Sladká pravda o suchých vínech

Jaký je český milovník vína? Co má na víně rád? Vyzná se v něm? Podle čeho si vybírá? Mohlo by vás napadnout ještě mnoho podobných otázek. Nás napadly také, takže vám na ně přinášíme odpověď. Neúprosná řeč čísel a statistik s dobrým koncem právě začíná.

Češi jsou národem piva. Víno se pije jen na Moravě. Pražané se v něm nevyznají. Po „krabicáku“ bolí hlava… O víně koluje mnoho podobných tvrzení, pověr a zažitých rčení. Bylo už tedy na čase zjistit, co je na nich pravdy, konec konců, in vino veritas. Agentura Focus tudíž pro Vinařský fond provedla vyčerpávající průzkum a jeho výsledky jsou v mnoha ohledech překvapivé, nicméně užitečné a potřebné.

Image je na nic, pij víno

Jeden z tržně asi nejvyužitelnějších souborů informací, který vyplynul z pečlivého zaškrtávání v dotaznících, je ten, že víno naší veřejností není vnímáno jako nápoj, který by byl momentálně v kurzu, není „in“. 45 % populace při vyřčení slova „víno“ hbitě asociuje následující představy: „oslava s přáteli“, „velmi dobrá nálada“, „pohoda, klid“. Naopak většina lidí sborově vrtí hlavou, když by někdo chtěl víno spojovat s rychlostí či dynamičností, to je totiž zcela protichůdné vůči pocitům klidu, které z vína mají.

Mezi českými konzumenty jsou populárnější suchá červená vína.

Sklenkou vína se raději odmění ženy než muži.

Ve zkratce by se tedy dalo dle výzkumu agentury Focus tvrdit, že český obraz pití vína by nejlépe vykreslovala skupinka čtyř lidí ve středním věku s vysokoškolskými diplomy a maturitním vysvědčením po kapsách, v oblecích a kostýmcích, usmívajících se na sebe v obýváku s tlumeným osvětlením. Proč právě obývací pokoj? Na to poukazují další výsledky výzkumu – 55 % Čechů totiž nejraději konzumuje víno doma, hned v závěsu byla s 22 % nejzaškrtávanější kolonka „na návštěvě ” a až v dalekém závěsu byly hudební kluby (7 %), vinárny (2,8 %) a to, že jsme v Česku a ne ve Francii, se krásně ukazuje hlavně na kolonce „v zaměstnání“, otevřenou lahev vína přiznalo jen 0,3 % respondentů. Pokud se spotřebitel rozhodne, že si dá sklenku vína mimo práh svého domova, nejčastěji volí vinárnu či kavárnu (45 %), pokud je léto, vysedává venku na zahrádkách (40 %), čtvrtina pije víno v restauraci (24 %), a světe div se, jsme národ chalupářů, takže 23 % si vychutnává víno na svých chalupách.

A když už jsme u toho upřesňování, možná bychom se mohli vzdát mužského rodu, který zatím v souvislosti s pitím vína většinou používáme. Nijak výrazně, ale přece ženy svou oblibou tohoto nápoje muže předčí, řečí čísel 52:48. S tím vším souvisí i společnost, kterou si pro otevření láhve vybíráme. Rozhodně dáváme přednost rodinnému kruhu před obchodními partnery, v jejichž společnosti raději zůstáváme střízliví. Samostatnou kapitolu tvoří posmutnělé pití o samotě, útěchou budiž, že se mu oddávají jen 3 % populace.

To víno je červené aneb Češi jako znalci a zákazníci

Na světě jsou státy, kde nápoj z chmele nedominuje tak výrazně jako u nás, nedá se tedy říct, že by Česko bylo viděno skrze dno vinné číše. 27 % populace totiž nechce o tomto nápoji ani slyšet. Oproti tomu 62 % Čechů jej rádo vyhledává. Jak často? Méně, než byste čekali. V průměru dvakrát až třikrát do měsíce, přičemž dobře situovaní konzervativci průměr zvedají a lidé s nižšími příjmy ho zase táhnou dolů. Tato čísla se dlouhodobě nijak radikálně nemění. Zvláštním poznatkem je, že český národ se vlastně velmi houfně a ochotně doznal k tomu, že neví, co pije. Jen každý stý dotázaný se považuje za znalce vína. Ostatní si na sommeliéry nehrají a 59 % populace na rovinu říká, že o víně nic neví i zbylí mají jen mlhavé znalosti. I když se není čemu divit, protože jak už z předchozích čísel vyplývá, čeští konzumenti jsou spíše příležitostnými ochutnavači než národem notoriků. Více než dvě láhve vína měsíčně vypije jen málo z nás a v průměru za jeden večer vyprázdníme dvě až čtyři skleničky, podle toho, jaký mají obsah (většinou 4 dl). Za což se určitě netřeba stydět. Výsledkem toho jsou ale poměrně úsměvné poznatky o rozeznávání kvalitního pití. 62 % respondentů a respondentek se shodlo na samozřejmosti, že nejspolehlivějším znakem dobrého vína je to, že je ve skleněné láhvi. Což je, přiznejme si, trochu málo. Mnohem menšímu procentu už záleží na tom, zda je na lahvi napsáno třeba něco o místě původu a zda má víno jiskru.

Moravským vínům český spotřebitel důvěřuje nejvíce. Vinohrad ve Velkých Pavlovicích.

Čtvrtina lidí pije nejčastěji víno se svým partnerem.

