Putování po jižním Valašsku a Bílých Karpatech

Vlídná, přívětivá, uklidňující, poetická – to všechno jsou přívlastky, které nejlépe vystihují krajinu bělokarpatských kopců a přilehlého území jižního Valašska. Nejen vzácně zachovalá příroda (Bílé Karpaty jsou na seznamu biosférických rezervací UNESCO) je však ozdobou zdejšího kraje. Nápadná je také velká koncentrace nevšedních turistických zajímavostí a rázovitých lidí, kteří o ně pečují.

René, já a Rudolf

Jedna valašská anekdota praví: „Víte, kolik musí pravý Valach vypít slivovice, aby nadýchal 0,5 promile? Tři dni vůbec nic!“ Ať už je to jakkoliv, pravdou zůstává, že místní tradiční destilát je všudypřítomný. Cestu po jižním Valašsku tak nelze začít jinde než v hlavním městě slivovice – ve Vizovicích. Dnes již světoznámou společnost Rudolf Jelínek, založenou v roce 1864, jistě netřeba blíže představovat. Pozornost si ovšem zaslouží její moderní exkurzní a návštěvnické centrum Destillery Land, které přibližuje tradici palírenství široké veřejnosti, čímž zároveň aktivně podporuje cestovní ruch v kraji. Prohlídka zahrnuje návštěvu podnikové prodejny, kinosálu (promítá se film o historii výroby slivovice ve Vizovicích), malého muzea, pěstitelské pálenice, provozu egalizace s obřími dřevěnými sudy používanými ke zrání destilátů, stáčírny a degustační místnosti. Exkurzní trasa byla vybudována jako bezbariérová a je oddělena od výrobních provozů z důvodu zajištění bezpečnosti návštěvníků i zachování podmínek nezbytných pro potravinářskou výrobu. Projekt je určen pro soukromě organizované zájezdy, cestovní kanceláře a incentivní cestovní ruch, neboť prostory návštěvnického centra jsou vhodné pro pořádání prezentací či rautů s kompletním gastroservisem včetně vystoupení cimbálové muziky a folklorních tanečníků. Samozřejmostí je velké parkoviště pro osobní vozy a autobusy. Dalším turistickým cílem je pěkný vizovický zámek, v jehož interiérech uvidíte bohatě vybavené barokní, rokokové a klasicistní prostory s velmi významnou sbírkou obrazů a grafik. Součástí areálu je i volně přístupná zámecká zahrada. Ve Vizovicích tak lze zajímavě spojit návštěvu historické památky s jedinečnou prohlídkou tradiční moravské palírny.

Valašská metropole

Ano, hádáte správně – jsou to Valašské Klobouky. Malebné městečko krčící se ve stínu Bílých Karpat se může pochlubit hned několika zajímavostmi. Jeho dlouhou historii připomíná například část renesančního pranýře, která stojí v parku před městským muzeem – bývalou radniční budovou z 16. století. Mezi nejcennější památky města patří tzv. Červený dům z druhé poloviny 18. století, který připomíná zdejší silnou soukenickou tradici. Právě jí a příbuzným řemeslům je věnována rozsáhlá expozice uvnitř budovy. Roku 1896 postihl Klobouky ničivý požár, jehož plameny spolykaly téměř polovinu města. Ohni naštěstí uniklo několik vzácných dřevěnic, lidových roubenek, které jsou dokladem prosté východomoravské architektury z přelomu 18. a 19. století.

ČSOP Kosenka má základnu v jedné z dochovaných klobouckých dřevěnic

V jedné z nich dnes sídlí Český svaz ochránců přírody Kosenka,který mimo jiné osvětové činnosti organizuje (od roku 1980!) populární„Kosení bělokarpatských luk“. Při této akci se každoročně (prvních 14dní v červenci) sejde parta desítek dobrovolníků, kteří sečou chráněnébělokarpatské louky tím nejtradičnějším způsobem – kosou. „Podstatakosení spočívá především v šetrném přístupu k přírodě. Rostliny se díkyčistému řezu rychleji regenerují a drobní živočichové mohou včas utécido bezpečí. Zároveň tím uchováváme mnohaletou tradici a sbližujememladé lidi uprostřed čisté přírody,“ uvedl šéf Kosenky Miroslav Janík.Valašské Klobouky lákají k výletu i první víkend v prosinci, kdy zdeprobíhá každoroční Valašský mikulášský jarmek, jedinečná příležitostpro milovníky nefalšovaného podkarpatského folkloru. Za návštěvu stojítaké nedaleký vrch Královec (655 m), na který vede z Valašských Kloboukzajímavá sedm kilometrů dlouhá naučná stezka. Na kopci byla nedávnopostavena krásná dřevěná rozhledna, jež skýtá úžasné rozhledy na hřebenBílých Karpat.

