Památky jsou od toho, aby se o nich vědělo nejen ve vědeckých a kulturních kruzích. V cestovním ruchu mají nemovité památky své místo zhruba ve čtyřech rovinách. Jsou obdivovány při pohledu zvenčí na turistických trasách. Jsou cílem návštěvy s prohlídkou, případně doplněnou nějakým zážitkovým programem. Hostí publikum jako milieu pro kongresy, incentivy či svatby. Jsou kulisou, ba filmovými hvězdami nejen pro pohádky. |
Karlštejn – památka jako cíl návštěvy
Snad s výjimkou Pražského hradu je těžké si představit známější památku, než je hrad Karlštejn. Navštěvovaný bez ledna celoročně, o prázdninách i celotýdenně, 268 000 návštěvníků, z toho 30 % zahraničních prakticky z celého světa.
Artefakt, případně muzeum
Karlštejn, zbudovaný Karlem IV. jako pevnost a trezor pro říšské korunovační klenoty a ostatky svatých, byl za svou historii obléhán třikrát: v 15. století neúspěšně husity, na konci třicetileté války bohužel úspěšně Švédy (kapli sv. Kříže naštěstí nestačili zničit) – a novodobě turisty. Neregulovaná návštěvnost i více než 300 000 osob se na interiéru podepsala (doslova i přeneseně) bezmála víc než švédští vojáci, a tak po rozsáhlé rekonstrukci byly prohlídkové okruhy rozčleněny na tři a počet účastníků jednotlivých prohlídek snížen, zvláště pro nejcennější druhý okruh. Tam je nutná rezervace, ale nezoufejte, ve všední dny v říjnu se dostane na každého. Na ostatní okruhy se musejí objednávat jen skupiny nad 10 osob. Regulace běží jako dobře namazaný stroj, prohlídky prvního okruhu následují po 10 minutách, takže si jej prohlíží až 300 lidí současně. O prázdninách se konají i večerní prohlídky a beznadějně vyprodány jsou „posvátné prostory večerního Karlštejna“.
V souvislosti s karlovským rokem 2016 byla prohlídka Karlštejna obohacena ještě o výstavu Karlštejnského pokladu – k samostatné prohlídce bez průvodce. Návštěvníka do historie pokladu a do instalace samé uvede patnáctiminutová filmová smyčka a texty. Kromě zajímavého příběhu pokladu jako takového zhlédnete drobné stříbrné předměty a repliku středověké tabule uspořádané v Paříži Karlem V. k poslední návštěvě císaře Karla IV. s kralevicem Václavem. Replika byla v reálné velikosti vyrobena podle iluminace z Velké francouzské kroniky – stolní nádobí zhotovila trutnovská šperkařská škola, oděvy ušili v Barrandovských ateliérech z látek odpovídajících dobovým. Výstava potrvá jen do konce roku 2017, pak se Karlštejnský poklad vrátí do Uměleckoprůmyslového muzea.
Strasti památky a jejích správců
Ty nejhorší doby má Karlštejn, bohdá, za sebou. Díky rozložení návštěvnosti prakticky vymizel vandalismus. Neukázněnost návštěvníků představují odpadky, které musejí uklízečky pravidelně odstraňovat z expozic. Jistým problémem jsou i zvířecí miláčkové, konkrétně pejsci, které nelze pustit dovnitř, aby nezanechávali na ostění neodstranitelné značky. Jenže ne každý pes dokáže čekat na páníčka tiše a odevzdaně uvázaný na nádvoří. U zahraničních skupin zase někdy nastává problém s dochvilností. Při harmonogramu prohlídek po 10 minutách se delší zpoždění fakticky nedá jen tak zvládnout a trpí tím jak opožděná skupina, tak personál, má-li opozdilce vůbec ještě nějak zařadit, a to i s notným čekáním.
