Visit Czechia sklízí kritiku i úspěch

16. června otevřela Česká centrála cestovního ruchu v pražském hotelu Diplomat workshopovou část programu Visit Czechia, která měla svést dohromady české incomingové prodejce a zahraniční nákupčí. Akce se zúčastnilo celkem 53 nákupčích z 15 zemí od Spojených států a Kanady až po Belgii, Švýcarsko, Maďarsko, Bulharsko, Německo a Rakousko, kteří se setkali se 77 českými incomingovými specialisty, kteří nabízeli produkty od mládežnické turistiky a agroturistiky až po lázeňské pobyty a hotely.

Visit Czechia se také stal důvodem k setkání vedení ČCCR se všemi svými zahraničními zástupci

Většina účastníků vyjádřila spokojenost jak s workshopem, tak se širší akcí, která zahrnovala výlety a cesty s průvodcem do různých částí země a prohlídku Prahy. Celá událost se ale neobešla bez některých kritiků, kteří poukazovali na množství malých změn, které by v budoucnosti mohly napomoci tomu, aby tato akce probíhala bez zádrhelů.

Workshop fungoval následujícím způsobem. ČCCR zachovala loňský model reverzního workshopu. Čeští nabídkáři dostali v předstihu seznam nákupčích s vypsáním jejich zájmů o služby českého cestovního ruchu v kategoriích jako mládežnická turistika, lázeňství, hotely, agroturistika atd. To je jistě podstatná informace pro nabídkáře při rezervaci obchodních schůzek. Mnozí z nich by však uvítali i detailnější informaci o firemním profilu nákupčích či struktuře jejich klientely. Tato informace se omezila na konstatování, kdo z nákupčích se věnuje individuální klientele, kdo skupinám a kdo obému. Je jasné, že nákupčí, který na český trh teprve vstupuje, nemá zatím úplně ujasněnou představu o tom, co vlastně bude chtít a co může čekat. Proto by podrobnější popis jejich firemního profilu umožnil českým nabídkářům lepší přípravu a formulaci nabídky.

Workshop byl technicky organizován tak, že cizinci seděli u stolů a tuzemci k nim přicházeli na předem dojednané schůzky, jejichž sled koordinoval pořadatel akce. Patnáctiminutové schůzky většinou poskytují dostatek času k nabídnutí produktu. Kdo z nabídkářů chtěl svým deodorantem nebo kouzlem osobnosti působit déle, měl možnost ještě po skončení workshopu nebo během slavnostní večerní recepce. Toto uspořádání samozřejmě některým účastníkům vyhovuje, jiným nikoliv. Výdaje nabízející strany tvoří jen registrační poplatek, odpadají sumy za výstavbu prezentačního stánku. Naopak pracovní místa v podobě holých stolů se židlemi neumožňují připojení laptopu nebo umístění panelů pro poutavější prezentaci produktu. Ani reakce zahraničních nákupčích na použitou organizaci workshopu nebyla jednoznačná.

Historie tuzemských incomingových workshopů jasně ukázala, že někdo má rád vdolky a jiný zase holky. Na jednu hromadu se mohou snést argumenty pro klasické uspořádání workshopu (nabídkáři u stolů či v expozicích), na druhé straně najdeme pádné argumenty pro opačné uspořádání, použité v loňském i letošním Visit Czechia. Podobně polarizovaná diskuze probíhá na téma, zda fam tripy do regionů organizovat před workshopem v Praze anebo až po něm. Někteří incomingoví touroperátoři dokonce vyjádřili názor, že jim zahraniční nákupčí měli být „předhozeni“ na úplném začátku akce, protože v opačném případě si je dříve „zpracují“ ty cestovky a dopravci, kteří pro Visit Czechia zajišťují transfery a program, zatímco na ostatní zbydou jen „drobky“… Prostě: není v zemi workshop ten, který by se zalíbil všem.

Unikátním aktivem workshopu byl fakt, že se jej zúčastnili všichni zahraniční zástupci České centrály cestovního ruchu a bylo možno se s nimi sejít. Je to asi jediný okamžik v roce, kdy jsou téměř všichni najednou na pár dnů v republice. Zahraničních zastoupení je v současnosti zřízeno 18. Delegáti během workshopu drželi směnu v předsálí, kde byli postupně k dispozici podle časového rozvrhu. Kontakt s nimi umožňuje českým nabídkářům využít jejich know-how o zdrojových trzích. Jejich znalost reálií příslušné země a jejího turistického průmyslu je nepochybně komplexnější než znalosti kteréhokoliv českého dodavatele incomingových služeb, který do dané země zajíždí jen párkrát do roka na veletrhy a pracovní cesty. Určitě stojí za to s nimi spolupracovat.

„Myslím si, že to je fantastická akce,“ řekl pan Phil Haines z britské firmy Live Travel o přestávce ve vyčerpávajícím programu předem aranžovaných 15minutových schůzek, ze kterých se workshop skládal. „Je to velmi dobře zorganizované a také zábavné.“ Pokud se týká rušného workshopu, poznamenal pan Haines, že během schůzek „někdy navzájem mrháme časem, protože nabídkáři bohužel nevědí, o jaké produkty máme zájem.“ Nedostatek širších definic v tom smyslu, co vlastně nákupčí chtějí – to byla věc, na kterou si stěžoval asi tucet účastníků, se kterými COT Business hovořil.

