To nejhorší mají lázně za sebou. Co je čeká dál?

České léčebné lázeňství se až na pár výjimek dokázalo popasovat s ústrky, které mu v roce 2012 připravilo ministerstvo zdravotnictví vedené Leošem Hegerem. Do lázní se loni začali vracet klienti tuzemských zdravotních pojišťoven. Jak se to projevilo na dalších plánech lázeňských společností? A jak si naše lázně dokážou poradit s důsledky aktuálních geopolitických změn? Odpovědi na tyto otázky jsme hledali mj. během dubnové COTakhle snídaně. Vybraná témata najdete na následujících řádcích.

Lázním se lépe dýchá, ale…

Úvodem připomeňme, že české lázeňství zažilo v uplynulých letech několik vln regulací pobytů hrazených zdravotními pojišťovnami, které se výrazně podepsaly na aktuální podobě českého léčebného lázeňství. Nejvýraznější zásah přišel na konci roku 2012 v podobě změny lázeňské vyhlášky a indikačního seznamu, což mělo za následek výrazný propad návštěvnosti pojištěnecké klientely v roce 2013. To vyústilo ve velkou bitvu o to, aby došlo ke zjemnění regulace. O tomto společném tažení lázeňských společností, lázeňských míst a dalších subjektů jsme ostatně na stránkách průběžně informovali. Ona bitva byla nakonec z pohledu lázní úspěšná, neboť od počátku letošního roku vstoupila v platnost opatření nového vedení resortu zdravotnictví, která pomáhají k návratu pojištěnců do lázní. Stručně řečeno, na lázně má podle vyhlášky nárok širší okruh pacientů a jejich pobyty jsou delší. Prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha ovšem za naprosto významnou označil skutečnost, že byly zrušeny regulační poplatky. Po tomto kroku podle něj poptávka po lázních velmi výrazně vzrostla.

Období regulace pojištěneckých pobytů přimělo lázně k výraznější orientaci na samopláteckou klientelu. Kromě jiného tedy k intenzivnější tvorbě všelijakých manažerských, relaxačních a wellness pobytů nabízených jak tuzemské, tak zahraniční klientele. Ta samozřejmě už s ohledem na relativně krátkou průměrnou dobu svých pobytů nemůže pacienty nikdy zcela nahradit, na druhou stranu je třeba vidět, že bez těchto produktů by zřejmě mnohé české lázně období „temna“ nepřežily.

Lázním se tedy aktuálně poněkud volněji dýchá, k přílišné radosti jim ale pro změnu nedává mnoho důvodů vývoj situace ve světě. „Zejména západočeským lázní nyní například citelně chybí klientela z Ruské federace, což roztáčí spirálu konkurenčního boje o klientelu německou,“ konstatoval nelichotivý aktuální stav Eduard Bláha, podle kterého se tedy i letos mají provozovatelé lázní nač „těšit“…

Jsou Rusové nahraditelní?

S ohledem na výše řečené se nelze divit tomu, že za velký problém označil vývoj situace na ruském trhu i karlovarský primátor Petr Kulhánek, jinak též předseda Sdružení lázeňských míst ČR. Uvedl, že úbytek ruské klientely je sice možné alespoň částečně sanovat vyššími příjezdy hostů třeba z Německa, připomněl ale, že německá klientela se ruské nemůže rovnat ani délkou pobytů, ani výší výdajů. Zároveň Kulhánek poukázal na fakt, že v loňském roce počet návštěvníků lázní v absolutním vyjádření vzrostl (minimálně v západočeských lázních tomu tak bylo), poklesl ale počet přenocování, lázeňské pobyty se tedy v průměru zkrátily.

