Románsko-gotický skvost nad Třebíčí

Památky UNESCO v Třebíči jsou minimálně evropským fenoménem. Kromě unikátní židovské čtvrti a hřbitova mezi ně patří fascinující bazilika sv. Prokopa, která je součástí benediktinského kláštera. Stavební dílo, nad kterým stojí v úžasu nejen milovníci historie a architektury.

Klášter benediktinů v Třebíči byl založen na samém počátku 12. století údělnými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Stalo se tak v místě, kde se pravděpodobně setkávaly hranice údělů moravského a znojemského; hranici měla vytvářet řeka Jihlava. Původní, nepochybně dřevěná klášterní budova se nedochovala, neznáme ani její přesnou lokalizaci. Začátkem 13. století započala výstavba kláštera na místě současném. Tou dobou vznikla trojkřídlá budova kláštera, která společně s kostelem vytvářela kvadraturu. Tato stavba je dnes dochována jen zdivem ve sklepích a v přízemí dnešního zámku. Po období hospodářského blahobytu přišla pohroma v podobě husitských válek, které církevním stavbám, jak víme, příliš nepřály. Táborité a sirotci klášter obsadili, drželi ve své moci (v letech 1421–1426), leč, naštěstí pro nás, nezbořili ho.

Významnou postavou dějin kláštera byl opat Trojan. Za něho – v polovině 15. století – byl klášter dobudován jako mohutná pevnost. Opevněn byl pásem hradeb s baštami a věžemi. Největší zkáza klášter postihla v roce 1468 po dobytí uherskými vojsky. Celý církevní areál byl silně poškozen, kostel vypálen. Po tomto divokém období připadl klášterní areál na dlouhou dobu světské moci (Šternberkové, Pernštejnové, Osovští z Doubravice) a klášterní komplex byl postupně přestavován na renesanční zámek. Šlechta však více než na víru dbala na hospodářské ukazatele, takže mimo jiné došlo k přeměně baziliky na pivovar (v kryptě byla spilka). Na provozní objekty se přestavovaly také další části kláštera. Posléze bylo raněbarokně přestavěno západní průčelí kostela s věžemi. Posledním majitelem zámku byl od roku 1932 Emanuel hrabě Waldstein–Wartenberg (1911–1979). Roku 1945 objekt spravoval Národní pozemkový fond a od roku 1946 místní národní výbor v Třebíči. Své prostory v zámku po důkladných stavebních úpravách našlo Mu­zeum Vysočiny Třebíč.

Bazilikální trojlodí klášterního kostela v Třebíči patří nepochybně k největším a nejpozoruhodnějším stavebním monumentům 1. poloviny 13. století nejen v českých zemích, ale i v celé střední Evropě. Působivá je již sama poutavá poloha na terénním ostrohu nad městem. Jak je psáno v titulku, v architektuře chrámu sv. Prokopa se jedinečným způsobem snoubí rysy románského umění s nastupující „moderní“ vlnou gotiky. Návštěvník může obdivovat především vznosné osmidílné klenby v chóru, nádherný románský severní portál nebo zdobená rozetová okna. Třešničkou na kostelním dortu je prohlídka rozsáhlé trojlodní krypty pod východní částí baziliky. Otázkou zůstává přesné datování kamenné stavby – z doby založení kostela se totiž nezachovaly žádné písemné zprávy. Podle kunsthistoriků se v Třebíči začalo stavět snad již ve 20. letech 13. století, nejpozději krátce po roce 1230. Do konce první poloviny 13. století byla stavba z podstatné části dokončena.

Text: Jan Pomykal
Foto: UNESCO
(Zdroj: wikipedie.cz)