
Dvacet let, které slavíme od sametové revoluce, by snad mohla být dost dlouhá doba na to, aby se vytříbil trh a gründerské praktiky. Bohužel, v České republice je pravdou spíš pravý opak. Bují nejen podivné tituly na (ne)jedné právnické fakultě, ale pro nás ještě bolavější šedé i černé podnikání, přetahování klientů, vzájemné podrážení atd. Situace ztížená krizí vše jen vyostřila. Jak dlouho to ještě chceme snášet – respektive jen lamentovat? Jděme proti černým praktikám!
Fair podnikání
ACK připravila za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR brožurku s vysvětlením, co smí který subjekt v cestovním ruchu organizovat či prodávat a jaké k tomu potřebuje oprávnění. Brožurka bude sloužit jako vážné varování těm, kdo se pohybují za hranou zákona – a od sezony příštího roku bude ACK přijímat od svých členů podněty a předávat je institucím, které mohou zasáhnout. Vyřízení podnětů budeme pochopitelně sledovat a v případě nutnosti urgovat.
Vysvětlení toho, co je co a kdo je kdo pro spotřebitele, aby nenaletěli a nekalým podnikavcům se vyhýbali, bude bezprostředně následovat.
ACK hodlá využít toho, že ministrem pro místní rozvoj je výjimečně odborník na cestovní ruch, a iniciovat zpřísněná pravidla pro podnikání v oblasti cestovního ruchu ve smyslu zabránění podnikání osob, které „s úspěchem“ přivedly již nějakou cestovní kancelář ke krachu. Je poněkud pikantní, když jeden z jednatelů CK Tomi Tour, který ji opustil až v době, kdy tato cestovní kancelář již měla evidentní potíže, vesele podniká jako jediný společník jiné cestovní kanceláře.
Spokojený zákazník = nejlepší reklama – a naopak
Nesolidní přístup k zákazníkovi se vymstí. Bohužel nejen té cestovní kanceláři, která více či méně okatě klame, reklamace zamítá „přes kopírák“ a spoléhá na to, že většina lidí to vzdá. Vymstí se to i těm poctivým, protože nejdříve se toho chytnou média, pak se začne generalizovat, přiživí se organizace na ochranu spotřebitelů – a v konečném důsledku je z toho politikum a populistické návrhy zákonů. Zářným příkladem může být novela cenového zákona, se kterou se budou muset učit žít nejen cestovní kanceláře, ale ACK se velmi angažuje v tom, aby se ji naučily shodně vykládat dozorové orgány – jinak by to byl konec cestovních kanceláří v České republice (EU totiž tak daleko nešla). Podobnou populistickou lahůdkou je návrh občanského zákoníku, který naštěstí ještě nebyl schválen – ale čím více bude stížností na práci cestovních kanceláří, tím hůře se asociaci bude lobbovat.
Nepodrážet se navzájem
V oboru cestovního ruchu u nás, bohužel, panuje tak trochu „Divoký východ“. Sotva se najde druhá země, kde by podnikatelé, místo aby vytvořili řetěz návazných služeb, který si bude vzájemně předávat zákazníky ve prospěch všech, obchodovali stylem: kdo druhému „urve“ klienta za nižší cenu. Tím není myšlena soutěž cestovních kanceláří či agentur navzájem, ale nesmyslné cenové podbízení hotelů, které nabídnou turistovi nižší cenu než partnerská cestovní kancelář, a to zdaleka nejen jako last minute. Finančně na tom vydělá jedině ten zákazník – až na to, že utrpí jak komplexnost a komfort nabídky, tak především mínění o naší zemi.
Přetahovaná bují i mezi cestovními kancelářemi a cestovními agenturami – a to obousměrně. Některé cestovní kanceláře porušují etiku tím, že oslovují klienty cestovních agentur a nabízejí jim nižší cenu při přímém bookingu, některé cestovní agentury zase „loví“ klienta za každou cenu – a to i zkreslených informací, nemluvě o některých praktikách internetového prodeje, kde se klient dozví o tom, že požadovaný zájezd je obsazen, až poté, kdy zaplatil zálohu – a je mu nabídnut jedině dražší produkt. Odmítnout a získat své peníze nazpět je v nejlepším případě dost vyčerpávající.
Samostatnou kapitolu tvoří transfery peněz – a opět se najdou černé ovce na obou stranách barikády.
Řešení: vyšachujme černé ovce ze hry!
Na trhu České republiky je enormní počet podnikatelů v cestovním ruchu – a stále přibývají další. Hotely i cestovní kanceláře. Nadbytek lůžkové kapacity v Praze dává dobrou možnost, jak konečně dát těm hoteliérům, kteří porušují etiku, najevo, že takhle mohou jednat se svými obchodními partnery opravdu jen chvíli.
ACK provozuje již dlouho interní listinu „černých ovcí“. Doposud se na ní ocitali zpravidla jen chroničtí dlužníci – převážně zahraniční subjekty, které nadělají dluhy – a jdou za další cestovní kanceláří. Včasné varování je proto velmi výhodné. Předávejme si tedy i informace o tom, kdo vzápětí kontaktuje našeho partnera napřímo s lepší nabídkou, než dal nám, či se dopouští podobných nešvarů! Zveřejňovat to, bohužel, nelze. Ale sdělovat si to budeme! Stejně jako není problém, aby se touroperátoři na své sekci dohodli o tom, která cestovní agentura jedná neeticky – a naopak, aby si provizní prodejci vzali na paškál některé touroperátory.
-ack-
www.ackcr.cz