SARS: bude kráter velký či malý?

Jaký bude dopad čili impakt epidemie choroby SARS na cestovní ruch a leteckou dopravu? Bude vzniklý kráter obrovský a zdálky viditelný, nebo ho boty nových turistů brzo zašlapou? V tomto okamžiku to nikdo nedokáže říct. Nabízejí se jen některé pokulhávající analogie z nedávné historie.

Září 1994: ve středně velkém městě Surat ve svazovém státě Gudžarát na západě Indie je identifikováno několik případů plicního moru. Choroby zlé, smrtící, přenášející se prostřednictvím krys nebo potkanů. Tato havěť běhá v rozvojových zemích ve svinčíku nádražních kolejišť, cestuje sem a tam proděravělou kanalizací, pase se na hromadách odpadků u tržišť. Riziku kontaktu s těmito hlodavci a poštípání krysí blechou, přenašečem moru, se turista nevyhne. Ledaže by nevycházel z klimatizovaných hotelů a cvrkot na ulicích pozoroval jen z dezinfikovaného a klimatizovaného autobusu. Suratského případu se ihned chytila média a informace běžela do světa, který zrovna neměl jiné výrazné zprávy na první stránky novin. O pár dnů později byly dva případy nákazy hlášeny severněji od Suratu a šířila se obava, že epidemie postupuje k hlavnímu městu. Turisté s rouškami na obličejích v Dillí hekticky překnihovávali své letenky a odlétali vším, co se zrovna namanulo, a kamkoliv, hlavně pryč z Indie. Celá záležitost záhy utichla, když si vzala 30 nebo 40 obětí na životech, vesměs domorodců, což v miliardové Indii nelze považovat za epidemii. Mnohem tragičtější ztráty jsou zde týden co týden hlášeny z havárií hromadné dopravy, především železniční. Aféra s morem mediálně vyústila v kritiku vlády státu Gudžarát a její politiky v oblasti komunálních služeb a hygienické prevence. Propad příjezdové turistiky do celé Indie a z ní plynoucích příjmů se však vyčísloval v desítkách procent a návrat na původní čísla trval celou sezonu.

Srpen 2002: povodně ve střední Evropě, stále v živé paměti. České úřady nedokázaly včas a adekvátně reagovat na zprávy Reuters a CNN z Prahy. Během kulminace pohromy, díky které se Česko poprvé od listopadu 1989 objevilo na předním místě zpráv po celém světě, se v zahraničních médiích prakticky vůbec neobjevily pozitivní zprávy o přeživších památkách, protipovodňových opatřeních či o normálně fungující infrastruktuře mimo zaplavená území. Mluvčí českých ministerstev a ambasád vypouštěli fakta v dobré víře, že pravdivě informují světovou veřejnost o vážnosti situace. To, že v dnešním světě bažícím po senzacích je třeba vypouštět pravdu po kouskách, postupně a s řádně promyšlenou rovnováhou dobrých a špatných aspektů situace, nezvládl téměř nikdo. Po ohnivé „vnitřní“ diskuzi byly po několika dnech některé zprávy směrem do zahraničí uváděny na pravou míru. Běžný čas pobytu skandálních či katastrofických zpráv na hlavním místě zpravodajství (tzv. headlines) je však jen 3 – 4 dny, pak se přesouvá do pozic vedlejších a podřadnějších. Pozdní česká oficiální reakce tudíž dokázala změnit popovodňový obraz ČR snad u 2 % čtenářů šesté či osmé strany, zatímco naprostá většina mezinárodní veřejnosti si zafixovala předcházející dramatický obraz. Dopad na incomingovou turistiku do Česka je nám zřejmý a byl už mnohokrát analyzován.

SARS je jiný tím, že jde o novou a dosud neznámou hrozbu. Mediální rámec i politická manipulace (zastírání skutečného stavu) se tady krčí poněkud v pozadí. Světová veřejnost je SARSem zaskočena. Každému je jasné, že jde o nakažlivé smrtelné nebezpečí a Světová zdravotnická organizace jen váhavě odhaduje možný vývoj a šíření nemoci i časový horizont nalezení účinné vakcíny. V případě AIDS trvalo několik let, než bylo onemocnění, jeho přenos a rizikové skupiny osob řádně pojmenovány, definovány, identifikovány. SARS je jiný než AIDS. SARS byl rychle pojmenován a identifikován, i když mechanismus přenosu je zatím nejasný stejně jako odpověď na otázku, zda mohou být zasaženi všichni nebo jen někteří. Riziko, že právě vy chytnete SARS třeba v tranzitní hale ruzyňského letiště není nulové. Není to příjemné pomyšlení. Inu, vítejte v globálním světě 21. století!

Mezinárodní asociace a instituce cestovního ruchu jako WTO, ASTA či PATA zaraženě mlčí. Co také říct? Epidemii nové nemoci nelze odsoudit jako teroristický útok na Bali. Doporučovat: necestujte, odložte cestu na později? Raději mlčet. Aerolinie, touroperátoři a hotely se třesou. Kráter v Asii nebude malý! A kdoví, jestli jen v Asii.

Poznámka: Rouška zdomácněla v asijských zemích dávno před invazí SARS. Nachlazení Japonci ji nosí v hromadné dopravě, aby nešířili nákazu. Prodavači porcované zmrzliny v Singapuru mají kvůli sterilitě kromě ní i bílé rukavice. Číňanům slouží jako respirátor proti prachu při zametání ulic (obr.).

Aleš Krejčí