Stanislav Voleman: dopravní obslužnost památek je alfou a omegou Prahy

Aktuálně se nabízí otázka, nakolik Asociace průvodců ČR sleduje a reflektuje situaci okolo exekuce katedrály sv. Víta?
Musím říct, že nás se to dotýká bytostně. Každý rok do Prahy přijíždí více než čtyři miliony zahraničních turistů a právě chrám sv. Víta je v řadě průvodců označován jako „must to do“, takže situace okolo vlastnictví katedrály, ale zejména záležitosti s provozním řádem, jsou u nás na pořadu dne. Už v předchozích letech jsme se do těchto jednání zapojovali: jednali jsme s Metropolitní kapitulou, Správou Pražského hradu. Také jsme podávali návrhy, jak lépe vyřešit tok návštěvníků v katedrále, aby nevznikaly fronty a tím se nenarušovaly prohlídkové okruhy Prahou. Současný stav je zapříčiněn také tím, že je pouze jeden vstup, který není rozdělen na jednotlivé návštěvníky a organizované skupiny, což by určitě velmi pomohlo a mohl by se i lépe regulovat průchod návštěvníků památkou. Myslím si, že účinnou spoluprácí a s trochou rozumu by se určitě podařilo vymyslet systém, který by tyto problémy minimalizoval. Bohužel ze strany správců, kteří zabezpečují návštěvy katedrály, jsme se s úspěšným řešením nesetkali. Abychom alespoň aktuálně upozornili na případné uzavření katedrály, poskytujeme našim členům na webových stránkách asociace informace, kdy bude třeba kvůli bohoslužbě nebo jinému programu památka uzavřena.

Říkáte účinná spolupráce a trocha rozumu, to přece není tak mnoho… V čem je podle vás problém?
Myslím si, že to jsou vlastnické spory. Velice častá výměna agentur, které v katedrále provozní řád zajišťují. Do doby před změnou návštěvního řádu Pražského hradu, který vypracovala Správa Pražského hradu, jsme měli průkazy průvodce Pražským hradem. Průvodci byli proškoleni a byl zde určitý oboustranný informační tok týkající se návštěvního řádu v celém areálu. V posledním roce je komunikace nulová.

Je v Praze naopak místo, kde jsou tyto provozní záležitosti ošetřeny efektivně?
Řekl bych, že velice efektivní řešení je v židovském městě. Židovské muzeum má systém registrací průvodců, návštěvní řád i regule, jak se v této památce poskytují průvodcovské služby. Nemalý význam mají také oddělené pokladny pro skupiny a individuální turisty. Podle mě to významně pomáhá organizovat tok návštěvníků a urychlit průchodnost památkou. Z našeho pohledu je také dobré, když se správce objektu zajímá o kvalitu výkladu o památce a dohlíží alespoň na základní informační úroveň. Pokud se průvodcovské služby plně liberalizují, ztrácí se vliv na to, co a jakým způsobem průvodci o památce říkají.

V poslední době se objevují tendence, kdy zahraniční turista nechce poznat jen lesk a pozlátko centra města, ale zajímá ho také periferie. Sledujete tento trend i v Praze?
Určitě, není to jen všeobecná tendence, ale i záměr metropolí, aby se obrovský a koncentrovaný návštěvnický proud rozložil více do prostoru. A myslím si, že v Praze, která je kompaktní, je to úkol číslo jedna. Třeba frekvence v oblasti ulice Malostranská, Malostranského náměstí nebo Karlova mostu je obrovská. Mohu např. uvést uličku U Lužického semináře, kam se na chodník nevejde ani člověk se psem na vodítku, natož aby tam procházela skupina 30 – 40 lidí. Je to zátěž, která je na hranici únosnosti, a proto se ve větších městech (a myslím si, že na to musíme pamatovat i my) musí vytvořit návštěvnické okruhy, které leží mimo centrum. V Praze je takovou lokalitou, která má neuvěřitelný potenciál, Vyšehrad. Z hlediska organizované turistiky je špatně dostupný. V blízkosti neexistuje vhodné výstupní a nástupní místo pro autobusy. Jediné využití mají autobusové garáže v areálu Kongresového centra, které jsou daleko. Potom jsou samozřejmě i místa – církevní památky, které leží mimo centrum a jsou určitě z evropského kulturního pohledu nesmírně zajímavé. Avšak z hlediska dopravní dostupnosti už jsou složitější. U památky není kde zastavit, natož aby se tam mohlo zaparkovat na delší dobu. Třeba návštěva areálu židovského hřbitova ve Strašnicích, který má samozřejmě celosvětový kulturní význam, je turistickým autobusem složitá. Často v periferních oblastech chybí značení památek. Velice zajímavé památky máme také na území Prahy 6, např. ojedinělá čistička odpadních vod v Tróji a ekologické muzeum… Myslím si, že řada průvodců ani neví, jak by se do těchto míst dostala. Řešení vyžaduje snahu a know-how. Rozprostření bychom měli nějakým způsobem řídit, aby se památky integrovaly do návštěvnických okruhů.

