Tématem jihlavské konference trvale udržitelný rozvoj (2.)

V minulém vydání jsme přinesli zprávu z plenárního zasedání mezinárodní odborné konference Aktuální problémy cestovního ruchu, kterou v březnu uspořádala Vysoká škola polytechnická ve spolupráci se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Seznámili jsme vás také s obsahem příspěvků, které zazněly ve dvou ze tří sekcí. Tentokrát se zastavme u některých příspěvků odprezentovaných v sekci věnované vzdělávání v oblasti trvale udržitelného rozvoje cestovního ruchu a v plenárním zasedání druhého konferenčního dne.

Vzdělávání v oblasti trvale udržitelného rozvoje cestovního ruchu

Na problematiku destinačního managementu ve vztahu k udržitelnému rozvoji v České republice se ve svém příspěvku zaměřila Liběna Jarolímková z Vysoké školy ekonomické v Praze. Vzhledem k tomu, že tato oblast není podle ní pro potřeby výuky pokryta výukovými a studijními podklady, zaměřila Jarolímková příspěvek hlavně na vysvětlení základních pojmů – vymezila pojem destinace, popsala význam a organizační zajištění destinačního managementu a zamýšlela se nad aplikací strategie TUR v něm. Destinace je podle Jarolímkové chápána buď jako souhrn služeb a atraktivit nabízených na daném území, nebo jako oblast, která je cílovým místem návštěvy. Vymezení destinace pro potřeby destinačního managementu by mělo respektovat potřeby návštěvníků, kompaktnost území s jednotným charakterem krajiny a dispozicemi pro provozování cestovního ruchu, zároveň však vychází z reálných možností řízení rozvoje cestovního ruchu na určitém území. Jarolímková také přinesla přehled praktického členění ČR do destinací, popsala organizace zastřešující aktivity na podporu cestovního ruchu v nich a také jejich základní činnost. Zamyslela se i nad trendy vývoje cestovního ruchu významnými pro rozvoj destinací, tedy nad snižováním významu státních hranic a s tím souvisejícím budoucím oslabením významu propagace jednotlivých států, nad narůstající konkurencí mezi destinacemi, nad slábnoucí věrností návštěvníků k destinacím a nad zvýrazňovaným heterogenním spotřebním chováním. Detailněji se věnovala destinačnímu managementu v cestovním ruchu a hlavním činnostem zastřešujících organizací. Aplikace udržitelného rozvoje na rozvoj cestovního ruchu představuje podle Liběny Jarolímkové takový pokrok, který v destinaci dlouhodobě nenarušuje přírodní, kulturní, sociální a ekonomické prostředí. V praxi se ovšem destinační management potýká s nejasnými kompetencemi a jejich překrýváním, s územním přesahem, nedostatkem personálu, málo propracovaným marketingem, nedostatkem financí i neochotou ke spolupráci. „Do budoucna by jedním z úkolů destinačního managementu mělo být monitorování dopadů cestovního ruchu na prostředí,“ uzavřela Jarolímková.

Eva Janoušková z VŠPJ se zabývala problematikou TUR ve výuce geografie cestovního ruchu. Konstatovala, že s aktuální problematikou TUR by se měli setkávat již žáci základních škol, což se také nezřídka děje. U středních škol se bohužel s touto problematikou počítá již spíše okrajově. Na VŠPJ je TUR poměrně častým tématem, nejčastěji v takovém kontextu, jak může cestovní ruch pomoci či uškodit danému regionu. Janoušková posluchače seznámila s výsledky průzkumu, kterým chtěla zjistit míru porozumění pojmu TUR mezi studenty VŠPJ. Průzkum mimo jiné ukázal, že více jak polovina studentů se s problematikou TUR setkala až na vysoké škole, téměř 40 % na škole střední. Asi 60 % studentů dokáže pojem přibližně vysvětlit, 38 % tuší, co je jeho obsahem. Průzkum také zjišťoval, co by podle studentů bylo třeba k zajištění TUR. Odpovědi se týkaly hlavně ochrany životního prostředí, případně oblasti sociální a ekonomické. Na otázku, čím může cestovní ruch přispět k rozvoji státu či turistického regionu, zaznívala nejčastěji odpověď o finančních prostředcích, případně o rozvoji infrastruktury, rostoucí životní úrovni, zviditelnění destinace či rostoucí zaměstnanosti. Naopak z možných problémů plynoucích z nekoordinovaného rozvoje cestovního ruchu studenti zmiňovali poškozování přírody, znečišťování životního prostředí, poškozování kulturních památek, narušení typického charakteru kultury oblasti a obyvatel apod. Poslední otázka pak zjišťovala názor na reálnost TUR. Více než polovina respondentů se shodla, že TUR je možný či nutný. Více než třetina byla skeptická, rozdíly mezi bohatými a chudými se podle ní budou nadále zvětšovat. „Odpovědi ukazují, že naši studenti dokáží vesměs správně vystihnout základní problémy udržitelného rozvoje. Geografie cestovního ruchu výraznou měrou přispívá k pochopení podstaty pojmu. Poskytuje široké možnosti k aplikaci problematiky jak v rámci obecné, tak i regionální geografie. Téma trvale udržitelného rozvoje je vhodným podnětem k diskusím na seminářích a cvičeních,“ řekla Eva Janoušková.