Slasti pro správce aneb vstupné
Vzhledem k vysoké návštěvnosti a k tomu, že Karlštejn byl opraven a nevyžaduje tak náročné rekonstrukce, stačí jeho příjmy ze vstupného financovat nejen vlastní provoz, ale bohatě zbude i na další památkové objekty Středočeského kraje ve správě NPÚ (vstupné = 42 mil. Kč, rozpočet Karlštejna = 15 mil. Kč). Samostatnou kapitolou jsou ovšem přístupové cesty, k jejichž zvelebení by měl dopomoci grant.
Pronájmy
Pronájmy sálů přicházejí v úvahu jen doplňkově, návštěvnický provoz umožňuje pronajmout prakticky jen Diamantovou síň, zpravidla na svatby. Snoubenci mají jedinečné prostředí, ale zároveň musejí vzít v potaz, že se v exteriérech jen tak nevyhnou návštěvníkům. Samostatnou kapitolou jsou pronájmy míst pro komerci, resp. doplňkové služby, ale ty jsou decentní a v ekonomice hradu se promítají jen v řádu jednotek procent.
Slasti pro diváky
Na Karlštejně to žije i mimo řádné a mimořádné prohlídky. Na vlastní přání Karla IV. je v jeho úmrtní den 26. 11. sloužena zádušní mše v kapli svatého Kříže. Z druhého soudku jsou divadelní představení Noci na Karlštejně o prázdninách, promítání kultovního filmu + program o Hradozámecké noci a na přelomu září a října velkolepé Karlštejnské vinobraní s průvodem 300 krojovaných osob až z Prahy na hrad, kde vypuknou dvoudenní slavnosti.
„128 000 km2 turistických zajímavostí“ zněl slogan lákající turisty do Československa. Těch kilometrů už je jen necelých 79 000, ale na nich je 40 000 nemovitých a 40 000 movitých kulturních památek, takže někdejší slogan by s opraveným číslem mohl směle znovu do světa. |
Zámek Židlochovice – památka jako jedinečné milieu
Většina středověkých hradů byla v průběhu let přestavována na pohodlnější šlechtická sídla a vybavována úměrně soudobým vymoženostem, umělecko-kulturnímu cítění, společenskému významu a peněžence majitele. Plno jich poničila či vyplenila válka a ještě víc socialistická éra. Ty, které měly to štěstí, že si uchovaly vznosnost a eleganci, můžeme plus minus rozdělit na památkově velmi cenné, s výjimkou restitucí patří státu a jsou návštěvnickými objekty, a na ostatní, často zprivatizované; ty slouží majiteli buď pro osobní potřeby, nebo pro komerci jako luxusní hotely. Tak něco mezi je zámek Židlochovice – kulturní památka patřící státu od roku 1919.

Zámek v malém městečku ve vinařské oblasti, na někdejší jantarové stezce, posléze jedné ze svatojakubských cest, kousek od Brna na trase do Vídně. Nejeden z majitelů byl z nejvýše postavených kruhů a potrpěl si na lov. Tak vznikl lovecký zámek, zároveň natolik reprezentační, že se v něm uskutečnila i státnická jednání a dovolenou tu trávil i prezident T. G. Masaryk. Zámek si zachoval prestižní funkci i za socialistické éry, a je tedy tak trochu výjimečný. Mimo jiné i tím, že díky loveckému zaměření se dostal do správy Lesů České republiky, takže NPÚ jej sice eviduje jako památku, ale nemá přímý vliv na jeho užití ani ekonomiku. O to se starají Lesy ČR – a ty logicky pokračují v lovecké tradici. Vždyť jde o jeden z nejlépe dochovaných loveckých zámků v Evropě.