Snažíte se tedy nějak lobbovat na magistrátu, aby se tato situace zlepšila?
Já nevím, jestli se tomu dát říkat lobbing, my nejsme na takovou činnost specializovaní (smích), ale každoročně pořádáme, jak ve spolupráci s CzechTourism, tak i s dalšími organizacemi celou řadu různých regionálních workshopů. Třeba v loňském roce jsme spolupracovali s Vysokou školou obchodní v Praze a připravovali jsme konkrétní návrhy produktů, itinerářů a případných návštěvnických tras mimo centrum. Podílela se na tom řada našich členů – průvodců. Z tohoto projektu si pamatuji na velice krásný návrh studentů, kteří nabízeli návštěvnickou kartu pro mladé. Návrh zahrnoval i informace, jak se dostat do některých hudebních klubů mimo centrum, které u nás mají mezi mladými lidmi velice dobré renomé.

Zmínil jste dopravní obslužnost, právě průvodci a dopravci se nejčastěji se svými zákazníky pohybují v ulicích města. Jak hodnotíte dopravní obslužnost pražských památek za poslední roky? Již dříve vaše asociace s příslušnými úřady jednala, nastal nějaký posun?
Bohužel situace se za poslední roky opět zhoršila. Celkově se zhoršuje tím, že narůstá dopravní zatíženost města, ulice jako takové se nerozšiřují, přibývá aut. Městské části se celou věc snaží řešit po svém zaváděním parkovacích zón a jakoby zapomínají na návštěvníky. A to myslím i na tuzemské návštěvníky Prahy. Tyto dopravní případy jsou někde alfou a omegou Prahy. Řešení by mělo být komplexní a musejí se na něm podílet všechny resorty. Nemůže to vyřešit ani navrhnout pouze jedna skupina. Pro nás je velmi špatná dopravní obslužnost Václavského náměstí. Jen si představte, kolik je v této oblasti dnes divadel a hudebních muzikálů… Velmi špatně se sem cestuje vlastní dopravou a myslím si, že třeba večer odvézt vícečlennou skupinu jedním autobusem do divadla a zase je přivézt zpět, je daleko ekologičtější způsob, než kdyby měl jet každý taxíkem anebo se pokoušet dopravit MHD. Samozřejmě nejekologičtější je jít pěšky… Když porovnáváme Prahu s některými jinými městy, zejména se zahraničím, je zoufalý nedostatek pěších zón. Některá území by měla být dopravně zklidněna a musí se inteligentním způsobem vyřešit, jak umožnit rezidentům v dané části žít a kam umístit auta. Stejná situace je u cyklostezek, kde je vše také v počáteční fázi.

To jsou dost neutěšená slova, je vůbec něco, co se za poslední roky z hlediska památek zlepšilo?
Ano, člověk ze své podstaty vidí jen špatné věci a těmi dobrými se nezabývá. Určitě přibyla spousta krásných muzeí. Máme nové expozice, špičkové galerie, viz třeba Muzeum Kampa, které má světový věhlas. Zpřístupnila se celá řada dříve nepřístupných památek. Překrásné zahrady pod Pražským hradem, budovy, které sloužily různým orgánům státu, jsou dnes také veřejně přístupné (např. víkendové návštěvy Senátu). A samozřejmě pro nás pro průvodce se zmnohonásobila možnost práce, protože přibylo neskutečné množství návštěvníků. Zlepšil se kulturní a společenský život města, nákupní možnosti a samozřejmě se posunula úroveň gastronomie. I když podle mého názoru máme v tomto ohledu ještě velké rezervy.

