Právní problémy vinařství

Cestovní ruch je mimořádně širokou problematikou, kde jádro právní úpravy je velmi moderní a v mnohém dotvořené až pod vlivem práva EU. Turismus ale zabíhá i do velmi svébytných otázek s vlastní dávnou tradicí i odlišnou právní úpravou, jako je např. lázeňství nebo vinařství. I vinaři se však musejí vyrovnávat s mnoha právními problémy, které trápí odborníky turismu.

K nejzásadnějším problémům turismu, ale také třeba vinařství, bohužel patří vedle nestabilní a problematicky fungující veřejné správy také provázaný problém často se měnící a nejednou nekvalitní právní úpravy. I časopis COT se ostatně v posledních letech změnil na periodikum z nemalé části právní. A není také náhoda, že v dubnovém čísle renomovaného časopisu Vinařský obzor je hned na počátku článek Vinařský zákon zabral. Odborníci z turismu či vinařství tedy vedle svého náročného podnikání musejí – a nutno dodat bohužel – sledovat i často se měnící právní úpravu, která přitom nejednou přináší spíše zmatky.

Například jedna z klíčových organizací Cech českých vinařů (http://www.cechcv.cz/) měla svoji Valnou hromadu v Mělníku 26. dubna spojenou i s přednáškou o současné vinařské legislativě. Charakteristické je, že hlavní zájem, jak informoval předseda Stanislav Rudolfský, byl věnován ochraně osobních údajů – tedy tzv. GDPR. I vinaři – stejně jako odborníci cestovního ruchu – tedy musejí sledovat takovéto komplikované právní otázky, které jsou dokonce i z hlediska právní vědy specifickým dílčím prvkem pro specialisty. Není pak tolik času třeba na důsledný rozvoj a koordinaci vinařské turistiky. Pro ilustraci: předseda Cechu působí jako vinař v Kutné Hoře a na Kuksu, kde by provázanost s cestovním ruchem mohla být zásadně přínosná. Informace o vinařské turistice lze nalézt např. v řadě publikací nazvaných Krajem vína, obsahujících mj. přehledy jednotlivých aktivit pro zájemce.

Odborníci z turismu či vinařství musejí vedle svého náročného podnikání sledovat i často se měnící právní úpravu, která přitom nejednou přináší spíše zmatky.

Dlouhodobý problém českého práva, kterým je výrazná nestabilita právní úpravy a typické početné a nekvalitní novely, se tedy bohužel týká i vinařství a cestovního ruchu. Tzv. legislativní smršť (posměšně „zmršť“) po roce 1989 trapně navazuje na absurdní experimenty komunistického Československa s právem (např. Hospodářský zákoník z roku 1964 – zřejmě jediný zákoník upravující centrálně plánovanou ekonomiku v dějinách!). Situace znechucuje i právníky a vede mj. k nedostatku odborné i popularizační literatury k řadě témat, jako je i právní úprava turismu nebo vinařství. Literatura přitom také rychle zastarává, takže k řadě problémů vůbec neexistuje. O právní úpravě vinařství a vinohradnictví psal autor do čísel COT zaměřených na vinařství již v předchozích čtyřech letech (obvykle červenec/srpen), proto zde nemá smysl se opakovat. Hlavním českým právním předpisem k otázce zůstává zákon z 29. dubna 2004 č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (nahradil stejnojmenný zákon z roku 1995). Právní úprava je z hlediska vinařů poměrně kvalitní a na její přípravě se podíleli uznávaní odborníci jako prof. Vilém Kraus (1924–2013). Po formálněprávní stránce ovšem může vyvolávat rozpaky například zařazení mnoha detailů přímo do tohoto rozsáhlého zákona a nikoli do prováděcích vyhlášek ministerstva zemědělství. To si pak u potřebných změn vynucuje legislativně komplikované no­velizace zákona. Nejrozsáhlejší novela zákona o vinohradnictví a vinařství (zákon č. 26/2017 Sb. a navazující vyhláška č. 88/2017 Sb.) byla i na základě dlouhodobé nespokojenosti vinařů schválena v lednu a účinná od dubna 2017. Řešila zejména rozsáhlé podvody v obchodu s vínem (kdy nemalá část prodávaných produktů neodpovídala kvalitou či místem původu), ale reagovala i na nové požadavky EU.

Zákon o vinohradnictví a vinařství z roku 2004 ovšem představuje jen jádro úpravy tvořené až pozoruhodně velkým množstvím různorodých předpisů českých i evropských. Nejednou proto od různých vinařů zaznívá kritika komplikované a nestabilní právní úpravy, přílišné a dále se prohlubující byrokratizace, ale také nespokojenost s mnoha zásahy EU. Vcelku by se kritický popis situace vinařů dal v mnohém použít i na právní úpravu cestovního ruchu, která je jinak oddělená a odlišná.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz