Mezinárodní normy a standardy byly typicky zaváděny jako nástroj odstraňování technických bariér obchodu, mají však také velký informační význam pro spotřebitele, který si na jejich základě vytváří určitá očekávání kvality služeb.
Řada existujících technických norem se týká také služeb cestovního ruchu, a proto je na místě položit si otázku jaký význam mají české, evropské nebo mezinárodní technické normy pro plnění závazků ze smlouvy o zájezdu nebo ze smlouvy o prodeji jednotlivé služby cestovního ruchu. Jsou technické normy a jiné standardy závazné a jejich dodržování vynutitelné? Jsou pro českého podnikatele významné technické normy v místě poskytnutí služby cestovního ruchu?
Foto: hutterstock.com
Norma je obecně řečeno nejlepší uznaná praxe, která je akceptována většinou. Dodržování normy je jednou z podmínek poskytování kvality. Pokud existují různé úrovně nebo rozsah poskytovaných služeb či produktů, mohou být tyto klasifikovány nebo zařazovány podle kategorií do příslušných stupňů. Známým příkladem je v tomto ohledu kategorizace ubytování.
Technické normy jsou normativní dokumenty svého druhu. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, výslovně uvádí, že česká technická norma (ČSN) není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování. Totéž platí o Evropských normách (EN) nebo o mezinárodních normách vytvořených např. v rámci Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO).
Existují však případy, kdy povinnost dodržovat požadavky uvedené v technických normách dána je. Jedná se o situaci, kdy zákon nebo jiný právní předpis závaznost normy výslovně stanoví nebo ji stanoví rozhodnutí správního orgánu. Rovněž jestliže se strany smlouvou zavážou určitou technickou normu dodržovat, je mezi nimi tento požadavek vynutitelný a při nedodržení může být sankcionován.
Některé Evropské normy (EN) mají vztah k právním předpisům EU. Řada přijatých nebo připravovaných právních předpisů Evropské unie je totiž existujícími evropskými normami inspirována. Příkladem může být směrnice Rady 98/83/ES, o jakosti vody určené k lidské spotřebě, doporučení Rady č. 86/666/EHS, o požární bezpečnosti ve stávajících hotelích, nebo připravovaná regulace bazénů. Je zjevné, že i v oblasti cestovního ruchu je hlavním důvodem promítnutí norem do legislativy snaha o zajištění bezpečnosti ubytování, důležitá je ale také otázka sjednocení pojmosloví.
Jelikož je používání technických norem v zásadě dobrovolné, nemůže spotřebitel bez dalšího dodržení normy vyžadovat a například tvrdit, že cestovní kancelář v případě zájezdu nebo ubytovatel v případě smlouvy o ubytování porušili své smluvní povinnosti, když jej ubytovali v hotelu, jehož pláž nesplňuje např. mezinárodní normu pro pláže nebo českou normu pro klasifikaci ubytovacích zařízení. Spotřebitel by musel prokázat, že v konkrétním případě byla norma pro cestovní kancelář, respektive pro ubytovatele, závazná.
Od obecné nezávaznosti technických norem je však třeba odlišit situaci, kdy je zájemce v nabídce podnikatele mylně informován o tom, že ubytování nebo jiné služby cestovního ruchu určité technické normy splňují. Tím na sebe podnikatel bere závazek poskytnout zájemci službu cestovního ruchu v takové kvalitě, jakou deklaroval. V opačném případě by se jednalo o klamavou praktiku ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele a v případě objektivních nedostatků by šlo rovněž o vadné plnění, které by zakládalo nárok spotřebitele na slevu z ceny. Na druhou stranu není povinností prodejců výslovně uvádět, že nezávazné normy nesplňují.
Při přeshraničním poskytování služeb je třeba věnovat pozornost především normám platným v místě poskytnutí služby. Kupříkladu stávající zájezdová směrnice 90/314, ale i nová směrnice 2015/2302, o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, výslovně uvádějí, že cestující má být před uzavřením smlouvy informován o kategorii ubytování stanovené podle pravidel země destinace ubytování. Místní standardy a normy tedy převáží nad domovskými, a cestující se nemůže odvolávat na to, že je kategorizace odlišná od domovské, byť je na místě spotřebitele na odlišnosti upozornit.
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Krajský soud v Brně potvrdil pokutu 8,3 milionu korun, kterou rezervačnímu portálu Booking.com uložil v roce 2019 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Vyplývá to z rozsudku zveřejněného na elektronické úřední desce soudu.
Ministerstvo pro místní rozvoj pracuje na novele, která umožní obcím regulovat sdílené ubytování typu Airbnb na jejich území, ale také jasně odliší příležitostný pronájem od hotelových apartmánů. V tiskové zprávě o tom informoval mluvčí ministerstva pro místní...
