Slovenské lázeňství známé i neznámé

Již více než dva a půl tisíce let je součástí evropské kulturní tradice rozvoj lázeňství. Základem lázeňství je léčba, doléčování, rehabilitace a odpočinek návštěvníků v lázních a jako takové je lázeňství součástí zdravotního a léčebného systému většiny vyspělých evropských zemí. Jedná se o léčebnou metodu založenou především na využití přírodních léčivých zdrojů, kterými jsou léčivé vody (termální, minerální a radonové), dále peloidy (rašeliny, slatiny a bahna), plyny (emanace) a vhodné klimatické podmínky. Na základě využití přírodních zdrojů byly do lázeňství postupně zavedeny mnoha staletími prověřené léčebné postupy, dnes doplňované novými lékařskými poznatky a moderními léčebnými metodami.

Zatímco české lázeňství je pro nás spojeno s mnoha známými lázeňskými místy, významnými osobnostmi a také množstvím kulturních a společenských akcí, slovenské lázeňství se nám v posledních letech trochu ztrácí v šedi zapomnění. Pro některé je spojeno lázeňství na Slovensku s Piešťany, asi nejznámějšími slovenskými lázněmi, někteří si možná vzpomenou na klimatické lázně v oblasti Vysokých Tater, ale to bývá většinou vše. Je to škoda, protože slovenské lázeňství tvoří svébytnou a významnou součást nejenom bývalého československého lázeňství, ale je významné i v dnešním středoevropském kontextu. Proto stojí za to si připomenout, čím se slovenské lázeňství může pyšnit a proč je důležité o něm informovat širokou veřejnost i odborníky.

Jestliže budeme hledat prapůvodní kořeny slovenského lázeňství, musíme jít v historii hodně daleko. To, že lidé znali termální prameny na Slovensku již v předhistorické době, dokládá například tzv. Moravianská Venuša, soška nalezená v místě piešťanských pramenů. Je vyřezaná z mamutího klu a její stáří se odhaduje na 22 860 let. Lázeňské využití míst s termálními prameny lze však datovat až do podstatně pozdějšího období. V roce 179 n. l. osídlili Římané území dnešního Trenčína (Laugaritium) a založili zde vojenský tábor. Součástí každého římského ležení byly také lázně, a tak lze předpokládat, že tomu bylo stejně i v tomto případě. Obdobně se usuzuje na římskou tradici piešťanského lázeňství, hmatatelný důkaz nám však v obou případech chybí.

Bardějovské lázně se proslavily minerálními vodami

Faktické počátky slovenského lázeňství jsou spojeny až s obdobím pozdního středověku. V té době byly založeny například lázně v Turčianských Teplicích nebo v Bojnicích. Skutečný rozvoj slovenského lázeňství se však datuje až od 18. a především 19. století. V letech 1763 -1769, v období panování císařovny Marie Terezie, byl pořízen první soupis minerálních a termálních vod v Rakousku-Uhersku. Rozvoj lázní vrcholil na Slovensku na konci 19. a na počátku 20. století. V tomto období se budují také horské zotavovny, dodnes zvané „švýcarské domy“ (Vyšné Ružbachy, Korytnica, Lúčky apod.). V té době také vznikla celá řada architektonicky významných lázeňských staveb, například piešťanská Thermia Palace, v Bardějově lázeňské domy Alžbeta a Astória, Grand v Trenčianských Teplicích apod., které dodnes slouží lázeňství. Po první světové válce byla část slovenského lázeňství zestátněna, pokračovala také výstavba nových lázeňských komplexů (namátkou sanatorium Vyšné Hágy, areály v Rajeckých a Trenčianských Teplicích, v Novém a Dolním Smokovci). Svá lázeňská zařízení na Slovensku stavěly i tehdejší zdravotní pojišťovny (např. pojišťovna Morava v Tatranské Lomnici). Po druhé světové válce bylo celé československé lázeňství komplexně zestátněno. Ze sítě 45 lázeňských míst na bázi termálních a minerálních pramenů evidovaných do roku 1950 na Slovensku bylo vybráno 17 balneologických a 5 klimatických lázní celostátního významu, které existují dodnes. Medicínský charakter a účel lázní zcela převládl, do jisté míry se ztratil společenský duch a noblesa lázní předchozího období. Důsledky socialistického řízení lázní byly obdobné pro českou i slovenskou část, avšak na Slovensku lze přece jen sledovat podstatně vyšší investiční aktivitu a větší počet nových staveb a areálů (například novostavby v Piešťanech, Dudincích, nová kolonáda v Bardějově apod.).

Historie slovenského lázeňství je bohatá, nás však zajímá jeho současnost. Co je tak zvláštní a pozoruhodné na slovenském lázeňství? A liší se něčím od lázeňství českého? To jsou otázky, na které se pokusíme odpovědět v následujících řádcích. Slovensko je zemí, která v sobě spojuje klimatické a geomorfologické podmínky dvou významných oblastí. První jsou Vysoké Tatry a další horské oblasti, jež jsou součástí Karpatského oblouku a jsou v lázeňství využívány především pro své vynikající klimatické podmínky. Tatranské lázeňství se rozvíjelo již od 19. století, kdy zde vznikla celá řada letovisek, specializujících se na léčbu plicních a respiračních onemocnění. Choroby dýchacích cest se léčí v Novém, Horním a Dolním Smokovci, Tatranské Polance, Kotlině a ve Vyšných Hágoch. Výborné klimatické podmínky mají však i další slovenské lázně, ležící převážně v horských a podhorských oblastech – Liptovský Ján, Lučivná, Sklené Teplice, Štós.

