Web je dnes zcela běžným a velice efektivním prostředkem propagace cestovních kanceláří a agentur. Podoba webu a jeho obsah usnadňují spotřebiteli identifikaci konkrétní kanceláře či agentury a jí poskytovaných služeb a současně slouží k jejímu odlišení od jiných subjektů na trhu. Propagace na webu má ovšem také mnohá úskalí. Jedním z nich je po technické stránce snadno dosažitelné okopírování webu či jen některé na něm uvedené informace. V dnešním příspěvku se proto zaměříme na:
Nároky CK/CA z titulu neoprávněného „kopírování“ webu
Tzv. „kopírování“ webu se po právní stránce dotýká zejména práva autorského a práva nekalé soutěže. První oblast je komplexně upravena v zákoně č. 121/2000 Sb., autorský zákon, druhá pak v ustanovení § 44 a následující obchodního zákoníku.
Autorský zákon definuje autorské dílo jako „Literární a jiné umělecké dílo a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“. Tuto definici snadno splní nejen mnoho článků, obrázků, fotografií, videí či hudby umístěných na webu, ale také konkrétní grafické provedení webu. V pozadí webu je samozřejmě počítačový program, také ten může být autorským dílem; tato problematika by však vydala na samostatný příspěvek.
Jestliže je cestovní kancelář či agentura autorem díla prezentovaného na webu nebo majitelem majetkových práv k tomuto dílu, zasahuje osoba, která autorské dílo bez jejího souhlasu kopíruje – slovy autorského zákona jej „rozmnožuje“ (rušitel) – do jejích autorských práv. Výjimka platí jen pro tzv. osobní užití díla fyzickou osobou, v případě, že jeho účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Proti rušiteli může cestovní kancelář nebo cestovní agentura uplatňovat zejména nárok na zdržení se zásahu do díla, sdělení údajů o zásahu do díla, odstranění nákladů zásahu, poskytnutí náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. Je-li agentura či kancelář autorem díla, má také nárok na určení autorství a morální či peněžitou satisfakci.
Prvním krokem ze strany cestovní kanceláře či agentury v případě odhalení rušitele by měla být písemná výzva k dobrovolnému splnění uplatňovaného nároku, nejčastěji k odstranění závadného stavu. V případě negativní nebo žádné reakce rušitele je možné se nároků domáhat občanskoprávní žalobou u soudu. Před oslovením rušitele lze jen doporučit zabezpečit si pro další postup důkazy, tj. vytisknout, uložit či jinak zachytit neoprávněný zásah. Vlastnosti webu v určitém časovém okamžiku lze prokázat také notářským osvědčením o skutkovém stavu, který pořídíte u každého notáře za cca 5 000 až 6 000 Kč.
O tom, kdo a podle čeho rozhoduje o výši peněžité částky, kterou je možné proti rušiteli uplatňovat, a o nárocích cestovních kanceláří a agentur z titulu ochrany před nekalou soutěží se dočtete v podrobném článku dostupném z www.ackcr.cz .
JUDr. Klára Havlíčková,
Holubová–advokáti, s. r. o.