Vysoká škola polytechnická Jihlava v uplynulých měsících přišla se zajímavým projektem vlastní cestovní agentury. O možnosti využití této agentury ve výuce hovořil na konferenci Jaromír Rux. V úvodu příspěvku se zmínil o dynamickém růstu cestovního ruchu a o jeho často negativním vlivu na životní prostředí. Připomněl také, že loni v říjnu přijala Evropská komise komuniké, kterým předložila tzv. Agendu pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch. Možná ještě rychleji než cestovní ruch se podle Ruxe zvyšuje počet škol cestovního ruchu. „Pro všechny by měla být nutností transformace principů udržitelného cestovního ruchu do výuky všech předmětů“, řekl Rux. A podotkl, že na rozdíl od zahraničních vzdělávacích ústavů pracuje v našich školách relativně málo lidí s vlastní zkušeností v této oblasti. VŠPJ se podle Ruxe snaží studenty co nejlépe připravit pro uplatnění v praxi. Proto jsou součástí studia dvě týdenní praxe formou zájezdu, na kterých studenti nacvičují výkon průvodcovské činnosti, dvě třítýdenní prázdninové praxe v zařízeních cestovního ruchu a na závěr také čtrnáctitýdenní souvislá praxe, kterou většina studentů vykonává v zahraničí. Součástí snahy o co nejlepší praktickou průpravu je také zřízení školní cestovní agentury, která by se měla v budoucnu změnit v cestovní kancelář. Zákazníky agentury jsou především studenti a jejich rodinní příslušníci, zaměstnanci školy, ale také jednotlivci i firmy z Jihlavy a okolí. Personálně je chod agentury zajištěn jak studenty, tak pedagogy VŠPJ. V rámci činnosti agentury bude podle Ruxe zvýšená pozornost věnována udržitelnému turismu.

Na Jaromíra Ruxe navázal svým příspěvkem František Smrčka, který účastníky sekce seznámil s technickými aspekty vytvoření školní cestovní agentury. Posluchači se například dozvěděli, že data od cestovních kanceláří jsou ve školní agentuře ukládána do pronajaté databázové aplikace a umístěna na serveru jejího majitele, což je pro školu po všech stránkách výhodné řešení. Externí databáze podle Smrčky obsahuje nabídky asi tří desítek českých cestovních kanceláří. Dále pak Smrčka popsal, jak bylo vybíráno logo agentury a vytvářen vzhled jejích webových stránek, jak funguje redakční systém stránek a jak bylo vyřešeno umístění a zviditelnění stránek agentury na internetu. Do pro někoho možná až přílišných detailů Smrčka zašel ve chvíli, kdy popisoval způsob importu dat do systému a hovořil o XML formátu dat apod. Poté informoval o tom, co obnáší úpravy stránek pro chystaný přechod agentury na cestovní kancelář, tedy jak je nutno vyřešit nabízení vlastních zájezdů a ostatních akcí.

Závěrečné slovo v této sekci měla Štěpánka Smrčková z VSPJ, jež se ve svém příspěvku zabývala turismem a jeho důsledky z ekonomických, sociálněkulturních a ekologických aspektů. Těžištěm vystoupení byly výzvy, cíle a opatření pro trvale udržitelný rozvoj v oblasti turismu. Závěrečnou část příspěvku pak Smrčková věnovala orientačnímu rámci „Vzdělávání pro trvale udržitelný rozvoj“ podle komise „Bund-Länder-Kommission für Bildungsplanung und Forschungsförderung“ v Bonnu a didaktickým principům při vzdělávání k trvale udržitelnému rozvoji.