V současnosti se často vede debata o tom, zda je možné výpadek příjezdů z Ruska nahradit zvýšenými příjezdy z jiných trhů. Své k tomu řekl dokonce i prezident Miloš Zeman, který během nedávné návštěvy Karlovarského kraje naznačil, že lázeňství v Karlovarském kraji by pomohla nová klientela z Číny nebo Izraele. „Západočeské lázně byly známé zahraničními klienty, takže úkolem všech politiků je zahraniční a pokud možno bohaté klienty dovézt. Já jsem se vrátil z Číny a dohodli jsme se, že se v nejbližší době otevře linka do Prahy,“ řekl podle ČTK Zeman. Podobně nadějné bylo podle Zemana i jednání v Izraeli, který lázně evropského typu nemá. „Až se uklidní dění na Ukrajině, tak se může (do lázní) vrátit i ruská klientela,“ doplnil.

„Kdo trochu zná cestovatelské návyky Číňanů, ví, že mohou být návštěvníky lázeňských míst. Tedy těch, která jsou pro ně z nějakých důvodů zajímavá a do kterých je dobré dopravní spojení. A to lázně v Karlovarském kraji splňují. Že by ale Číňané mohli zachránit lázeňství jako obor, to si nemyslím. Už proto, že přidaná hodnota našeho lázeňství tkví mimo jiné v délce lázeňských pobytů, která je u čínské klientely nemyslitelná. Vyvíjet na čínském trhu nějaké aktivity, a konzumovat tak energii nutnou pro ty stávající, by bylo ztrátou času,“ komentoval Zemanova slova na COTakhle snídani Eduard Bláha.

„Je tady tak velký kulturní i vzdálenostní rozdíl, že mi přijde nemyslitelné, že by mohla čínská klientela ve větší míře směřovat do českých lázní,“ přidal se Rudolf Bubla, ředitel Státních léčebných lázní Janské Lázně. Zjednodušeně řečeno, čínský turista má zájem během čtrnácti dnů poznat Evropu. Nedá se tedy předpokládat, že by celé tyto dva týdny strávil v jednom jediném lázeňském místě.

Nevytlačí pacienti samoplátce?

Ale zpět k domácí klientele. Jak bylo naznačeno, lázním opět přibyli klienti z řad pojištěnců. Nabízí se logicky otázka, zda jejich příliv nemůže zastavit rostoucí trend samoplátecké klientely, o kterou lázně v uplynulých letech tak bojovaly. „Regionálně k tomu podle mne dojde,“ konstatoval na COTakhle snídani Martin Plachý, jednatel společnosti Royal Spa, viceprezident Svazu léčebných lázní ČR a prezident Evropského svazu lázní. „Například některé moravské lázně již dnes registrují převis poptávky nad nabídkou právě ze strany klientů pojišťoven,“ uvedl. Samoplátci se totiž podle jeho slov o svých pobytech často rozhodují až na poslední chvíli a může se tak stát, že kapacity hotelů v lázeňských místech již budou zaplněny pacienty. Pro provozovatele lázní to tedy bude mít na jednu stranu pozitivní efekt (budou mít dostatek klientů a budou si moci vybírat), na stranu druhou to může znamenat zpomalení růstu podílu samoplátecké klientely, o který lázeňští provozovatelé dlouho usilovali.

Eduard Bláha (vpravo) a Martin Plachý Rudolf Bubla

Martin Plachý v této souvislosti poukázal na nerovnoměrnost vývoje v různých lázeňských místech. Zatímco některé moravské lázně „praskají ve švech“, zařízení na západě republiky prý pouštějí do světa nabídky za ceny, jaké odborníci v posledních patnácti letech nepamatují. Podle Plachého je ale otázka, zda se pomocí těchto nabídek podaří tuto diskrepanci srovnat, tedy jestli ti samoplátci, kteří neuspějí se svojí poptávkou na Moravě nebo v jižních Čechách, zamíří do Karlovarského kraje. „Domnívám se, že některé lázeňské destinace a tamní hotely se v uplynulých letech nesnažily získat českou klientelu a že v očích některých Čechů mají nyní Karlovy Vary image lázní pro bohatou západní a ruskou klientelu a nechtějí tam,“ uvedl Martin Plachý.

