláty. Sochařské zlomky jsou konfrontovány s monumentalizovanými re­liéfy pečetí. Kurátorkou výstavy je PhDr. Dana Stehlíková, CSc.

Škréta jako nikdy předtím

Od 26. listopadu až do 10. dubna příštího roku potrvá v prostorách Valdštejnské jízdárny a Jízdárny Pražského hradu třetí ze zmíněných výstavních projektů – unikátní expozice obrazů, která se bude zabývat zejména dílem českého barokního mistra Karla Škréty (1610–1674). Půjde o největší přehlídku malířova díla od roku 1974, představeno bude 400 maleb pocházejících jak z České Republiky, tak ze zahraničí (Německa, Itálie, Rakouska a USA). Od narození jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarných umělců, Karla Škréty Šotnovského ze Závořic (tak zní malířovo plné jméno) uplyne v tomto roce přesně 400 let, a proto se Národní galerie v Praze spolu s Arcibiskupstvím pražským a Správou Pražského hradu (pod záštitou grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska) rozhodla představit skvosty klíčového malíře, který svým nadčasovým dílem ovlivnil i další středoevropské umělce.

K vidění budou mnohé nově zrestaurované malby, vzácné zápůjčky ze zámoří a také dosud neznámé nově objevené práce zakladatele českého barokního malířství. Vedle prací samotného Škréty budou představeny také díla jeho syna Karla Škréty mladšího, práce Škrétových žáků a dílenských spolupracovníků, jakož i vybrané ukázky z děl umělců, s nimiž se Karel Škréta setkal během svého pobytu v Německu a v Itálii. Jedním z přitažlivých exponátů bude oltářní obraz z Týnského chrámu na Staroměstském náměstí, který zachycuje Nanebevzetí Panny Marie a Nejsvětější Trojici. Toto dílo je ve stísněném kostelním prostoru velmi obtížné zhlédnout v celé jeho kompozici, takže se poprvé naskýtá možnost vnímat obraz jako celek. Mimořádně zajímavé budou také dvě vzácné zápůjčky ze zámoří, Škrétovy olejomalby „Hra o jablko“ (děti pojídající jablka a zápasící o ně) a „Podobizna mladého muže“.

Karel Škréta, autoportrét

Středověká plastika z počátku 14. století umístěná v pražském Lapidáriu

Sám malíř vyrůstal v pražské patricijské rodině a byl silně ovlivněn dvorským uměním, které vzkvétalo za doby Rudolfa II. Později, po odchodu do exilu v červenci 1627, na něj působila především produkce italská, nizozemská, francouzská a německá. Údajně byl znám jako dobrý společník a šermíř. Jiná pozoruhodná skutečnost byla odhalena až při doprovodných vědeckých pracích zaměřujících se na Škrétovo dílo. Dlouho byl portrét namalovaný Karlem Škrétou ve 40. letech 17. století nazýván jako podobizna člena rodu Brambergů z Brambergu, ten však dle žádné specializované příručky nikdy neexistoval. Až novodobým výzkumem bylo, pomocí špatně viditelného erbu v pozadí, rozpoznáno, že se s největší pravděpodobností jedná o ztvárnění příslušníka rodu Hesseliů, jmenovitě Šimona Hynka Hesselia Czetwingera z Czetwinebergu. Výstava se uskuteční pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause a za podpory Ministerstva kultury České republiky a řady dalších významných kulturních a společenských institucí. Hlavním kurátorem projektu je historik Vít Vlnas.

Text: -red-; – japo-
Foto: Galerie hl. m. Prahy, Národní galerie v Praze,
Národní muzeum Praha, wikipedie.cz a Jan Pomykal
(Zdroj: Galerie hl. m. Prahy, Národní galerie v Praze,
Muzeum hl. m. Prahy, Národní muzeum Praha, kultura21, iDnes.cz)