Teplice, Adršpach & spol.

Jezero na místě bývalé pískovny v Adršpašských skalách

Kdysi dávno, kdy dějiny byly ještě tak nicotné, že nestálo za to je zapisovat, pokrývaly oblast dnešního Broumovského výběžku huňaté hvozdy. Nebylo tudíž vidět, co ukrývají – zejména proto, že nebylo ani nikoho, kdo by na to přišel. Teprve když se lidé začali rozlézat z nížin do výšin, klučit pralesy, vyrábět pastviny, stavět sídla a vůbec starat se o svůj lebensraum, přišli na to, že krom jakž takž úrodných říčních niv tvoří jejich domovinu rovněž několikero skalních měst a bludištních solitérů. Tedy Teplicko–adršpašské skály a ono „& spol.“ v nadpise – Broumovské stěny, Machovské stěny, Ostaš, Křížový vrch a další místa, dnes tak důvěrně známá fandům pískovcového lezení.

V prvohorách byla tato oblast jakýmsi dolíkem, na jehož dně se blyštěla jezera a bublaly močály s nejpodivnějším rostlinstvem. Do toho všeho splavovaly řeky s hor kupy štěrku, písku a kamení, zanášely vegetaci a zadělávaly tak na velmi slušná ložiska černého uhlí. V mladších druhohorách to všechno zalilo mělké moře; na jehož dně se ukládaly vrstvy písku. Jeho zrnka se vlastní vahou a přírodní alchymií spojila v kompaktní pískovec. Ve třetihorách si to moře rozmyslelo a vyklidilo pole, Český masiv se zdvihl a pískovce rozlámaly vlastní vahou dřívější mořské dno na spoustu drobnějších ker. Nakonec nastoupily povětrnostní živly: voda, mráz a vítr. Jednotlivé kry nejprve rozkrájely, nahrubo zformovaly a nakonec uhladily a opatřily charakteristickými detaily. Výsledkem byly až stometrové skalní věže, sloupy, terasy, komíny, rokle, kaňony, sluje a nejrůznější útvary, připomínající to či ono, případně obojí dohromady.

Rozumí se, že v dřevních dobách tam žili medvědi, vlci a i jiné, horší stvůry, které si lidé vymysleli. Čím více však civilizace postupovala, tím se pozice začínaly měnit. Zřejmě prvním místem, které ve skalách lidé osídlili, byl Zámecký vrch, na kterém lovci vybudovali dřevěnou baštu. Koncem 13. století byl postaven kamenný hrad Adršpach, pod kterým také vznikla vesnice se dvorem, kovárnou a mlýnem. Nepřehledná skalní bludiště, v nichž se málokdo kloudně vyznal, sloužila za úkryt také různým lapkům a šibalům, jejichž hlavní pracovní náplní bylo přemisťování peněz z jedněch kapes do druhých, samozřejmě vlastních. Ale skalní města sehrála i pozitivnější úlohu: v době válek, nepokojů a různých pogromů sloužila jako poměrně bezpečný úkryt docela normálním obyčejným lidem, kteří tak uchránili v horším případě holý život, v lepším i kravku nebo nějaký majetek. V pobělohorské době se ve slujích scházeli nekatolíci a ve válečných letech tam sídlila dokonce i správa panství. Alespoň to tvrdí letopočty vyryté na stěnách.

Pak divokou krásu skalních věží objevili kupci, a to byl v podstatě počátek turistiky v Teplicko–adršpašských skalách. Zpřístupněny byly roku 1734, a protože do nich proudilo čím dál tím více zvědavců, začaly se budovat i první regulérní stezky. Mezi tehdejšími významnými návštěvníky se objevil i básník Johann Wolfgang Goethe, který navštívil Adršpach v roce 1790, a dokonce tam provedl i nějaké přírodovědné výzkumy. Ať tak či onak, zůstal tam po něm hezky vysoko v Chrámové stěně vyvedený jeho podpis s podobiznou, čímž se stal možná první celebritou v zemích Koruny české, do nichž se strefuje pořekadlo „jména hloupých na všech sloupích“.

