K turistice patří i některé specifické obory jako je lázeňství, ale mj. i vinařství. Touto problematikou se autor již dvakrát zabýval v letních číslech COT business (červenec/srpen) a zájemce v nich může nalézt mnohé další informace, které zde nemá smysl opakovat. Z hlediska právní úpravy se v každém případě vinařství a vinařská turistika od úpravy cestovního ruchu velmi odlišují. Klíčový zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, a s ním zčásti provázaná smlouva o zájezdu v občanském zákoníku, podobně i timeshare, se vinařství přímo netýkají. Vinařství má odlišné prastaré právní tradice, kdy např. v českých zemích ve středověku byli vinaři skupinou s privilegovaným postavením.
Jádro české úpravy tvoří zákon z 29. dubna 2004 č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), který nahradil stejnojmenný zákon č. 115/1995 Sb. Zákon byl již jedenáctkrát novelizován. Právní úprava je zásadně ovlivňována předpisy EU, tedy evropským právem. Zákon obsahuje po obecných ustanoveních vinohradnictví, dále vinařství, registr, evidenční knihy, vinařský fond, výkon státní správy a správní delikty. Na zákon navazují mnohé další právní předpisy, tedy hlavně vyhlášky od ministerstva zemědělství. Výraznou roli má např. také úprava zemědělské a potravinářské inspekce. Jde tedy hlavně o normy v zásadě správního práva ovlivněné výrazně právem evropským.
Orientace v právní úpravě a zejména její často složitá aplikace v úřední praxi je pro vinaře značně náročná. Při diskusích s vinaři zaznívají stížnosti na přílišnou byrokracii, komplikované zásahy EU, ale i kritika malé efektivity postihů osob porušujících i zcela zásadně právní předpisy a tím často také tradiční pravidla vinařství. Ostrá kritika mnohdy zaznívá vůči evropskému právu a EU vůbec, což není situace v cestovním ruchu – bohužel i v celé ekonomice – nijak neobvyklá. Zde stojí za zmínku, která se ovšem netýká přímo vinařství, že na konci loňského roku byla schválena nová evropská směrnice 2015/2302 nahrazující do dvou let klíčovou směrnici 90/314/EHS. Odborníci cestovního ruchu jsou její detailností a komplikovaností, která klade na podnikatele v cestovním ruchu značné nároky, vcelku oprávněně podrážděni a zaznívají občas i požadavky na vystoupení z EU.
Na druhou stranu je třeba zmínit, že mnohá kritika směřující vůči EU není zcela objektivní, protože evropské právo dává běžně řadu možností, jak postupovat ve vnitrostátních poměrech, ale ne vždy jsou tyto alternativy ze strany české legislativy i při praktické aplikaci v úřední praxi využity. Právníka leckdy doslova pobaví, jak někdy čeští politici, ale i úřady, kryjí svoji neschopnost odvoláváním se na zdánlivě všemocný Brusel. Tyto aspekty jsou právě nyní v době odchodu Británie z EU velmi aktuální a nutno dodat, že informace v tomto článku se zdaleka netýkají jen vinařství, ale v zásadě cestovního ruchu jako celku.
Podle názoru autora jsou požadavky EU často přehnané a běžně zbytečně překomplikované, ale v české praxi je spíše horší nestabilita právní úpravy, která je ve srovnání se západními státy až děsivá, a vcelku nízká efektivita úřadů a institucí. Ta často komplikuje i možnosti dalšího rozvoje vinařství včetně vinařské turistiky, která je v řadě států velmi úspěšná. V některých regionech ČR se daří tyto problémy překonávat a tato turistika se úspěšné rozvíjí, ale jinde nikoliv. Naráží se zde na starý problém (ne)efektivity destinačního managementu. Autor již v řadě článků mj. pro COT business, ale třeba i ve své knize Právo a cestovní ruch, upozorňoval na tyto otázky a jejich složité právní souvislosti, přičemž není samozřejmě jediný. Mnoho let se připravoval zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu, se kterým ovšem ministerstvo pro místní rozvoj od konce roku 2014 již nepočítá, kdy je však třeba podotknout, že potenciální význam této normy pro vinařskou turistiku nebyl zdaleka jasný. Vcelku je třeba shrnout, že v řadě regionů funguje destinační management výborně nebo alespoň přijatelně i bez zákona a nebývá tam problémem ani spolupráce s vinaři, ale jinde je tomu jinak. Význam vinařství je bohužel leckde přehlížen a hlavně celková nekooperativnost či doslova rozhádanost institucí i podnikatelů věnujících se cestovnímu ruchu místy dosahuje až šokující úrovně.
Tento problém prohlubuje i skutečnost, že cestovní ruch se rychle vyvíjí a nové vazby vznikají při právně nedořešené institucionální podpoře jen pomalu. Autor zde může uvést ilustrativní a nikoli neobvyklý případ, kdy vinaři působící na území nově vytvořeného geoparku vůbec netušili, že takováto organizace existuje, přitom samozřejmě geologické poměry mají pro vinaře klíčovou roli. Šlo o zajímavou odbornou akci, kterou pořádaly Vinné sklepy Kutná Hora, ty ostatně přinášejí do vinařství mnohé nové podněty zejména v případě tzv. biodynamického zemědělství. Na akci byli i mnozí vinaři z nedalekých Železných hor – tedy z území (nebo bezprostředního okolí) stejnojmenného geoparku, kde i názvy obcí jako Vinaře nebo Vinice připomínají, že jde o region s pradávnými vinařskými tradicemi.
Foto: Thinkstockphoto.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR) ve spolupráci se společností Data Servis – informace zveřejnila výsledky vývoje tržeb v ubytovacích a stravovacích zařízeních za první čtvrtletí letošního roku. Z průzkumu vyplývá, že provozovatelé restaurací zažívají postupný návrat hostů na...
Během 84. valného shromáždění konfederace HOTREC, které se uskutečnilo v Praze, obdržel Pavel Hlinka evropské ocenění za svůj mimořádný přínos k propagaci odvětví cestovního ruchu a pohostinství v České republice. V tiskové zprávě to uvedla Asociace hotelů a restaurací České republiky (AHR...
