Přirozený způsob, jak se dostat do rauše po česku

Život je neustálý pohyb. Dokonce i když spíme, korzuje nám krev skrze žíly a srdeční pumpy. Pro někoho je myšlenka pasivní dovolené vleže na pláži někde hodně daleko pravou antitezí pořádně strávené dovolené. Život je tu proto, aby se žil, a dobře strávená dovolená k němu prostě patří.

Jádro pudla spočívá v tom, že moderní městský život je mnohem bezpečnější a možná nudnější, než tomu bylo za starých dobrých časů, kdy jste mohli sletět z útesu, protože tam nebylo žádné bezpečnostní zábradlí, nebo dokonce varovné cedule, které by vám řekly, abyste se drželi zpátky. Se všemi těmi bezpečnostními pásy, varováními ministra zdravotnictví na cigaretách, zelenými mužíčky na přechodech, kteří vám řeknou, kdy můžete vozovku přejít, a různými jinými ochrannými udělátky je svět, ve kterém dnes žijeme, mnohem méně nebezpečným místem, než tomu bylo za našich předků. Ale jsou lidé, pro které to v praxi znamená, že tento moderní svět je zážitkově podstatně chudší a že vzrušení z toho, když vás honí šavlozubý tygr, nebo z lovu chlupatého mamuta už je dávno pryč.

Navíc psychologové poukazují na to, že se riskantní chování pravděpodobně přenáší do mozku. Říkají, že lidské bytosti cítí instinktivní potřebu rozkoše a vyburcování a adrenalinová turistika je jedním ze způsobů, jak vyplnit vakuum, zplozené naší bezpečnou a racionální moderní existencí. Překonání strachu také posiluje. Když skáčeme z mostů, z letadel, raftujeme zpěněnými a boulovatými peřejemi nebo zlézáme skály, jsme nuceni konfrontovat svůj přirozený pud sebezáchovy a můžeme si sami dokázat, že naše vůle je silnější než náš strach. Přidejte k této směsi vydatnou dávku adrenalinu a celý zážitek se stává osvěžujícím, zábavným a posilujícím.

Rafting. Foto Melvin Green

Podívejme se na adrenalinový rauš a na ty, kteří jej vyhledávají bez ohledu na riziko. Adrenalin je hormon produkovaný dření nadledvinek zejména během intenzivních emocionálních stavů, jako je strach nebo zuřivost. Adrenalin zvyšuje srdeční tep, uvolňuje bronchiální a intestinální hladké svalstvo a zvyšuje intenzitu některých metabolických procesů. Říká se mu také epinefrin. Stimu-luje oběhový a nervový systém a připravuje tělo k akci. Svaly se stahují, zvyšuje se krevní tlak a tepová frekvence a zastavuje se činnost imunitního a trávicího systému. Soustředí-li se veškerá intenzita života do několika sekund (jako v případě volného pádu při bungee-jumpingu) nebo hodin (jak tomu bývá například při raftingu), dosahuje adrenalinový rauš euforické výše.

Dnes představuje adrenalinová turistika jeden z nejrychleji se rozvíjejících doplňkových seg-mentů trhu a její oblíbenost v posledních dvou dekádách neustále stoupá. Dejte dohromady základní živly – vzduch, zemi, vodu, případně oheň a jejich všudypřítomného sjednotitele – gravi-
taci, a máte všechno, co adrenalinová turistika obnáší.

Ale teď se ještě na chvíli podívejme na to, co je za ní. Jak se tu vzala? Neexistuje totiž žádný počáteční bod, který by nám dovolil říci, že se adrenalinové sporty narodily toho a toho dne. To teprve teď, když došlo ke strmému nárůstu na trhu, začínají akademici a další výzkumníci v průmyslu cestovního ruchu hlouběji bádat a pokoušejí se pochopit, jak to všechno funguje. Můžeme říci jen to, že spousta aktivit tu hezkou dobu byla. Po skalách lezou lidé odnepaměti, přibyl tu jen vynález letadla, aby z něho člověk seskočil a s padákem přistál na zemi. Ale k tomu, aby se tyto adrenalinové aktivity proměnily v turistický produkt, který by se dal prodávat a nakupovat na trhu, k tomu by bylo zapotřebí moderní technologie, médií a podnikatelského ducha.