Vzato globálně čeští konzumenti nejsou nijak zvlášť vybíraví, i když podvědomě tuší, že víno z krabice není dobré. Devět z deseti Čechů neutratí za láhev více než sto korun. Víno do šedesáti korun za „sedmičku“ si dopřává skoro 80 % z nás. Dražší vína (cena za 0,75 l 101 a více Kč) vyhledává příležitostně 71 % populace, pravidelně však jen 4 % Čechů

Užitečná informace pro majitele restaurací, kteří už teď jistě přemýšlejí, jak vytáhnout pijící Čechy z jejich obýváků, je i ta, že víno je u nás pořád nejoblíbenější v čisté formě bez jakýchkoli přísad (97 %), pak následuje svařák (74 %) a bílý střik vyhrává nad červeným (52 % – 42 %). Pokud chcete sázet na jistotu, pak pro své hosty mějte vždy připravené suché červené víno.

Kde nejčastěji Češi pijí víno?

Zdroj: Focus Marketing & Social Research, z analýzy Víno a český spotřebitel

To je u nás nejoblíbenější. Dobrou zprávou pro majitele zdejších vinic je určitě to, že zatím importované zboží tvrdě poráží. Moravských vín se u nás pije výrazně víc, ve větším množství a pijí se častěji. Tři čtvrtiny populace jsou věrné domácím nápojům, jen 18 % prahne po vůni Francie a 12 % po slunci Itálie.

Jaký je váš vztah k vínu?

Zdroj: Focus Marketing & Social Research, z analýzy Víno a český spotřebitel

Nečiní to ovšem nějak záměrně a často ani ne vědomě. Dalo by se říct, že tuzemským konzumentům příliš na oblasti, ze které víno pochází, nezáleží a kvalitu zahraničních a domácích vín považují za srovnatelnou, když už si ale mají vybrat, sahají kvůli lepší chuti po domácích vínech, o kterých však kvůli malé propagaci nemají dostatek informací.

Nejspolehlivějším znakem kvalitního vína je podle většiny konzumentů skleněná láhev.

To, že se Češi doznávají k neznalosti v oblasti vína zcela upřímně a po pravdě, dokazuje i fakt, že si často pletou místa původu se značkami. Z čehož lze ale odvodit jednu cennou informaci, tedy že jednotlivé lokality mají velmi slibný potenciál značek (to se týká hlavně Mikulova a Velkých Pavlovic). Nejznámější a nejoblíbenější odrůdou červeného vína je Frankovka, mezi bílými toto místo patří odrůdě Müller Thurgau. A nejúspěšnější značkou je Víno Mikulov, následované v popularitě Bohemia sektem a Znovínem Znojmo. Vůbec slovo „Mikulov“ má v uších Čechů velmi dobrý zvuk. Tady už se ale opět dostáváme do roviny emocí a lidských asociací. Když se řekne moravská vína, lidé si vybaví „dostupnost a důvěryhodnost“. Nutno podotknout, že české víno je už s touto charakteristikou spojováno méně často. Španělská a italská vína jsou plná slunce, chilská a argentinská jsou „exotická“ a francouzská „exkluzivní“ a „drahá“. Podle toho a také podle ceny si pak lidé vybírají vína v supermarketech, kde je nakupují nejčastěji. Rozhodují se spontánně až na místě. Jen 21 % si předem rozmyslí alespoň barvu vína. Naopak zda vůbec víno kupovat, nebo ne, je věcí dlouhodobější rozvahy, kupujeme ho spíš za konkrétním účelem (pro návštěvu ) než jen tak do zásoby.

Horší zprávou pro výrobce vín už je to, že my Češi přiznáváme, že jsme oslovitelní nejsnáze skrze tu nejdražší formu reklamy, tedy televizní (44 %), rozhlasu, internetu ani katalogům nevěnujeme ani zdaleka tolik pozornosti. To, že se ale často rozhodujeme až v obchodě, dává prostor právě i reklamě tam umístěné, té by věnovalo pozornost nezanedbatelných 15 %.

Máte sklep?

Odkloňme se teď od méně romantických způsobů pořizování vína a zaměřme se na ty tradičnější. Jedním takovým je určitě návštěva vinného sklípku. O tom, že taková místa na Moravě jsou a že je možné je navštívit, se mezi obyvateli obecně ví a lidé jich také využívají. Osm z deseti Čechů je o vinných sklípcích informováno a tři čtvrtiny z nich si už někdy v minulosti návštěvu vyzkoušely na vlastní kůži. Podle průzkumu byli takřka všichni s návštěvou spokojeni, pokud ne, pak nesvalují vinu na víno, ale buď na nevrlého vinaře, anebo na protivnou společnost, která se ve sklípku sešla. Ruku v ruce s tradicí těchto míst jde i to, jakým způsobem se do něj pokoušejí Češi opět dostat. Radši dají na doporučení známých, než aby brouzdali po internetu. Spokojenost těch, kteří okusili víno ve sklepích, se odráží i v tom, že takřka všichni souhlasí s vinařskými dotacemi od státu.

Návštěva moravských vinných sklípků je mezi Čechy velmi oblíbenou kratochvílí.

Zkrátka a dobře, Češi víno mají rádi. V drtivé většině jsou dychtiví se o něm něco nového dozvědět a díky tomu, že k němu mají umírněný přístup, se nemusíme bát, že se upijí k smrti. Dobrou zprávou je jistě i to, že jsou věrní tradici a domácím vinařům, a jak ukazují čísla, postupem let inklinují spontánně ke kvalitě, za kterou jsou připraveni zaplatit.

Na základě výzkumu Víno a český spotřebitel agentury Focus pro Vinařský fond zpracovala Vlasta Holéciová
Foto: iStockphoto.com/Sava Marinkovic, Anton Malan, Steve Woods, isifa/Ablestock, P. Krška,