Pro úplnost je třeba konstatovat, že riziko případného vytlačování samoplátců klienty pojišťoven se ani zdaleka netýká všech lázeňských společností. To ostatně na COTakhle snídani potvrdil i Rudolf Bubla: „U nás tento trend není tak výrazný, neboť Janské Lázně byly historicky zaměřeny spíše na pojištěneckou klientelu. Tuzemská samoplátecká klientela je u nás spíše výjimečná. Častějšími hosty jsou u nás zahraniční samoplátci, jejichž podíl dosahuje asi 15–20 pro­-cent.“ Obecně pak Bubla ke zmíněnému trendu dodal, že někteří provozovatelé lázní jsou podle něj událostmi minulých let nepoučitelní, když nyní opět naplno otevírají dveře pojištěnecké klientele a přestávají věnovat pozornost samoplátcům. „To je podle mne velmi krátkozraké, protože jak dlouho budeme fungovat v těchto nových podmínkách, je ve hvězdách. Rozhodně to podle mne není natrvalo a opět přijde doba, kdy dojde k určitému omezení,“ varoval Bubla.

Lze se zavděčit všem?

Možná více než dřív nyní vyvstává potřeba řešení pokud možno bezproblémového soužití samoplátců a pojištěnecké klientely pod jednou střechou. A to, jak konstatoval i prezident SLL ČR Eduard Bláha, není vůbec jednoduchý úkol. „Nikdo nemůže říct, že je na to stoprocentně připraven,“ konstatoval Bláha. Je to podle něj dáno šířkou spektra samoplátecké klientely. „V jejích řadách jsou hosté, kteří se přijíždějí léčit a jediný rozdíl oproti pojištěnecké klientele je ten, že tito hosté si pobyt hradí sami. Očekávání a nároky ale mají stejné. Další skupinou samoplátců jsou ti, kteří přijíždějí na kratší relaxační pobyty. Ani jejich požadavky nejsou diametrálně odlišné, ale je pravda, že u této skupiny registrujeme výrazný tlak na kvalitu ubytovacích, gastronomických i dalších služeb. A pak je tady skupina klasických turistů, kteří čerpají jen minimum lázeňských procedur a hotely jim obvykle slouží jen jako ‚základny‘, z kterých vyrážejí na výlety,“ vysvětlil Bláha. Speciálně v případě rodin s malými dětmi, které jsou silnou součástí této skupiny, bývá podle jeho slov složitější zajistit bezproblémovou koexistenci s ostatními hosty. „Přece jen když se třeba děti rozběhnou po jídelně, nesetkává se to u klasických lázeňských hostů s přílišným nadšením,“ uvedl Bláha. Každý provozovatel tak musí pečlivě volit své cílové skupiny s ohledem na své primární zaměření. Do hry navíc vstupují i národnostní, resp. kulturní a jazykové odlišnosti, což s sebou také nese riziko problémů. Obsloužit pod jednou střechou Izraelce, Araby, Rusy a Němce, to je podle Eduarda Bláhy vpravdě oříšek.

V souvislosti s výše uvedeným se nabízí ještě jedna otázka, a sice zda naše lázně opravdu dokážou reagovat na měnící se životní styl české i zahraniční klientely. Tedy na rostoucí poptávku po zdravém životě. Podle Marka Mráze, ředitele odboru strategie a marketingu agentury CzechTourism, je tento trend pro naše lázeňství dobrou zprávou. „Zdravý životní styl, o který usiluje čím dál více lidí, je samozřejmě téma, které rozšiřuje potenciál našeho lázeňství,“ uvedl na COTakhle snídani Mráz. Šancí pro naše lázně jsou podle jeho slov produkty medicínského wellness, případně medicínský turismus. Marek Mráz ale upozornil ještě na další trend, z kterého mohou naše lázně profitovat, a sice na rostoucí poptávku po produktech zážitkového turismu. I v tomto ohledu jsou podle něj naše lázně velmi dobře připraveny – a to jak po gastronomické stránce, tak díky nabídce volnočasových aktivit i kulturních a sportovních událostí, ale i díky svému jedinečnému krajinnému zasazení. „Díky tomu všemu se české lázně stále lépe vyrovnávají s aktuálními trendy. A pokud budou i nadále stejně proaktivní, jsem přesvědčen, že dokážou poptávku velmi dobře saturovat,“ konstatoval Mráz.