Teplicko–adršpašské skály

Dodnes jsou Teplicko–adršpašské skály největším turistickým magnetem Náchodska. Průměrná nadmořská výška jejich vrcholů dosahuje 500 m. Nejvyšší věží je skalní útvar Milenci, který měří z údolní stěny asi 96 metrů. Spousta útvarů dostala romantická jména, jako například Sloní hlavy, Cukrovarský komín, Krakonošovo piáno, Krakonošova stolička, Herynek, Starosta. Najdete tu i skalní náměstí – Velké, Sloní a Martnské. Nejvyhledávanějším místem Adršpašských skal je umělá vodní nádrž na řece Metuji – Adršpašské jezírko, které je možno prohlédnout si z pramice. Voda, která vytéká z jezírka, vytvořila ve skalním útvaru Malý a Velký vodopád. Velký vodopád je vysoký 16 metrů. Také je možno projít okruh kolem jezera. Skalami se proplétá Skalní a řeřichový potok a najdete tu i jeden z významných pramenů řeky Metuje. Základní turistické okruhy skalami jsou samozřejmě velmi dobře značeny a pravidelně se udržují. Dlužno poznamenat, že mimo značené stezky se nesmí – nejenom kvůli ochraně přírody, ale také proto, že tělesné pozůstatky se z krkolomného terénu velmi pracně vyprošťují.

Chrámová stěna v Teplických skalách

K Teplicko–adršpašským skalám patří ještě oblíbený horolezecký terén Křížový vrch. Je to izolovaná a velmi silně rozrušená pískovcová kra kdysi souvislé tabule. Skalní torzo tvoří jen dva oblouky hřbetů s oboustranně příkrými svahy a roklemi oddělený jižní cíp.

Broumovské stěny

Jenom asi 12 kilometrů dlouhý zalesněný hřeben Broumovských stěn se táhne od Honského Špičáku (652 m) až k pohraničnímu sedlu pod Hejšovinou, kde prakticky bez přerušení pokračuje na polskou stranu. Vedle Teplicko–adršpašských skal je tak trochu opomíjenou popelkou. Jistě, postrádá tak vysoké skalní věže a labyrinty, zato oplývá krásnými roklemi, půvabnými skalními útvary, vyhlídkami, ale hlavně klidem. Zdejším unikátním přírodním výtvorem jsou takzvané Slavěnské hřiby, které jsou k vidění v lese a na pasekách nad vesnicí Slavný. Vznikly nerovnoměrným zvětráváním pískovcových věží.

Jeden z mnoha skalních hřibů v Broumovských stěnách

Restaurace na Hvězdě, Broumovské stěny

Nejoblíbenějším východištěm do Broumovských stěn je Hvězda, kam se dá dojet autem a zaparkovat – z ostatních míst se musí až na hřeben většinou pěšky.

Ostaš

Ostaš je vlastně stolová hora a najdete ji asi 3 km od Police nad Metují. Pojí se k ní obrovská kupa nejrůznějších pověstí. V dávných dobách představovala útočiště pro polické obyvatelstvo, které se zde ukrývalo ve skalách během válek. Tyto časy připomínají i názvy některých skalních útvarů – např. Zrádce nebo Sluj českých bratří.

Území Ostaše zpřístupňuje okružní turistická stezka, která propojuje dvě menší skalní města – Horní labyrint a Dolní labyrint s Kočičím hradem. Stezka prochází i značnou část skalního okraje vrcholové plošiny s řadou upravených a jedinečných vyhlídek na Krkonoše, Broumovské stěny a Javoří hory.

Vrcholová partie Ostaše je od r. 1956 Národní přírodní rezervací, stejně jako Kočičí skály.

Dean Valášek
Foto: Dean Valášek a CzechTourism