Agroturistika v Prlově

Další projekt na podporu měkkého cestovního ruchu vznikl v obci Prlov na Vsetínsku. Vybudováno zde bylo ojedinělé agroturistické centrum, které kromě ubytovacích kapacit nabízí lidem řadu zážitkových „venkovských“ programů. Od dojení koz a výroby ovčích a kozích sýrů přes pečení chleba po rybaření. „Ve Zlínském kraji podobný projekt neexistuje, natož aby jej uskutečnila sama obec. Právě nyní agroturistika získává na oblibě, její význam roste, takže se tady přesně trefili do poptávky,“ řekla Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy. Hlavní objekt vznikl přebudováním zchátralé usedlosti U Húšťů na moderní rekreační statek. Náklady na přestavbu činily 6,5 milionu korun, polovinu peněz vynaložila obec, zbytek získala z evropských fondů. Statek s ubytovacími kapacitami pro 20 lidí se skládá ze tří budov. Turisté mají k dispozici také společenskou místnost, která vznikla z bývalého chléva, a kuchyň. K přípravě jídla mohou hosté využít místní přírodní zdroje. „Můžou si podojit kozy nebo si vyrobit ovčí a kozí sýr. Nabízíme i možnost vyzkoušet si chov domácího zvířectva. Děti jistě uvítají příležitost poznat zblízka domácí zvířata nebo vidět při práci pastevce s ovčáckými psy,“ doplnil starosta Prlova Ladislav Gargulák. Podle něj jsou v plánu také ukázky pečení chleba, opékání berana na rožni nebo pořádání domácích zabijaček. Od příštího roku si zájemci mohou domluvit vyjížďku v kočáře taženém koňmi nebo si na koních vyjet do přírody, půjčit si horské kolo a zarybařit si. Ve statku vznikne také muzeum salašnictví.

Bitva v mateřské škole

29. srpna 1944 vzlétlo ze základen v jižní Itálii 461 bombardovacích letadel 15. letecké armády Spojených států amerických. Jako doprovod jim bylo určeno 185 stíhaček P-51 Mustang a 108 dvoumotorových P-38 Lightning. Jejich cílem byly strategické a válečným průmyslem zatížené ostravské aglomerace, rafinerie ropy a vlaková nádraží. Na těchto protektorátních železničních uzlech řadila německá armáda vlaky naložené vojenským materiálem, který byl určen pro východní frontu. Ve velké letecké bitvě, která se v ten den odehrála a která vyvrcholila nad oblastí Bílých Karpat při moravsko-slovenském pomezí, bylo německými stíhači sestřeleno devět amerických čtyřmotorových bombardérů. Tolik historie.

Fragmenty letadel shromážděné v šanovském „muzeu“

Koukat sklářům v Květné pod ruce je silný zážitek

Z dnešního pohledu je podstatné, že v malém muzeu (umístěném v budově bývalé mateřské školy) v obci Šanovnajdete unikátní expozici fragmentů letadel sestřelených běhemleteckého souboje. Sesbírali je v okolní krajině místní lidé, amatérštíletečtí historikové a regionální badatelé. Jedná se o stroje, kterédopadly na katastry slovenských obcí Nová Bošáca a Nemšová a moravskýchvsí Vyškovec, Rudice, Krhov, Kašava, Liptál, Metylovice a Šanov. Dálejsou zde vystaveny autentické fotografie z míst havárií, modely letadela další zajímavosti související s bitvou. Nad Šanovem v blízkostihranice stojí památníček padlým americkým letcům a v roce 2002 bylapoblíž místa letecké tragédie instalována socha Jaroslav Koléška„Letecké srdce“.

Nejekologičtější vesnice v ČR

Pokud vám není lhostejná ochrana životního prostředí a zajímáte se o udržitelný rozvoj či ohleduplné hospodaření, zajeďte se podívat do Hostětína – patrně nejekologičtější lokality u nás. Obec se 240 stálými obyvateli získala svou proslulost díky realizaci velkého množství environmentálních projektů, založených na využívání místních zdrojů a ekologicky šetrných technologií. Funguje zde kořenová čistírna odpadních vod a většinu domů vytápí obecní kotelna na dřevní štěpku. Na několika staveních jsou nainstalovány sluneční kolektory, v ulicích jsou stožáry s úsporným veřejným osvětlením a v centru vsi byl vybudován tzv. pasivní dům s minimální spotřebou energie, ve kterém sídlí ekologické Centrum Veronica. Budova slouží jako penzion a nabízí též konferenční prostory pro pořádání seminářů, kurzů a nejrůznějších výukových programů. Popis všech energeticky úsporných fines, které jsou spojené s provozem ekocentra, by vydal na další dvě strany textu. Případné zájemce tedy odkazuji na stránky www.hostetin.veronica.cz, kde se dozví veškeré podrobnosti. Jen doplním, že s ekologickým životem v Hostětíně je spojená také moštárna na biovýrobu nefiltrovaných šťáv a obnova staré dřevěné sušírny ovoce z počátku 19. století, která se zachovala jako poslední z původních deseti v obci.