Plenární zasedání druhého konferenčního dne

Plenární jednání v druhém dni konference řídili Eva Půlkrábková a Jiří Vaníček. Coby „domácí“ jako první vystoupila Stanislava Pachrová z VŠP Jihlava. Ta informovala o mezinárodním studentském workshopu ve Florencii, kterého se zúčastnili místní studenti. Cílem podobných akcí je navázat spolupráci se zeměmi rozdílných kultur, mezinárodní partnerské spolupráce a rozšíření znalostí a vědomostí žáků. Účastnickými zeměmi byly Česká republika, Albánie, Polsko, Ukrajina a Litva. Samotný workshop měl tři fáze: rozdělení studentů do mezinárodních skupin, zadání úkolu a řešení (např. současný stav cestovního ruchu v dané zemi, oblasti), prezentace získaných výsledků. Na závěr musel každý univerzitní tým zpracovat zprávu o tom, jaký měl pro něj workshop přínos. V současné době jsou jihlavští studenti zapojeni do dalšího podobného projektu.

Otázkou integrovaného dopravního systému v Jihočeském kraji se zabývali Ladislav Skořepa a Jiří Dušek z VŠERS v Českých Budějovicích. Prezentovali zde průzkum mezi občany tamějšího kraje, nakolik využívají IDS a zda je pro ně přínosem. Zdůraznili také obrovskou výhodu veřejné dopravy: sociální, ekologické a ekonomické hledisko, bezpečnost a vyváženost regionálního rozvoje.

Zdeněk Laštovička z VŠPJ poutavým způsobem poukázal na dopady kriminality a vandalismu na stav památek a cestovního ruchu. Mottem ruského bajkaře Krylova „shovívavost k darebákům se rovná spoluúčasti na zločinu“ odstartoval své vystoupení a dal jasně najevo, jaký k dané problematice zaujímá názor. Poukázal také na fakt, že dosud nikdo neuvedl finanční částku, která stála za opravou poškozených stavebních památek. „Zvýšená kriminalita a rozkrádání kulturního dědictví je jedním z největších zločinů, kterých jsme se po revoluci dopustili, projevy zla a násilí jsou na české scéně běžným jevem,“ prohlásil Laštovička. Dále poukázal na rozdílnou intenzitu poškození památek v jednotlivých regionech (např. Kroměříž nebo Uherské Hradiště, kde se poškození památek téměř nevy-skytuje, oproti tomu Jihlava by mohla být na pomyslném vrcholu útoků vandalů). Jedinou útě-chou v této situaci může být fakt, že z výzkumů CzechTourism v roce 2002 vyplývá, že poškozené památky a graffiti nemají prokazatelný vliv na incomingový cestovní ruch.

Podbrdské městečko Spálené Poříčí prošlo v posledních letech výraznou obnovou, která měla za cíl zvýšit turistický potenciál. Jaký byl postup v Jihlavě, přednesl starosta Pavel Čížek. Při obnově byla hlavní prioritou ekologie a oprava památek. Byla vyhlášena památková zóna, důležité bylo soustředit veškerý život malého městečka na náměstí (např. dům s pečovatelskou službou byl postaven nedaleko centra). Zásadní byly také investice do infrastruktury. Dalším významným momentem byla rekonstrukce zchátralého zemědělského areálu a jeho přeměna na hotel.

Akademičtí architekti Aleš Holý a Radka Borunská z Uherského Hradiště přijeli do Jihlavy s příspěvkem nazvaným Živelné pohromy, cestovní ruch a památky. Zabývali se v něm vlivem živelných pohrom, zejména pak povodní, na historický vývoj města Uherské Hradiště. Největší část příspěvku věnovali povodním v roce 1997, kdy byla zaplavena mj. celá městská památková zóna. Účastníci konference se mohli seznámit s průběhem prací na záchranu a rekonstrukci některých poničených historických objektů a s některými do té doby neobvyklými technologiemi, které byly experimentálně použity. Příspěvek ukázal, že povodně měly i své pozitivní stránky – v kostele sv. Františka Xaverského byly například pod podmáčenými omítkami objeveny a následně restaurovány unikátní fresky. Podobně v kostele Zvěstování Panny Marie našli restaurátoři při likvidaci následků povodně dříve netušené krypty. Aleš Holý pak shrnul, jaká je možno ve městě učinit protipovodňová opatření a co je třeba dělat pro minimalizaci následků povodní.