Jednoznačně největším turistickým lákadlem, když pomineme levné pivo, jsou historické památky. Ale v poslední době se velmi mluví o industriálních památkách a agroturistice…
Ano, v takovém městě, jako je Praha, kdy sem turisté nejezdí za sportovním vyžitím, za sluncem nebo sem nejezdí hrát do kasina jako v Las Vegas, jsou naším hlavním bohatstvím památky. Správné využití památek i v marketingu a v prodeji destinace je velmi důležité. Podívejte se třeba na Paříž, která každých 10 let otvírá jedno nové muzeum špičkové úrovně a podle davů lidí, kteří tam každý den míří, je vidět, že to jsou ty magnety, které lidi táhnou do velkých historických metropolí.
Se zájmem o industriální turistiku jsme se setkali i při regionálních workshopech, které jsme připravovali s CzechTourism. Doba využití všech těchto unikátních památek, které máme třeba v okolí Prahy, na Příbramsku nebo v Moravskoslezském kraji jak v domácím, tak zahraničním cestovním ruchu teprve přijde. Zatím to neumíme uchopit jako třeba v Německu v Porúří. Stejně tak tomu bude i na úrovni domácího a zahraničního cestovního ruchu, s agroturistikou. Stačí se podívat k našim jižním sousedům, kolik prostředků generují právě z této oblasti cestovního ruchu a jak je oblíbená.

Někteří památkáři už nemají mnoho možností, jak rozšířit prohlídkové okruhy. Hledají proto jiné způsoby, jak získat přízeň turistů (cykloprohlídky i závody v jízdě v dámském sedle nebo v lukostřelbě atd. ). Jak to hodnotíte?
Osobně to hodnotím jako velký krok vpřed. V zahraničí to je velmi běžné. Každý se snaží návštěvníka zadržet co nejdéle a tím pádem mu musí připravit nějakou nabídku, aby návštěvník měl důvod se zdržet. Skutečně se u nás dříve stávalo, že turista někam přijel a nemohl si ani koupit pohlednici, takže neutratil ani korunu. Památky potřebují finanční zdroje, nejsou soběstačné, musejí být dotovány. A myslím si, že tyto aktivity, pokud se respektuje historický charakter a dělá se to s rozumem, jsou dobrým řešením.

A co tedy musíme dělat pro to, aby sem turisté stále jezdili?
Musíme si zachovat svoji identitu a vyjít z toho nejlepšího, co máme. Samozřejmě to musíme dělat s rozumem, aby návštěvníků nejezdilo tolik, že by nás ušlapali. Do budoucna je důležitá celková souhra a proporcionální rozdělení, tedy strategie a koncepce cestovního ruchu.

Prestižní architektonickou cenu v Paříži 30. března obdržel Jean Nouvel, který je mimo jiné autorem stavby administrativního komplexu Zlatý Anděl na pražském Smíchově. Podobných objektů je v Praze čím dál víc, dá se říct, že tyto moderní stavby sem turisty vedle Karlova mostu lákají také?
Ano, bývají to velmi často návštěvníci, kteří přijedou do Prahy a chtějí konkrétně tuto stavbu vidět, protože v časopisech o architektuře nebo jinde četli, že něco takového tady existuje. Když jsem se nedávno zúčastnil veletrhu ITB v Berlíně, také jsem chtěl navštívit tamější Židovské muzeum od Daniela Libeskinda, protože už jsem o něm tolik četl… A stejně tak je celá řada fajnšmekrů, kteří sem přijíždějí a chtějí vidět nejen nový Smíchov, ale i nový Karlín. Dokonce jsme v naší asociaci měli program, kdy jsme speciálně objížděli jen tyto nové pražské památky. A myslím si, že turisté je vnímají velmi pozitivně. V poslední době existují také návštěvníci, a ty bychom neměli ani v nejmenším podceňovat, kteří jezdí za shoppingem. Tak to prostě dneska je a myslím si, že třeba potenciál nového kongresového hotelu ve Vysočanech, který je propojen s shopping mallem nebo hotely na Smíchově, které jsou napojeny na Village Cinemas a nákupní centrum, mají budoucnost a mě osobně se tento trend líbí.

-vho-