Touroperátoři a prodejci v ACK ČR jednali o inkasu a odpovědnosti

Jak je to s odpovědností a jak si poradit s problémy kolem toků peněz od klientů a odpovědnosti vůči nim, řešila ACK ČR na společném jednání touroperátorské a retailerské sekce.

Vysoká míra konkurence na trhu cestovního ruchu způsobuje, že „až na prvním místě" nejsou jako obvykle peníze, ale získání klienta. Přetahují se o něj nejen přímí konkurenti, ale i subjekty, jejichž posláním je spolupracovat: cestovní kanceláře a jejich prodejci. Klient by se měl radovat – všichni si ho předcházejí a vymýšlejí pro něj výhody, ale vše má svá úskalí.

Ve vzájemných vztazích cestovních kanceláří a prodejců jejich zájezdů vznikají třecí plochy ve dvou rovinách: při přetahování klientů a co hůř, při inkasu a transferu peněz pokud jde o spolehlivost a dochvilnost. Prohřešky proti etice vzájemného jednání se najdou jak na straně organizátorů zájezdů, tak na straně jejich prodejců a paušalizovat se nedá; záleží na (ne)solidnosti a na tržní síle každé firmy. Asociace cestovních kanceláří ČR jako sdružení zastupující obě strany svolává společná jednání touroperátorské a retailerské sekce, na kterých si obě strany vysvětlují svá stanoviska a hledají oboustranně přijatelné cesty řešení.

Zvláštní pozornost se tentokrát soustředila na nejkritičtější rozměr: když dojde ke kolapsu, který se dotkne i klientů. Ak-­tuálním příkladem byl úpadek CK Conti. Pokud šlo o zájezdy organizované touto cestovní kanceláří, klientů se bez problémů ujala pojišťovna. Jenže tato cestovní kancelář byla i dosti velkým prodejcem zájezdů jiných cestovních kanceláří. Zálohy, případně i doplatky vybrané od klientů, ale ze značné části k příslušným organizátorům nedoputovaly. Pojistka cestovní kanceláře tyto případy nekryje. Někteří organizátoři těchto zájezdů se snažili klienty přesvědčit, že musí zaplatit znovu, jinak nikam nepojedou. Jenže za plnění smlouvy o zájezdu ze zákona odpovídá pořadatel – a jeho obchodní vztahy ani neserióznost jeho prodejce zákon ani klienty nezajímá. Pokud dojde k úpadku většího prodejce, může tedy efekt nepřevedených inkas od klientů pořádně otřást hospodařením pořadatele, který je povinen plnit. Jenže ani s touto povinností to není tak jednoduché. Pořadatel je povinen plnit, pokud je platně uzavřena smlouva o zájezdu a pokud klient splnil své povinnosti. Z čistě právního hlediska je tedy navýsost důležité, jak je smlouva napsána, kdy vstupuje v účinnost a jaké jsou platební podmínky. Na jednání sekcí ACK ČR se za aktivní účasti právničky JUDr. Kláry Havlíčkové podrobně probíralo, které momenty ve smlouvě jsou v tomto ohledu klíčové a co by si měli jak obchodníci, tak i klienti pečlivě ohlídat.

Jakkoliv to vypadá jednoduché, kamenů možného úrazu je plno. Byla cestovní agentura skutečně platně zmocněna jednat jménem cestovní kanceláře? To znamená: má na to příkazní smlouvu opatřenou plnou mocí – a zplnomocnila ji osoba oprávněná jednat jménem dotyčné CK? Pokud ano, bylo ve smlouvě o zájezdu určeno nejen co a kdy, ale také kde a jak má klient uhradit? Pokud se v tomto ohledu dá klientovi volnost, má v případě případů smůlu cestovní kancelář. Pokud je ve smlouvě jednoznačně uvedeno, že úhradu má klient poukázat pouze na účet cestovní kanceláře, a klient přesto zaplatí hotově u prodejce, má smůlu klient. Jenže to je jen právní stránka problému. Tou ještě důležitější je důvěra veřejnosti jako taková – a důvěra vůči pořadatelské cestovní kanceláři zvlášť. Účastníci zasedání se shodli, že pokud to jen trochu jde, je důležitější zachovat důvěru i za cenu jisté ztráty, než trvat rigorózně na tom, že klient přehlédl nějaký právnický háček. Jak se proti takovým ztrátám chránit? Nejlépe dobrými důvěrnými informacemi o spolehlivosti firem. ACK ČR je fórem, kde mohou členové takové informace vzájemně sdílet, aniž uniknou tam, kam nemají.

Ing. Eva Mráčková, manager ACK ČR