Památka jako filmová hvězda
Některým fotogenickým památkám se poštěstí, že si zahrají ve filmu. Nejčastěji v pohádkách, ale i v historických a romantických kusech. Filmaři sice naruší provoz, ale způsobí publicitu, někdy takovou, jaké se jen tak něco nevyrovná. Učebnicovým příkladem je film Somewhere Only We Know, který v Číně přitáhl k České republice víc pozornosti než co jiného. Z Třech oříšků pro Popelku těží německý Moritzburg a Šíleně smutná princezna pomáhá Červené Lhotě. Naprosto výsadní postavení má ale Noc na Karlštejně, kde hrad není jen kulisou, ale přímo protagonistou děje hry Jaroslava Vrchlického. Každé promítání kultovního filmu, v němž se šťastně sešli výteční autoři, režisér i herci, bezprostředně zvyšuje návštěvnost webových stránek hradu Karlštejn z jednoho na dva a půl tisíce za příslušné datum a tradiční promítání filmu na zeď třetí brány o Hradozámecké noci od 19 hodin do dvou do rána si publikum přímo vyžaduje.
|
Pohled zvenčí
Turisté mohou zámek obdivovat kdykoli ze všech světových stran, procházet zdarma parkem, kde je Masarykova lípa a na Bezručově lavičce tabulka s jeho básní o zámku, ale dovnitř nemohou. Leda výjimečně jednou do roka; letos u příležitosti meruňkobraní. Zámek nemá ambice být prohlídkovým objektem. Na milost jsou vzaty školy a jiné skupiny, pokud se předem dohodnou.
Interiéry jen pro zvané
Zámek slouží víceméně původnímu účelu jako živý objekt, a ne jako muzeum. Je to luxusní hotel převážně pro lovy a konference – hlavně akce Lesů ČR, potažmo ministerstva zemědělství. Historicky vybavené sály, salonek a apartmány jsou však v perfektním stavu, jako by si hlídaly muzeální funkci. Jedině nenápadně zabudované TV obrazovky napovídají současnou funkci hotelu. Člověku až zatrne, když slyší, že např. Habsburský apartmán si lze pronajmout a vyspat se v posteli s nebesy, kde se narodila španělská královna Marie Kristina (nepátrejme, zda jde o stejnou postel nebo repliku a přejme návštěvníkovi případnou iluzi). Nověji jsou dovybaveny koupelny o rozměru menšího pokoje – ale i tam jsou zachovány např. původní vany. Správce zámku má zřejmě šťastnou ruku při potvrzování objednávek, protože rozjívený host by mohl nadělat těžko napravitelné škody. Přitom cena ubytování nijak výrazně nepřekračuje ceny pětihvězdičkových hotelů. Kapacita je omezená – celkem 45 lůžek v 25 pokojích.
K hotelu patří i vybraná gastronomie, třeba i s čerstvě pečenými koláčky a samozřejmě zvěřinovými specialitami. Hotel však nemá mnoho stálého personálu, na akce najímá posily. Není zde ambice zvyšovat vytížení, natož za každou cenu. Snad proto je interiér bez známek opotřebení, jako z muzea. Výlučnost k zámku patřila a zřejmě bude patřit i nadále, možná i trochu proto, že správce (Lesy ČR) má zámek vlastně jako vedlejší činnost. A lovy byly odjakživa komerčně velmi zajímavé jinými než jen ubytovacími a gastronomickými službami – ty jsou třešinka na dortu, v tomto případě velmi zdobná. Zámecká kaple je využívána pro svatby do 40 osob.
Ekonomika
Prakticky jediným reálným příjmem jsou pronájmy a služby spojené s loveckými a konferenčními akcemi a také svatby. Zámek Židlochovice podléhá obdobnému principu „solidarity“ jako památky spravované NPÚ, jen měšec drží někdo jiný. Když se opravuje, jako například letos fasáda, tak příjmy ze zámku pokryjí jen zhruba čtvrtinu výdajů. Zbytek kryjí Lesy ČR. Princip více peněz za méně vytížení je ale chvályhodný.
Foto: Edita Volková a Petr Manuel Ulrych