Profil typického turisty v Praze

Turisté v Praze. Přiznejte si, že i vám toto slovní spojení evokuje opilé britské mladíky potácející se od baru k baru, německé turisty vysedávající nad orosenou sklenicí u Fleků nebo asijské návštěvníky mířící za neustálého cvakání fotoaparátů od Karlova mostu k Hradu. Stojíte ale o reálný obrázek? Pak se začtěte do dalšího dílu našeho seriálu věnovaného charakteristikám a chování domácích i zahraničních návštěvníků. Je věnován Praze a situaci v turismu v poslední dvou předcovidových letech. Opět čerpáme z regionální analýzy Institutu turismu agentury CzechTourism sestavené na základě trackingu domácího a příjezdového cestovního ruchu a z GSM dat.

Hned zkraje je třeba konstatovat, že turista v Praze, zvláště pak ten zahraniční, byl v posledních dvou letech něco jako jackpot – každý o něj usiloval, ale trefil ho málokdo. Jenže zatímco bez jackpotu mohou sázející žít vesele dál, kvůli nedostatku turistů mnozí hoteliéři, restauratéři, prodejci suvenýrů a další podnikatelé pověsili své podnikání na hřebík. Těm přeživším nezbývá než přát, aby se turismus v Praze rychle rozběhl.

Náš seriál ukazuje, jací turisté navštěvovali jednotlivé kraje Česka v letech 2018 a 2019. Neumíme ale bohužel předpovědět, jací návštěvníci budou přijíždět v příštích letech, ani jak se budou chovat. Nezbývá než doufat, že se trendy tak dramaticky nezmění a že níže prezentované údaje budou mít i v blízké budoucnosti vypovídací hodnotu. V každém případě ale tento díl seriálu přináší jasnou odpověď na často propíranou otázku, zda mohou domácí turisté v Praze nahradit ty zahraniční.  Přesvědčivě na to odpovídají hned úvodní statistiky v naší interaktivní infografice. Jestliže rozdíl v počtu přenocování domácích a zahraničních turistů v hlavním městě nebyl až tak propastný (necelých 17 vs. zhruba 22 mil. ve prospěch cizinců), diskrepance v oblasti průměrných denních výdajů nepřipouští diskuzi – denní útrata nerezidentů během cesty je více než dvojnásobná, celkové denní výdaje pak skoro šestinásobné v porovnání s rezidenty. Zároveň je třeba poznamenat, že zahraniční turisté v Praze svým počtem i výší výdajů významně ovlivnili celorepublikový průměr.

Příliš překvapivá není informace o teritoriální struktuře zahraniční klientely v Praze. První pětici nejčastějších návštěvníků tvořili Rusové, Němci, Italové, Britové a Francouzi. Alespoň tedy v citovaném průzkumu.

Pokud jde o věkové rozložení respondentů, pražský vzorek se jen s minimálními odlišnostmi shodoval s celorepublikovým průměrem. Jak mezi domácími, tak mezi zahraničními návštěvníky převládali lidé ve věku 30-44, druhá nejčetnější byla skupina respondentů mezi 45 a 59 lety.

Z hlediska organizace cest se nekonalo v Praze žádné velké překvapení – cizinci i tuzemci přijížděli do metropole nejčastěji individuálně. U zahraničních návštěvníků je nicméně podíl individuálních příjezdů nižší než u statistik za celou republiku, nadprůměrný byl  naopak podíl turistů přijíždějících prostřednictvím cestovních kanceláří. Praha zkrátka chyběla jen v málokterém itineráři incomingových agentur…

Potěšitelná je pochopitelně informace, že drtivá většina domácích i zahraničních návštěvníků se do Prahy opakovaně vrací. V případě domácích šlo o 91 procent, u zahraničních pak o 74 procent respondentů.

Výraznější rozdíly mezi rezidenty a nerezidenty i mezi Prahou a celorepublikovým průměrem lze vysledovat u použitých dopravních prostředků. Domácí návštěvníci možná trochu nečekaně přijížděli do Prahy ponejvíce vlakem – tuto možnost zvolila lehce nadpoloviční většina. V případě celorepublikového průměru měl přitom vlak jen 14procentní podíl. Druhým nejčastěji použitým dopravním prostředkem při cestách do Prahy byl u rezidentů automobil, případně motocykl (38 procent). Po Česku se přitom autem nebo na motorce pohybovalo 77 procent rezidentů. Vysvětlení je zřejmě možné hledat v množství železničních spojení z regionů do metropole i v dopravní situaci a parkovacích možnostech v Praze, které řadu mimopražských řidičů nutí přesednout na vlak.

Zahraniční turisté pak do našeho hlavního města mířili v 85 procentech letadlem. To bezesporu souvisí s teritoriální strukturou zahraniční klientely – kromě Německa není v první pětici žádná jiná z okolních zemí. A je logické, že turisté ze vzdálenějších zdrojových trhů volí častěji letecké spojení.

Pohled na graf, který říká, kde turisté při pobytu v Praze nocovali, skýtá drobné překvapení. Ukazuje, že domácí návštěvníci přespávali nejčastěji (v 61 %) v neplacených individuálních ubytovacích zařízeních. To by napovídalo, že byli ubytováni u svých známých či příbuzných, ovšem návštěvu jako jednu z aktivit během cesty uvedla jen polovina z nich… Návštěvu jako hlavní důvod své cesty přitom uvedlo jen 34 procent tuzemců, většina (polovina) jich přijížděla za rekreací. Zároveň byla ale návštěva příbuzných aktivitou nejčastěji podnikanou domácími turisty. Dále pak čeští návštěvníci přijížděli za kulturními památkami a společenských životem.

Zahraniční turisté přijížděli v drtivě většině kvůli rekreaci. Během svých pobytů v Praze pak dle očekávání navštěvovali kulturní památky, a to výrazně častěji než v případě celorepublikových výsledků. Dále se pak v metropoli věnovali společenskému životu a zkoušeli naši gastronomii, tyto dvě aktivity ale byly naopak méně časté, než ukazují data za celé Česko.

V závěrečné tabulce jsou pak uvedeny výsledky průzkumu spokojenosti návštěvníků hlavního města. Obecně lze říct, že tuzemci měli ke službám, péči o rozvoj cestovního ruchu i k infrastruktuře větší výhrady než cizinci. Také jejich celková spokojenost byla nižší. U zahraničních turistů je pak možno konstatovat, že v porovnání s ostatními regiony byla jejich spokojenost v Praze vyšší, pouze u služeb dosáhla metropole nižšího hodnocení než celé Česko. I tak je ale možné výsledky interpretovat v tom smyslu, že i hlavní město může v oblasti turistické infrastruktury, péče o rozvoj turismu či kvality služeb udělat nejeden krok vzhůru.