Švýcarsko jako výzva

Během prvních tří kvartálů roku 2009 přijelo do České republiky 52,9 tis. švýcarských turistů, což bylo (překvapivě) o 0,5 % více než ve stejném období roku 2008. V absolutních číslech se sice jedná jen o rozdíl necelých tří set duší, ale v době krize je každá hodnota s kladným znaménkem dobrá.

Vývoj švýcarského trhu je pochopitelně ovlivněn tradičně silným postavením švýcarského bankovního sektoru, které se promítá i do životní úrovně a kupní síly podstatné části obyvatelstva. A turisté přijíždějící ze Švýcarska do České republiky rozhodně nepatří mezi ty, kteří by museli na dovolené šetřit.

Graf 1 – Regionální distribuce příjezdů švýcarských turistů do HUZ mimo Prahu

Zdroj: ČSÚ

Švýcarští turisté v České republice upřednostňují spíš městskou turistiku a podstatnou část jejich příjezdů tvoří také služební cesty. Tomu odpovídá i charakteristický průběh sezonality s vrcholem v jarních a podzimních měsících. Tento vývoj je patrný zejména v roce 2007, v letech 2008 – 2009 je sezonalita poměrně plochá s relativně rovnoměrným průběhem od dubna do září.

Orientace švýcarských turistů na městský cestovní ruch poměrně logicky vyplývá z geografické determinace této zdrojové země. Z hlavních zdrojů cestovního ruchu má Švýcarsko v Evropě nejlepší podmínky k rozvoji zimního cestovního ruchu vázaného na lyžování a další zimní sporty – představa Švýcarského turisty vyjíždějícího na lyžařskou dovolenou do Krkonoš by byla jistě poněkud groteskní. Pokud jde o letní mainstreamový cestovní ruch, pro švýcarského turistu může být pobyt u moře jistě atraktivní formou dovolené, v tomto ohledu však Česká republika přímořským státům konkurovat nemůže. Nabízí se nicméně otázka, zda by se v České republice kromě měst a kulturních památek nenašlo ještě něco zajímavého, co movití Švýcaři ve své zemi nemají, a tedy by je to případně mohlo zajímat…

Jak je patrné z rozboru příjezdů švýcarských turistů do hromadných ubytovacích zařízení v České republice podle jednotlivých krajů, ani tato zdrojová země nezklame, pokud jde o dominantní podíl příjezdů do hlavního města. V letech 2000 – 2007 příjezdy švýcarských turistů do Prahy prožívaly vytrvalý růst, s výjimkou povodňového roku 2002, kdy se počet příjezdů švýcarských turistů do pražských hromadných ubytovacích zařízení meziročně propadl o 16,6 %. K ještě výraznějšímu poklesu však došlo v roce 2008, a to s největší pravděpodobností nejen kvůli nástupu recese, ale také kvůli změnám v trendech cestovního ruchu.

Když už byla řeč o povodních – na příkladu švýcarských turistů lze pozorovat jeden velmi zajímavý jev související s marketingem destinací. Ještě v roce 2001 dosahoval Středočeský kraj přibližně 20% podílu na příjezdech švýcarských turistů do hromadných ubytovacích zařízení mimo Prahu. S ohledem na podíly ostatních krajů se tak řadil mezi významné destinace, byť v absolutním vyjádření se nejednalo o nějaká závratná čísla. V roce 2002 však kvůli povodním návštěvnost Prahy a Středočeského kraje prudce poklesla. V mimopražských příjezdech švýcarských turistů se naopak zvýšil podíl Jihočeského a Plzeňského kraje, kterým část Švýcarů dala přednost před povodní zasaženým Středočeským krajem. To je samo o sobě poměrně logická a přirozená reakce na podobné mimořádné události. Zajímavý však je vývoj v následujících letech: zatímco český incoming jako celek se po povodních poměrně rychle zotavil a během dvou let překonal úroveň roku 2001, podíl Středočeského kraje na mimopražských příjezdech švýcarských turistů zůstal pod hranicí 10  % a již nikdy se ke svým původním hodnotám nevrátil. Naopak vývoj podílu Jihočeského kraje v letech 2002 – 2004 rostl a poměrně slušný tržní podíl si kraj udržel až do roku 2008, byť s menšími výkyvy.

Graf 2 – Struktura příjezdů švýcarských turistů do HUZ v ČR podle kategorie a třídy

Zdroj: ČSÚ

Uvedený vývoj tedy lze interpretovat tak, že část švýcarských turistů, kteří měli v oblibě Středočeský kraj, kvůli povodním v kritickém okamžiku upřednostnila jinou destinaci (Jihočeský kraj), u které v následujících letech z nějakého důvodu zůstala i po odeznění prvotního stimulu. To může v praxi znamenat několik věcí. Předně je uvedený příklad dokladem toho, že i mimopražské regiony disponují mnohdy atraktivním potenciálem cestovního ruchu, který může zahraniční turisty zaujmout, pokud je nějaká okolnost do kraje přivede. (Zde je třeba zdůraznit význam marketingových aktivit České republiky i jednotlivých regionů).

Tento zdánlivě nepodstatný jev, týkající se v konkrétním případě pouze několika stovek osob, může však mít dalekosáhlé důsledky. Pokud totiž v globálním měřítku nějaká okolnost (válka, inflace, bezpečnostní hrozba) přiměje například touroperátora k tomu, aby se poohlédl po nějaké dosud nevyzkoušené destinaci, může se snadno stát, že objeví destinaci s lepšími cenami, kvalitnějšími službami, zachovalejší přírodou atd. To vše může v konečném důsledku vést ke ztrátě konkurenceschopnosti na původním trhu, jako se to stalo v případě Středočeského kraje. (Je třeba podotknout, že počet příjezdů švýcarských turistů do hromadných ubytovacích zařízení mimo Prahu je v letech 2001 – 2007 relativně konstantní.)

Průměrná doba přenocování švýcarských turistů v České republice se zkracuje, podobně jako u většiny ostatních zdrojových zemí. V roce 2009 se (během prvních tří čtvrtletí) průměrná doba přenocování švýcarských turistů pohybovala okolo 2,5 přenocování na příjezd, což je ve srovnání s ostatními zdrojovými zeměmi velmi nízká hodnota. Nepatrně vyšší průměrná doba přenocování byla v Praze, což odpovídá oblibě městského cestovního ruchu.

Švýcaři si velmi potrpí na kvalitní ubytovací a stravovací služby – i proto zřejmě dávají přednost hlavnímu městu, kde očekávají vyšší kvalitu než v regionech. V roce 2008 byla přibližně polovina příjezdů švýcarských turistů do hromadných ubytovacích zařízení v ČR evidována ve čtyř- a pětihvězdičkových hotelech. Pro srovnání: na maďarském trhu (viz předchozí vydání COT business) nedosahují čtyř- a pětihvězdičkové hotely ani 40 %. Započítáme-li ještě podíl tříhvězdičkových hotelů, dosahuje tržní podíl tří nejvyšších tříd více než 80 %. Naopak méně kvalitní formy ubytování jsou švýcarskými turisty využívány vysloveně okrajově.

Říká se, že Česká republika nemá moře ani velehory, ale jinak má všechno. Švýcarský turista má velehory doma a k moři si snadno zajede třeba do Itálie. Do českých zemí pak míří za městskou turistikou, památkami, zábavou či za obchodem. Nezbývá než si položit otázku: Nemůžeme švýcarským (a dalším) turistům nabídnout něco víc…?

Jan Otava, Mag Consulting