Problémy s vízy

Seskupení Vizit USA Committee se minulý měsíc sešlo ve Francouzské restauraci Obecního domu, aby prodiskutovalo některé problémy, s kterými se Češi setkávají, když žádají o americké vízum. Čestným hostem na tomto zasedání byl pan Richard Appleton, generální konzul velvyslanectví Spojených států v Praze.

Richard Appleton začal svou řeč zmínkou o tom, že po 11. září se odhadují ztráty způsobené zpožděním nebo odložením a dalšími komplikacemi ohledně vydávání víz na zhruba 30 miliard dolarů a že i když všechny ambasády po celém světě dělají všechno proto, aby urychlily proces udělování víz, Spojené státy už nikdy neotevřou své hranice tak, jak tomu bylo před 11. 9.

Richard Appleton poukázal na dva problémy v české legislativě, které v současné době způsobují komplikace s vydáváním víz do USA. Prvním z nich je fakt, že české úřady mohou vydávat a také vydávají několik platných pasů jedné osobě. Druhý problém vidí v tom, že když si Češi jdou pro nový pas, musí podle zákona odevzdat svůj starý, i když je v něm ještě platné americké vízum. Znamená to, že držitel víza musí znovu podstoupit celý proces včetně zaplacení 100 USD poplatku za to, aby dostal nové vízum do nového pasu. Podle amerických zákonů by k získání povolení vstupu na americké území úplně stačilo předložit prošlý pas s platným vízem společně s novým platným pasem. Potíž je v tom, že když žádáte o nový pas, starý vám zkonfiskují.

Pan Appleton zdůraznil, že celou záležitost přednesl patřičným vládním představitelům, ale ministr vnitra Stanislav Gross byl proti jakýmkoliv změnám v zákoně „z bezpečnostních důvodů“ a změny bohužel nezískaly podporu kabinetu.

„Jediné, co musíte udělat,“ sdělil Appleton výboru, „je změnit zákon, protože je pro Čechy nanejvýš nevýhodný. Nedává mi to logický smysl. Nemuseli bychom prověřovat o 6 000 lidí více, než je nutné.“ Velvyslanec vysvětlil, že kvůli zákonu průměrně 20 % čili 6 000 uchazečů o víza spadne do kategorie těch, kteří si musí opatřit nová po odevzdání starého pasu.

Poté pan Appleton poněkud změnil téma a začal hovořit o tom, co sám nazval „změny v metodách a procedurách, které lidi poněkud znepokojují“, které se týkají žadatelů o víza. Některé z hlavních změn představují fakt, že všichni žadatelé po celém světě musí projít osobním pohovorem. Všem uchazečům se také berou otisky prstů, výjimky tvoří jen velmi staří a velmi mladí lidé. Zavedeno bylo také snímání otisků prstů a fotografování na amerických hranicích.

Pan Appleton pochválil české dodavatele, které velvyslanectví zaměstnává, že vytvořili vízové centrum, jež umožňuje uchazečům o víza naplánovat si datum a čas pohovoru. „Předtím museli uchazeči přijít na velvyslanectví dvakrát nebo i vícekrát, teď stačí jen jedna návštěva,“ řekl a dodal, že „doba, kterou lidé pohovorem stráví, je méně než jedna hodina a na místě se dozvědí, jestli dostanou víza nebo ne. Jestliže je výsledek kladný, převezmeme od nich pas a pak jim jej s vízem prostřednictvím kurýra pošleme zpět na žadatelovy náklady. V Praze to trvá asi dva dny a v ostatních částech země nejdéle týden.“

Pokud se týká možnosti, že by se Česká republika připojila k programu visa waver, je pan Appleton toho názoru, že to není v předvídatelné budoucnosti pravděpodobné, a to z mnoha důvodů. Za prvé, počet zemí, které se do tohoto programu kvalifikovaly, byl snížen, což je trend, který odráží vnitřní politiku Spojených států. Aby se dnes země do tohoto programu kvalifikovala, musí mít v období několika roků 3% nebo nižší frekvenci odmítnutých žadatelů. Občané těchto zemí musí mít strojově čitelné pasy a do 26. října musí mít v pasech uvedena biometrická data. „Frekvence odmítnutých žadatelů se v České republice už po celou dekádu pohybuje v dvouciferných číslech,“ vysvětlil Appleton a dodal, že vzhledem k vysoké nezaměstnanosti v některých částech této země se situace pravděpodobně jen tak nezmění.

Na závěr pan Appleton zdůraznil, že podle amerických zákonů musí žadatel na své vlastní náklady dokázat pracovníkům velvyslanectví, že má legitimní důvod přijet do Spojených států a že se vrátí do své mateřské země. „Je to subjektivní proces,“ řekl pan Appleton, ale úkol přesvědčit nás, že se skutečně vrátí, je na žadateli. Jakým způsobem to udělá, dodal Appleton, zůstává na něm.

Kip Bauersfeld