Horolezectví. Foto Giulio Grasso

Takovým katalyzátorem, který umožnil vznik trhu adrenalinové turistiky, byla možná událost, která se odehrála na apríla roku 1979. Předtím totiž muž, jménem Geoff Tabin, americký horolezec studující filozofii na Oxfordské univerzitě, při plánování expedice na Novou Guineu narazil na organizaci, zvanou „Oxfordský klub nebezpečných sportů“. Excentrický šéf tohoto klubu David Kirk Geoffovi řekl, že pokud pojede na Novou Guineu, musí určitě vyzkoušet „liánový skok“, prastarý rituál, který podstupují domorodci na znamení dospělosti. Přiváží se pružnými úponky za kotníky a skáčou z věže v korunách stromů. Abychom to zkrátili, jeden z přátel pak navrhl, že tuto disciplínu urbanizují a přenesou ji z džungle do města. Druhý se přidal s tím, že ví, kde se dají sehnat elastická a velmi odolná bungee lana, která používá Royal Air Force na letadlových lodích k zachycování letadel při přistání. Oděni do smokingů a popíjejíce šampaňské, provedli tito pánové z excentrického klubu na apríla 1979 první světový bungee-jump z cliftonského visutého mostu v anglickém Bristolu. Když se o události dozvěděla jedna americká televizní stanice, požádala Geoffa a jeho přátele, aby předvedli svůj skok v americké televizi naživo. Od té doby se tento sport začal chytat, jeho popularita se šířila a v roce 1984 bylo na Novém Zélandu otevřeno první komerční bungee-jumpingové centrum.

Vzduch potřebujeme k dýchání a adrenalinové opojení uvolňuje hladké svalstvo dýchacího ústrojí. Dnes si jej můžeme užít více než kdy jindy. Od té doby, co jsme poprvé popatřili na ptáky, naučil se člověk ovládat vzduch a vzdorovat gravitaci. Základ vzdušných adrenalinových sportů tvoří paragliding, base jumping, sky diving a bungee-jumping. Když vyskočíte z letadla v 3 900 m výšky a padáte dolů rychlostí 220 km za hodinu v naději, že se vám padák přece jen otevře, je to opravdu způsob, jak do volání zemské tíže zapojit vzrušující prvek.

A pak je tu stará matička Země. Pohyb nahoru a dolů, pocit tahu gravitace anebo častěji odpor proti ní, to jsou základy pozemních adrenalinových dobrodružství. Mezi základní aktivity patří jízda na horských kolech, skateboardu a horolezectví. A mějme na paměti, že pro mnohé z nás – v závislosti na věku a kondici – je například taková jízda na horském kole opravdu aktivitou, která oddaluje smrt.

Skydiving. Foto Lucian Binder

Různá horstva České republiky, od Krkonoš na severu přes Beskydy na východě, Krušné hory na západě až po Šumavu na jihu, nabízejí bezpočet možností, jak dopadnout na zem (nebo ještě lépe udržet se nad ní) a jak se poprat se zemskou přitažlivostí. Ve městech je spousta parků na skating a ještě větší plochy betonu a Český ráj (nebo Adršpach) není jen Edenem, ale také rájem pro horolezce.

Ovšem někteří z nás nemilují příliš pozemský zápach potu. A že jízda na horském kole, skateboarding nebo horolezectví obnášejí potu celé potoky! Tak tady přichází na řadu voda. Při windsurfingu, plachtění, raftingu, potápění nebo wakeboardingu můžete být zbroceni potem jako ta příslovečná vrata od chlíva, jenže budete tak mokří, že si toho nevšimnete. Po celém Česku nabízejí tyto možnosti nejrůznější řeky a přehrady.

A nakonec tu máme oheň. Oheň, ptáte se? Copak Češi chodí po řežavém uhlí? Naštěstí ne. Do ohňové kategorie budeme muset zapojit trochu metafory. Incentivní aktivity, jako je například projetí pár okruhů na brněnském automobilovém závodišti v závodním autu nebo v novém BMW, vám určitě poskytne pocit ze síly ohně v nadupaných a řvoucích motorech. A odstřelení několika protivníků (šéfa nebo neoblíbených kolegů) paintballovou pistolí, způsobí, že zahoříte po ještě větším pohybu, zejména, ocitnete-li se sami před ústím hlavně.

Incentivní aktivity pro skupiny veškerého věku a velikosti zaměřené na uvolnění adrenalinu jsou v České republice k mání prostřednictvím jednoho telefonátu. Prostě se spojte se specialistou na incentivní adrenalinové akce nebo si je najděte na http://www.CZeCOT.com.

Kip Bauersfeld

http://www.CZeCOT.com

Bungee-jumping. Foto Roli Seeger