Muzeum zvěroklestičů

Obec Komňa je známa jako jedno z možných rodišť Jana Amose Komenského. Právě po ní se mu prý dostalo příjmení. Osudy učitele národů připomíná expozice zřízená v památkově chráněné sýpce z roku 1774. Místním to ovšem nestačilo, a tak v letošním roce otevřeli další muzeum, které přibližuje práci zvěroklestičů (říkalo se jim rovněž miškáři). Dnes už zaniklé řemeslo bylo totiž v Komni velmi rozšířené. Unikátní expozice vznikla ve 150 let starém domku, v němž skutečně kdysi žila rodina zvěroklestiče. „V roce 2008 byl objekt prohlášen za kulturní památku a za rekonstrukci budovy obec získala ocenění Lidová stavba roku Zlínského kraje,“ pochlubil se starosta Karel Navrátil. Zvěroklestičem byl v minulosti nazýván řemeslník, který zbavoval hospodářská zvířata pohlavních žláz. Tito lidé byli v 19. a 20. století velmi žádaní a takřka nepostradatelní, protože kleštění dobytka bylo nutnou podmínkou úspěšného hospodaření. Po zákroku byla zvířata klidnější a výkonnější, a hospodáři je tak mohli lépe využít pro práce na poli. Podle historických pramenů žilo v Komni v době největšího rozmachu až 220 miškářů. Důvod byl prý velmi prozaický. „Místní region byl velmi chudý, obyvatele horko těžko uživilo zemědělství. Hledali tedy, díru na trhu‘ a zjistili, že zvěroklestičů je nedostatek a že jde navíc o výnosné řemeslo,“ vysvětlil starosta.

Rezervace Dobšena je svěží květnatá louka pod vrchem Královec. Také zde probíhá každoroční „kosení“

Komňa se brzy stala bez nadsázky středoevropským centrem zvěroklestičů. Místní muži putovali za prací po celé Moravě a často i po Evropě. Domů přinášeli nejen slušný výdělek (z tohoto důvodu byli častým terčem lapků), ale i pokrok a nejnovější zkušenosti a vymoženosti. „Bez přehnaného patriotismu – Komňa byla vždy napřed. Díky zvěroklestičům tu lidé měli například jako jedni z prvních ruchadlo nebo ocelové pero,“ doplnil Navrátil. Řemeslo však mělo i své stinné stránky. Muži byli často i půl roku mimo domov, a o hospodářství se tak musely starat ženy. Už v 19. století se proto v Komni uvažovalo o zřízení jeslí a školky. V 50. letech minulého století byly ustanoveny veterinární správy a volně provozované řemeslo zakázáno. Zvěroklestiče nahradili odborní zvěrolékaři. Nevšední muzeum je přístupné na požádání. Zájemci se musí předem objednat na obecním úřadě na telefonních číslech 572 641 140 nebo 736 750 290.

Za sklem do Strání

V srdci Bílých Karpat leží, natažená do délky jak had, obec Strání. V její spodní části, v Květné, můžete navštívit sklárny s více než dvousetletou tradicí, což je řadí mezi nejstarší v republice. Podnik se v poslední době potýkal s velkými existenčními problémy a několikrát balancoval na hraně bytí a nebytí. Nakonec vše dobře dopadlo a sklárny stále zaměstnávají několik stovek šikovných rukou. Exkurze je zaměřena na celý postup výroby skla, respektive konkrétních skleněných produktů. Zároveň je to jedna z mála skláren, která si zachovala ruční výrobu. Uvidíte tak mistry skláře, kterak zarudlí a s nadmutými tvářemi foukají sklo do nejrůznějších tvarů, prohlédnout si můžete tavení skloviny, sklářské pece, úpravu skla pomocí dekorací, broušení nebo gravírování. Zájemci z řad dospělých návštěvníků mají příležitost vyfouknout si vlastní sklo a poznat, jak náročné řemeslo skláři provozují. Sklárnu je nejlépe navštívit kolem 10. nebo 11. hodiny. Skláři pracují od 6.00 do 14.00 hodin. Exkurze se musí předem objednat.

Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal a CCRVM
(Zdroj: CCRVM, ČTK a Centrum Veronica Hostětín)

Proč Valašsko?

Národopisný a kulturní region na severovýchodě Zlínského kraje, který sousedí na jihu se Slováckem a na západě s Hanou, lze přibližně vymezit územím bývalého okresu Vsetín a jihovýchodní částí Zlínska kolem města Valašské Klobouky. Hlavní kolonizační vlna zdejšího kraje proběhla ve druhé polovině 16. století. Podle způsobu hospodaření ve vyšších horských polohách pocházejícího z rumunského Valašska (a zaměřeného hlavně na chov ovcí a koz a obdělávání karpatských kopanic) se nazývala valašskou kolonizací. Ta nakonec dala jméno i celému regionu.