Rovněž podle Petra Kulhánka, předsedy SLM ČR, je šancí pro naše lázně široká nabídka akcí. „Lázeňský život se s životem společenským a kulturním odpradávna velmi dobře doplňovaly a je tomu tak i v současnosti. Dokonce si myslím, že nabídka akcí doplňujících lázeňské pobyty neustále roste a je i více poptávána klienty, ať už jde o věci přímo spojené s individuálními pobyty, jako jsou nordic walking, cyklistika, golf, či aktivity spojené s poznáváním okolí lázeňských míst, nebo o čím dál bohatší kulturně-společenské kalendáře jednotlivých lázeňských míst, která se snaží pokud možno rovnoměrně v průběhu celého roku ‚dávkovat‘ všeliké kulturní a společenské akce,“ řekl Kulhánek, podle kterého jde nejen o tradiční zahajování sezony, ale i o hudební a další festivaly, významné sportovní podniky, velké společenské události jako plesy či koncerty a další akce. „Snahou je, aby kdykoli člověk přijede do lázní, měl šanci na kulturně-společenské vyžití,“ zobecnil Kulhánek. „Patrné je to i v Janských Lázních, kde se propojují aktivity lyžařského areálu a lázní jako takových,“ přidal konkrétní příklad Rudolf Bubla, ředitel Lázní Janské Lázně. Návštěvníci tuzemského nejvýše položeného skiareálu podle něj díky této spolupráci začínají častěji využívat lázeňských služeb, resp. wellness zařízení.

Marketing? Slabina!

Mnozí odborníci se ale shodují na tom, že zdaleka ne všechna lázeňská zařízení umějí své nabídky náležitě prodat. „V dnešní vysoce konkurenční době se žádné lázně nemohou obejít bez kvalitního marketingu,“ uvedla na COTakhle snídani Věra Seifertová z katedry průvodcovské činnosti a cestovního ruchu Vysoké školy obchodní v Praze. Problém je podle jejích slov v tom, že mnohé lázně prakticky nevědí, co to marketing je. „Marketing bývá často zužován jen na to nejviditelnější a nejdražší, což je marketingová komunikace, ale vše ostatní je opomíjeno,“ poukázala na hlavní chybu Seifertová. Marketing v lázeňství je podle ní prakticky polem neoraným, což dává mnoho možností do budoucna, jak právě díky marketingu prorazit a dostat se na úroveň, na kterou lázně v České republice patří.

„Pokud bych mluvil za sebe a naši společnost, musím říct, že marketing je nedílnou součástí našeho konání. Musíme vědět, jaký produkt komu prodat a za jaké peníze, samozřejmě i jakou strategii zvolit,“ reagoval na slova Věry Seifertové Eduard Bláha z pozice generálního ředitele Léčebné lázně Jáchymov a Lázně Luhačovice. Jako prezident Svazu léčebných lázní ČR pak v obecné rovině připustil, že lázeňství bylo u nás historicky „spícím“ oborem blízkým zdravotnictví. „Od roku 2000 se ale této své pozici mílovými kroky vzdaluje,“ uvedl Bláha. Souvisí to podle něj i s generační obměnou vedení lázeňských společností. Stále ale prý přetrvávají obrovské rozdíly mezi lázněmi ve vnitrozemí, které dlouhou dobu žily z podstaty tuzemských pojištěnců, a lázněmi v pohraničních oblastech, které si zahraniční hosté náležitě „vytrénovali“ k obrazu svému. To se samozřejmě odráží i v marketingových aktivitách. Spíš než marketing ale za hlavní aktuální problém tuzemských lázní označil Eduard Bláha na COTakhle snídani odliv mozků, tedy kvalifikovaných lékařů a dalších zaměstnanců do velkých aglomerací či do zahraničí. Této problematice věnujeme samostatný článek na str. 30.