Podkarpatský zlom a na něj navazující nížiny jsou zase bohaté na termální a minerální vody a peloidy. Mezi přírodními léčivými zdroji na Slovensku jsou i některé rarity. Jako unikát lze hodnotit například přírodní jeskynní lázně „Parenica“ v Sklených Teplicích s teplotou vody 42 °C a specifickým mikroklimatem s vysokou vlhkostí vzduchu. Zvláštními a jedinečnými i v evropském kontextu jsou také některé minerální vody. Například v Dudincích místní voda jako jediná v Evropě obsahuje rozpuštěný oxid uhličitý a sirovodík. Nejvyšší obsah sirovodíku v Evropě (až 680 mg/l) má léčivá voda ve Smrdácích. Ale jsou zde i další unikáty. Pro léčbu formou tzv. speleoterapie se využívá mikroklima jeskyní (Štós). Světoznámé je piešťanské bahno, patřící mezi nejkvalitnější peloidy na světě. Bahno „zraje“ působením minerální vody v oddělených bazénech minimálně jeden rok. Součástí zdejší léčby jsou i vydatné termální prameny (67-69 °C) s obsahem sirovodíku a minerálních látek.

Slovenské lázeňství je z hlediska své výkonnosti zhruba poloviční oproti lázeňství českému. Zatímco počet návštěvníků v českých lázních byl v posledních letech zhruba na úrovni 300 tisíc osob/rok (v roce 2003 to bylo 298 994, o rok dříve pak 295 968 návštěvníků), slovenské lázně v tomto období navštěvovala zhruba polovina tohoto počtu návštěvníků (viz tabulka č. 1).

Lázně Dudince patří mezi nejmladší na Slovensku

Tak jako v případě českého lázeňství, prošlo i slovenské lázeňství procesem změny vlastnických poměrů. Dnes je na Slovensku 22 lázeňských míst (v České republice je jich celkem 35), jejichž podrobnější charakteristika je obsažena v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2 – Místopis slovenských lázní

Zdroj: Slovensko kúpele. Prechádzky za zdravím a krásou, z podkladu sestavil autor.

Kromě zhruba poloviční výkonnosti se slovenské lázeňství liší od českého i skladbou svých návštěvníků. Zatímco v českých lázních bylo v roce 2003 celkem 39,4 % zahraničních návštěvníků (117 992 osob), na Slovensku to bylo pouze 32,7 % (47 668 osob). Také indikační zaměření není stejné. Na Slovensku (údaje za rok 2003) jsou nejdůležitější indikační skupinou dospělých choroby pohybového ústrojí (67,0 %). Druhou indikací jsou choroby trávicího ústrojí (10,9 %) a třetí pak choroby oběhového ústrojí (8,1 %). V České republice byly ve stejném období hlavní indikací také nemoci pohybového ústrojí, ale v podstatně menší míře (48,2 %), dále nemoci oběhového ústrojí (15,4 %) a na třetím místě nemoci nervové (13,5 %).

Slovenské lázeňství a jeho současný stav by si nepochybně zasloužily hlubší rozbor. Přes mnohé problémy, se kterými se dnešní lázeňství na Slovensku potýká (nevyužití stávajících kapacit lázeňských zařízení, menší podíl zahraničních návštěvníků, horší dopravní dostupnost, nedořešený vztah k financování lázeňské péče z veřejných prostředků atd.), má slovenské lázeňství historický základ a dobré přírodní předpoklady, které mu dávají šanci na další úspěšný rozvoj.

Ing. Pavel Attl, prorektor Vysoké školy hotelové v Praze
Foto: Ronald Hilmar a SACR

Literatura:
• ATTL, P.: Globalizační vlivy v českém lázeňství. In: Sborník IX. Mezinárodní konference o cestovním ruchu „Cestovný ruch v procese európskej integrácie a globalizácie“. Dom techniky ZSVTS, Banská Bystrica 2004. ISBN 80-230-0170-1
• ELIÁŠOVÁ, D.: Ochrana a rozvoj slovenských liečebných kúpelov. In: Ekonomická revue cestovného ruchu, roč. XXXVIII. 2005, č. 1, str. 24 – 34. ISSN 0139-8660
• HUSOVSKÁ, Ľ., TAKÁTSOVÁ, J.: Slovensko kúpele. Prechádzky za zdravím a krásou. Príroda, s. r. o., Bratislava 2002. ISBN 80-09-00266-
• KULĺŠKOVÁ, A.: Slovenské kúpeľníctvo před vstupom do Európskej únie. In: Ekonomická revue cestovného ruchu, roč. XXXVI. 2003, č. 4, str. 205 – 216. ISSN 0139-8660
• Lázeňský cestovní ruch – komparace zemí střední a východní Evropy
• Kúpeľná starostlivost v SR 2003. Dostupné na www.uzis.sk/publikacie/pdf/2003/zs0408.pdf
• Kúpeľná starostlivost v SR 2004. Dostupné na www.uzis.sk/publikacie/pdf/2003/zs0508.pdf
• Lázeňská péče 2003. ÚZIS ČR, Praha 2004. ISBN 80-7280-311-5

Tabulka č. 1 – Počet hostů a kapacity ubytovacích zařízení ve slovenských lázních (1996-2001)