Ze zcela jiného soudku bylo vystoupení Jaroslava Kovárníka z Univerzity Pardubice, který hovořil o teoreticko-metodologických aspektech aplikace klastrů, což jsou geografická soustředění vzájemně provázaných firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných odvětvích a dalších subjektů, které mezi sebou soutěží, ale také spolupracují, díky čemuž získávají konkurenční výhodu proti subjektům nezapojeným do klastru. Velkou část příspěvku tvořily závěry z dotazníkového šetření mezi vybranými klastry u nás. To ukázalo, že z motivů pro vstup do klastru u nás převažuje úsilí o získání finanční podpory z veřejných zdrojů, vidina společných zakázek apod. Členové se zaměřují spíše na řešení praktických otázek směřujících k vybudování konkurenční výhody proti subjektům, které nejsou do klastru zapojeny. V českých podmínkách obvykle chybí vzájemná důvěra, nezbytná pro společný výzkum a vývoj a produkci inovací, což je klíčový faktor pro zvyšování konkurenceschopnosti. A jak je to s klastry v cestovním ruchu? Typický klastr v cestovním ruchu by měl zahrnovat hotely, supermarkety a obchodní centra, cestovní kanceláře, letecké společnosti, restaurace a bary, noční kluby, poskytovatele turistických produktů, ale také univerzity, technické školy, místní a centrální vládu atd. U nás zatím neexistují a jejich vznik ani není podporován.

Výzkum mentálních map destinací cestovního ruchu a trvale udržitelný rozvoj – takové téma zvolil pro svůj příspěvek Jiří Šíp z Jihočeské univerzity České Budějovice. Jako trvale udržitelný definoval takový rozvoj, který zajišťuje optimální socioekonomický vývoj společnosti ve vztahu k fyzickogeografickému prostředí a času. Při narušení rovnováhy pak vznikají tvrdé formy cestovního ruchu. K trvale udržitelnému rozvoji by mělo napomáhat studium mentálních map. Mentální mapa je vnitřní prezentace vnějších daností, na základě které získává člověk určitou představu o daném území. Konstrukčními prvky mentálních map jsou například klima, voda, zvyky, barvy, geomorfologie, flóra, fauna, historie, gastronomie aj. Jejich poznání a studium jsou vědeckým základem pro pedagogiku či marketing cestovního ruchu a otvírají cestu k racionálním možnostem realizace trvale udržitelného rozvoje. Šíp hovořil o výzkumu, v němž bylo testováno 700 středoškoláků a který se zaměřil na umístění destinací v mentálních mapách světa, na objekty či subjekty vytvářející základní konstrukci vize osobní top mentální destinace či na váhu osobností, které tyto vize školáků ovlivnily. S výsledky výzkumu budou jeho autoři ještě dále pracovat, s další fází slíbil Šíp seznámit účastníky příštího ročníku konference.

Předposlední příspěvek v plénu přednesli Jan Sucháček a Karel Rozehnal z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Prezentovali připravovanou koncepci doktorského studia regionálního rozvoje a životního prostředí. Připravovaný obor je reakcí na rostoucí potřebu kvalifikovaných regionalistů a environmentalistů. Obsahová náplň studia bude odvozena od potřeb post-tranzitivní ekonomiky na straně jedné a současných přístupů k regionálnímu rozvoji a životnímu prostředí ve vyspělých zemích na straně druhé. Výuka se bude zabývat životním prostředím a udržitelným rozvojem regionů, environmentálním managementem regionů a jeho nástroji, ekologickými aspekty ekonomického rozvoje regionů, hodnocením životního prostředí a udržitelného rozvoje regionů a obcí apod. Své místo bude ve výuce mít také cestovní ruch, především v předmětech zaměřených na ekologické aspekty ekonomického rozvoje.

Třetí ročník konference zakončil svým příspěvkem její duchovní otec Jiří Vaníček z Vysoké školy polytechnické Jihlava. Vzhledem k nedostatku času jen stručně odprezentoval příspěvek nazvaný Postoje obyvatel vesnických památkových rezervací a vesnických památkových zón k rozvoji cestovního ruchu. Základem byl výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak památková ochrana ovlivňuje rozvoj venkovského prostoru. Chcete-li se s výsledky výzkumu seznámit podrobněji, nalistujte str. 49 loňského prosincového vydání COT business.

Co říci závěrem? Určitě to, že letošní ročník byl podle všeho nejlepším ve tříleté historii konference. A bude zajímavé zjistit, zda se stoupající tendenci podaří organizátorům udržet i v příštím roce. Čtvrtý ročník konference je naplánován na 11. – 12. března 2009, hlavním tématem jednání bude vzdělávání a výzkum v cestovním ruchu.

Text: Petr Manuel Ulrych a Vlasta Holéciová

Foto: Petr Manuel Ulrych