Ale zpět k marketingu. Obecně se k němu vyjádřil Marek Mráz, když konstatoval, že lázně mají šanci využít tržních trendů a díky přizpůsobující se infrastruktuře oslovit široké spektrum klientely. Zmínil se i o problematice cen: „Ať už máme rádi slevové servery nebo ne, je to fenomén, který se snaží tuzemskou lázeňskou nabídku nějakým způsobem uchopit a prodat.“ Bohužel často tak klient za sníženou cenu nedostane skutečně kvalitní lázeňskou péči. Za vůbec nejdůležitější ale označil otázku produktu. „Jedna z největších marketingových výzev spočívá v segmentaci nabídek či balíčků pro často velmi rozdílné cílové skupiny,“ uvedl Mráz a přidal i jednu radu představitelům menších lázní, které nemají možnost generovat rozpočty pro velké marketingové kampaně. Podle Mráze by se tito provozovatelé měli inspirovat v zahraničí a pustit se do marketingových koalic s regionálními destinačními managementy a dalšími hráči i ze zdánlivě nesouvisejících oborů (tradiční výrobci skla apod.), kteří mají ale také zájem na tom, aby turisté do destinace přijížděli.

Podle Martina Plachého jsou to ale právě destinační managementy lázeňských míst, případně celých regionů, kdo si musí sáhnout do svědomí. „Je-li řeč o marketingu, vždy mě zaráží, když řada destinačních managementů vytváří marketingové aktivity, za kterými ale nenásleduje obchod,“ řekl Plachý a vysvětlil: „Tisknou se tedy za nemalé prostředky krásné barevné prospekty, ale není-li to provázáno s provozovateli služeb, k žádnému obchodu to nevede.“ Pokud se dělá obchod, je samozřejmě třeba dbát na to, aby klient dosáhl naplnění svého očekávání. „Problém České republiky je podle mě v tom, že klient sice nachází uspokojení v hotelových nebo lázeňských zařízeních, ale už ne v tom, co se děje kolem. To je zásadní rozdíl mezi českým lázeňstvím a lázeňstvím v ‚civilizované střední a západní Evropě‘,“ řekl Plachý. Zatímco řada našich lázeňských zařízení se dostala na vyspělou evropskou úroveň, nelze podle něj totéž říci o lázeňských místech jako takových. A to je prý také jedna z příčin, proč v našich lázních ubylo ruských klientů. „Zapomeňme na úvahy o ruské krizi či vízové problematice, řada ruských klientů se prostě přesunula do jiných destinací, které jsou pro ně levnější nebo atraktivnější či zajímavější kvůli tomu, co se tam děje,“ řekl doslova Plachý a dodal, že jednou z takových destinací je aktuálně třeba Maďarsko, kde ruských klientů v uplynulém roce významně přibylo. „To je podle mne zásadní problém, který se u nás neřeší. Dokud tady nebudeme ruku v ruce s lázeňskými samosprávami, nedosáhneme ničeho. Těch aktivních, jako je třeba ta karlovarská, je u nás bohužel minimum. Většina lázeňských míst spí, nic se v nich neděje a naopak si stěžují, že lázeňští provozovatelé nic nedělají,“ nešetřil kritikou Plachý.

Nahrávku na smeč využil karlovarský primátor Petr Kulhánek: „Teorie o tom, že marketing musí jít ruku v ruce s obchodem, je přesně to, co se snažíme v Karlových Varech již pět let razit. To byl důvod, proč jsme přenastavili aktivity infocentra a posílili jeho roli destinační agentury, která se snaží systémově podporovat destinaci jako takovou.“ Připomněl, že město výrazně navýšilo rozpočet infocentra. „Nebylo to vůbec jednoduché, protože v myšlení řady politiků stále přetrvává přesvědčení, že peníze věnované na marketing jsou peníze utracené, zatímco já tvrdím, že jde o prostředky investované,“ vysvětlil Kulhánek. „Nebude-li mít destinace dostatek prostředků na svoji propagaci, cestovní ruch a lázeňství coby hlavní byznys v ní prostě nemohou efektivně fungovat,“ dodal. Karlovy Vary proto podle něj velmi úzce spolupracují s profesními organizacemi, jako jsou Asociace hotelů a restaurací ČR nebo Svaz léčebních lázní ČR, a vzájemně koordinují své aktivity. „Radíme se třeba o tom, na jakých trzích zintenzivnit propagaci, kde aktivity udržovat a kde je dočasně utlumit,“ řekl Kulhánek. V zájmu objektivity je ovšem třeba poznamenat, že i Karlovy Vary zaznamenaly v uplynulých měsících výrazný (až čtyřicetiprocentní) úbytek ruské klientely a že tedy ruská krize svoji roli přece jen hraje. Otázka ale je, zda by bez zmíněných aktivit města nebyl propad příjezdů z ruského trhu ještě mnohem výraznější.

