Vedro a návštěvnost

Červencové tropy nám poněkud zatopily. Poklesla pracovní výkonnost, málem se zhroutila energetická síť a mnoho lidí narychlo odspěchalo do Řecka nebo Chorvatska, protože se dozvěděli, že je tam chladněji. Ti, kteří mají klimatizovaná pracoviště, zhusta odkládali dovolenou na jindy. Já osobně jsem navštěvoval supermarkety a hojně se zdržoval u regálů s mraženým zbožím. Co provedla vedra s návštěvností v krajích českých, moravských a slezských?

Velmi zhruba řečeno: nic převratného. Lidé – pokud se vůbec odhodlali vytáhnout někam paty, vyhledávali koupaliště, brouzdaliště, rybníky, nádrže a jiné vodní plochy. V honbě za chládkem nevynechávali ani podzemí – prudce stouply počty návštěvníků jeskyní, sklepení, nejrůznějších děr a někde i studených gotických hradů. Poněkud nesystémové dopady měla vedra na návštěvnost nejrůznějších památek a atrakcí. Kdo jednoznačně tratil, byli ubytovatelé na horách.

Kempy

Dobře na tom byly ty kempy, které leží u vody a mají v základní výbavě i trochu toho stínu. Kempy suchozemské zůstaly návštěvnicky na suchu. Kemp Ostende v Plzni leží u Velkého boleveckého rybníka, v červenci tam byla hlava na hlavě. Autokemp Kokořín je sice v lesním chládku, ale vodu ke koupání nemá. Výsledek: poloviční obsazenost. Na Lipně bylo volno jedině tehdy, když někdo odřekl rezervaci. Kemp u Velkopařezitého rybníka na Vysočině praskal ve švech, protože jeho koupací věhlas sahá od Balmorálu k Pustorálu.

Také jihomoravské kempy leží většinou u vodních ploch, o sezonu se bát nemusí a už v polovině léta jim bylo jasné, že zbude i na investice do příštího roku.

Kemp v Budišově nad Budišovkou zažil sabotáž. „Nějací grázlové nám vypustili přírodní vodní nádrž a rekreanti se neměli kde koupat, což se projevilo na obsazenosti. Museli jsme postavit narychlo nový bazén,“ řekla provozovatelka kempu Marie Schrammová.

Kempy zely prázdnotou v Karlovarském kraji a Severočeši na tom nebyli o mnoho lépe.

Hory

Kdo by se plahočil v pětatřiceti stupních nahoru a dolů? Šumava byla – krom skalních cykloturistů – jako po vymření, některé penziony dokonce přes týden zavřely a fungovaly jen o víkendech. Hotelům odříkaly skupinové zájezdy zejména starších lidí s dopravou autobusem.

Stejně dopadly hory v Moravskoslezském kraji – lidi se stáhli k přehradám. Turisty marně vyhlížel například Miroslav Rajský z Rajské boudy na úpatí Lysé hory. „Jak se projevilo počasí na turistech? Nevím, nejsou tady,“ pravil lakonicky Rajský. „Slevy nedáváme, není z čeho slevovat,“ dodal šéf hotelu.

S počty klientů byl spokojen jeden z mála hotelů, Prosper v Čeladné. Ale to bylo pravděpodobně jen proto, že má specifickou klientelu: „Většina lidí přijíždí na golf nebo na koně, ostatní poznávají přírodní a historické zajímavosti a v noci třeba ostravskou Stodolní ulici,“ řekl o zájmech z velké části zahraničních klientů ředitel hotelu Benedikt Król.

Pokud bylo na horách někde veselo, bylo to na bobové dráze v Petříkově v Jeseníkách. Taková jízda na bobech není vlastně nic jiného než chlazení proudícím vzduchem.

Hrady, zámky a jiné památky

S návštěvností památek to není tak jednoznačné. Všeobecně poněkud poklesla, ale ne všude. Někde je vývoj logický, jinde chybí jakákoliv zákonitost.

Kokořín je na kopci – dvoutřetinová návštěvnost. Naopak na některé památky přišlo i o něco více lidí než loni v červenci, například do zámku v Manětíně na Plzeňsku nebo na vodní hrad Švihov na Klatovsku. Mluvčí plzeňského památkového ústavu David Růžička se nechal slyšet, že v parném létě je návštěva hradu či zámku vhodná. „Památkové objekty mají většinou silné zdi a je v nich chládek, sklepení jsou pak vysloveně studená,“ dodal. Inu, proti tomu nic, ale člověk se k tomu objektu musí nejdříve tou pálavou nějak probojovat.

Na jižní Moravě byli památkáři spokojení. Zájem turistů o hrady a zámky byl zhruba stejný jako loni, což považují za úspěch. Podobně dobrá návštěvnost památek byla v Karlovarském kraji, rekordních počtů dosáhl hrad Loket a zámek Kynžvart.

O to podivnější je, že turisté ignorovali památky v Olomouckém kraji. Například Bouzov navštívilo v některých dnech i o polovinu méně lidí než normálně. Podobná situace vládla na Vysočině, do Telče přijela polovina turistů, než je v kraji zvykem.

Neutuchající byl zájem o památky v rozpálené Praze, tady jako by to vedro ani nepůsobilo. Jenže v Praze šlo o cizince, a ti to berou jinak (když už jsme jednou tady, tak na ten Hrad vylezeme).

Co napřesrok?

A tak bych mohl pokračovat kraj po kraji. Když to sečteme a podtrhneme, vycházejí nám spíše ztráty než zisky. Ale Češi už jsou takoví: toužili po parádní zimě, a když se jim jí dostalo vrchovatou měrou, doufali, že přijde pořádné léto. Když jim Hospodin i toto přání vyplnil, ošívají se zase.

Podstatnější je to, že loni bylo vedro, letos je vedro a klimatologové míní, že ani do budoucnosti to nebude jiné. Po takových zkušenostech je načase zamyslet se, co s tím. Tedy ne jak poručit větru dešti, ale jak získat konkurenční výhodu.

Zajisté ji získá takové zařízení, které bude moci vykřikovat do světa: „U nás se i v nejparnějším létě parádně ochladíte!“

Velmi těžko se mi to píše, ale nejsnadnější cestou je masový rozvoj klimatizace, což je řešení energeticky velmi náročné, a tudíž nemravně neekologické. Ale možná, že by se našly i jiné cesty a nápady. Co takhle restaurační „větrná terasa“, kde by větráky braly energii ze slunečních kolektorů na střeše? Nebo přirozený proud vzduchu, který vzniká tahem z nižších míst, jako je tomu třeba u komína? Mimořádné letní exkurze do mrazíren? A nebo – když mohou existovat městské lázně nebo solária, proč by se poblíž centra historického města nemohla vyskytovat obecní chladírna, třeba mobilní, nafukovací (sazba jako u internetu – 15 min./15 korun)?

S využitím zpráv ČTK Dean Valášek
Foto: © isifa/Ablestock