Nastává čas investic. Ale kam s nimi?

Jak už zaznělo, loňský rok byl pro lázně z ekonomického hlediska příznivější a mnohé subjekty začaly připravovat či již přímo realizovat investiční akce. Jak konstatoval Eduard Bláha, lázně se totiž staly opět důvěryhodnějším partnerem pro banky, bez jejichž úvěrů by investice do rozvoje či oprav nebyly možné. Klíčovou otázkou nyní podle Bláhy je zaměřit investic kýženým směrem, tedy do něčeho, co bude skutečně poptáváno. A to nejen v blízkém, ale i středně- či dlouhodobém horizontu. S příklady investic do lázeňské infrastruktury se můžete detailněji seznámit v některých dalších materiálech v tomto vydání.

Martin Plachý se na problematiku investic na COTakhle snídani podíval z titulu funkce prezidenta Evropského svazu lázní. „Investice, které jsou nyní realizovány či plánovány v českém prostředí, jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, co se děje v evropském měřítku,“ konstatoval. Jako příklad zemí s enormně vysokými investicemi do lázeňství uvedl Pobaltí, Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko nebo Turecko. „Evropa silně ‚přezbrojuje‘, protože ví, že toto je jeden z nástrojů udržitelného rozvoje,“ poznamenal Plachý a dodal, že zdaleka nejde jen o soukromé zdroje, ale ve většině případů i o masivní investice z veřejných prostředků. „Z hlediska mezinárodní konkurence bude situace těžší a těžší, a jestli nezačneme něco dělat, začleníme se dlouhodobě mezi destinace druhé či třetí kategorie,“ varoval Plachý a poukázal i na další problém spojený s investicemi – je bezpodmínečně nutné sledovat, co investované prostředky následně přinášejí. Pro dokreslení situace zmínil Karlovy Vary či Mariánské Lázně, kde v posledních letech vyrostla řada nových hotelů, o kterých však na trhu téměř není slyšet a jediná jejich marketingová strategie spočívá v podbízení se nižší cenou. „Kdyby každá taková investice automaticky znamenala i aktivní marketing, možná by se všem lépe žilo,“ uvedl Plachý. „Když sleduji některé připravované projekty v Mariánských Lázních, které tomuto městu mohou v příštích pěti letech přinést až tisíc nových lůžek, děsím se, abychom nedopadli jako svého času v Praze a nepřetahovali si klienty za patnáct eur na noc,“ netajil se obavami.

Kvalita především. Jak o ní ale dát vědět?

Je bez diskuse, že konkurence se musí odehrávat nikoli v cenové, ale v kvalitativní oblasti. Účastníci COTakhle snídaně se shodli, že u lázní jako takových bývá obvykle kvalita procedur a dalších služeb na velmi dobré úrovni, co ale působí potíže, to bývají některá ubytovací zařízení. Vzhledem k tomu, že neexistuje povinná klasifikace ubytovacích zařízení a nikde není závazně definován pojem wellness (a dokonce ani lázně!), kvalita může být velmi rozdílná. V praxi si může zákazník koupit pobyt ve wellness hotelu, ale po příjezdu na místo zjistí, že celý wellness provoz obnáší jednu vířivou vanu a masérský stůl. Tradičním a seriózním provozovatelům lázní je samozřejmě tento stav proti mysli. „Je to problém. V České republice dnes dokonce není ochráněn ani samotný pojem ‚lázně‘, v důsledku čehož jej může použít kdokoli kdekoli a ‚lázně‘ mohou vzniknout i tam, kde neexistuje žádný přírodní léčivý zdroj. Je to stejné jako u hotelové klasifikace – kterýkoli hoteliér si může na vývěsní štít namalovat pět hvězd, aniž by tím porušoval jakákoli pravidla. Tato anarchie pochopitelně vede k matení klienta,“ uvedl na COTakhle snídani Martin Plachý. Podobně je tomu podle něj i se slovem wellness, jehož definice není závazně vymezena nikde na světě. Za šanci do budoucna označil Plachý vedle osvěty také renomované certifikace – v lázeňství například značku EuropeSpaMed, která je v Evropě symbolem kvalitní léčebné péče. Existují i certifikáty stvrzující kvalitu wellness zařízení. Problém je v tom, že klient se v těchto certifikacích nemusí vždy orientovat. Určitým vodítkem při rozhodování mu může být cena. Vyvarovat by se podle odborníků měl nejlevnějším nabídkám. „Já občas používám heslo ‚chcete levně, nebo zdraví?‘, aby si klient uvědomil, že levně se dnes o zdraví pečovat nedá,“ řekl Martin Plachý. Připustil ale, že v dnešní zrychlené době je těžké se s kvalitním produktem prosadit v nabídce pobytů prodávaných na slevových serverech, které s lázeňstvím či wellness mívají často jen pramálo společného. Jediným nástrojem obrany je podle Plachého osvěta, ovšem není jasné, kdo ji má provádět.

K problematice certifikace se vyjádřil i Eduard Bláha. Poznamenal, že certifikace jsou často vnímány jako komerční značky, které je možné koupit. „Jen v málokteré zemi se dostali tak daleko, aby se národní certifikační systémy, které slouží třeba k zdravotnickému účelu, přenesly i do marketingové roviny. My se nyní snažíme dostat certifikaci, kterou používá Evropský svaz lázní, do české legislativy. Není to ale vůbec jednoduché. Tak daleko nejsou ani nemocnice…“ naznačil Bláha.

Je vůle ovlivnit nehomogennost nabídky v lázeňství a wellness v agentuře CzechTourism?

I po tom jsme pátrali na dubnové COTakhle snídani. Podle Marka Mráze na této problematice národní turistická centrála skutečně pracuje, přičemž pozornost věnuje nejen tvrdým parametrům, ale také parametrům měkkým, které vypovídají o úrovni služeb poskytovaných jednotlivými subjekty. CzechTourism v tomto smyslu komunikuje s příslušnými profesními svazy, například při přípravě propagačních materiálů. Snahou je, aby se do nich dostala pouze kvalitní zařízení a aby šanci dostali provozovatelé ze všech lázeňských regionů, nejen z lázní západočeského lázeňského trojúhelníku. „Vždy posuzujeme, zda dané lázně jsou schopny uspokojit poptávku zahraniční klientely, jsou jazykově vybavené, mají příslušné jazykové mutace svých webových stránek apod. A bohužel musím konstatovat, že u části menších lázeňských resortů je to problém,“ řekl Marek Mráz. V této souvislosti je ale třeba konstatovat, že v důsledku toho, jak celým Českem obchází strašidlo nedovolené veřejné podpory, v propagačních materiálech vydávaných národním tourist boardem se prakticky nemohou objevit jména resp. obchodní názvy konkrétních poskytovatelů služeb. Agentuře nezbývá, než klientům v brožurách poskytnout odkaz na celý lázeňský resort s tím, aby si sám vybral hotel či jiné zařízení dle svého uvážení. Proč u nás nejde to, co je běžné třeba v Rakousku, je záhadou, nad níž si láme hlavu nejeden odborník… Za zmínku stojí fakt, že problematice veřejné podpory bude věnován letošní ročník konference Fórum cestovního ruchu, kterou na podzim uspořádá agentura CzechTourism v Plzni.

Foto: Petr Manuel Ulrych

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor COT business
petr.ulrych@cot.cz