„V první řadě je pro mě velmi dobré, že se Visit Czechia vůbec pořádá,“ řekl pan Vesa Hurttila z helsinské cestovní kanceláře Töölö. „Ale jsou tu určité věci, které se daly udělat lépe. Například, támhle máme workshop a jsou to Češi, kteří rozhodují o tom, s kým se setkají. Třeba zrovna dnes se mám setkat s lidmi, se kterými se osobně setkat nechci, protože jsme přišli do kontaktu už dříve a spolupráce neprobíhala dobře. Už je nikdy nechci vidět, ale teď tu jsou zase.“ Podle pana Hurttily by bylo lepší takové uspořádání, při kterém by čeští incomingoví specialisté seděli u stolů a nákupčí by si vybírali, s kým chtějí jednat. „Pro příští ročník je to určitě ta nejdůležitější věc – na výběr musí mít nákupčí, ne prodejce,“ řekl Hurttila.

Mezi další věci, které kritizovali především čeští incomingoví specialisté, patřil nedostatek informací o tom, co nákupčí potřebují. „Zorganizovat takový workshop je velice dobrý nápad. Jsem ráda, že přišlo tolik lidí, že organizace umožňuje spolupracovat s tolika účastníky na seznamu a že se dodržuje časování schůzek,“ řekla Jiřina Nováková z pražské cestovní kanceláře Golem. „Ale při pohledu na seznam se jen velmi těžko dovíte, zda se jedná o individuální turistiku nebo o kulturní záležitosti nebo zda jde o nějaké speciality. Musíte s nákupčími mluvit, a jestliže si děláte rezervaci schůzek předem a nevíte, co máte očekávat, může se stát, že něco zmeškáte. Možná, že by bylo lépe, kdyby pro příště byla na stolech nějaká klíčová slova nebo popis toho, o co mají nákupčí opravdu zájem.“

 V zájmu férovosti by mělo být řečeno, že program opravdu klíčová slova obsahoval, a jestliže tu došlo k nějakému komunikačnímu šumu, je vina pravděpodobně na straně nákupčích, kteří neposkytli dostatečné informace. Mezi těmi účastníky, se kterými jsme hovořili, přesto převládal názor, že by dali přednost více informacím uvedeným na formuláři, který se vyplňoval při sjednávání schůzek.

Workshop také oživil letitý problém, jak k sobě v cestovním ruchu přivést správné nákupčí a správné prodejce. Zatímco mnoho českých incomingových specialistů hledalo nové tváře a nové kontakty, mnoho nákupčích stálo o přesný opak. „Vzhledem k tomu, že spolupracujeme s mnoha různými zdejšími firmami a hotely, nechceme vidět a vědět všechno. Naše staré kontakty fungují dobře, takže tu není žádný důvod ke změnám,“ konstatoval pan Hurttila.

„Je to zorganizováno krásně, ale chtělo by to přitáhnout nějaké nové cestovní kanceláře, nové nákupčí,“ řekla Simona Tománková z pražské cestovní kanceláře Polarex. Dodala ale, že „99 % cestovních kanceláří, které jsou tady, už do České republiky zájezdy organizuje. Už mají kontakty, znají hotely a tak je to těžké. Když nemají žádný důvod ke změně, tak proč by to dělali? Co bychom rádi viděli, to jsou noví nákupčí na trhu.“ A to zcela vystihuje daný problém. Nákupčí jsou bombardováni nabídkami, mnohé z nich jsou něco úplně jiného, než po čem prahnou. Téměř všichni nákupčí, se kterými jsme mluvili, už v České republice působí a mnozí z nich jednoduše hledají jen doplněk ke své existující činnosti, atrakci tu nebo onde, a přitom udržují své základní lokální kontakty. Na druhé straně prodejci hledají nové tváře a nové trhy, na kterých by mohli prodat své produkty. Bohužel, vyvážení poptávky mezi starým a novým není lehký úkol a ukázalo se, že Česká centrála na tomto poli odvedla dobrou práci – udělala to tak nejlépe, jak mohla. Koneckonců je potřeba si uvědomit, že úkolem ČCCR je prodávat zemi jako turistickou destinaci a přitahovat turisty do průmyslu cestovního ruchu a ne prodávat jednotlivé firmy. ČCCR má úlohu telefonistky v mechanické ústředně, totiž spojovat linky tak, aby spolu lidé mohli mluvit, ale není zodpovědná za to, co si říkají.

Zdálo se, že paní Nováková souhlasí. Na jednu stranu zdůraznila, že lepší destinační marketing by pomohl přitáhnout jihoamerické, africké a asijské trhy, na druhou stranu připustila, že je to soukromý sektor, který drží otěže. „Mohu říci, že by nám více pomohla lepší propaganda než zvaní lidí,“ řekla, prodírajíc se spoustou lidí všude kolem nás. „Více informací by se mělo distribuovat na naše velvyslanectví a další úřady v zahraničí. Měl by se na tom podílet i soukromý sektor. Myslím si, že státní organizace je jen takový dodatek. Soukromý sektor by měl být aktivnější, není povinnost státu být tak aktivní v cestovním ruchu.“ 

Přesto se zdálo, že většina účastníků je ráda, že ČCCR převzala iniciativu a stimulovala trh tímto způsobem. „Je to velmi dobře zorganizováno, je to vynikající a zajímavé,“ řekla Danica Tomasevicová z bruselské cestovní kanceláře BTTB. „Nejsem na tomto trhu poprvé, pokaždé když přijedu, přijde někdo s novým hotelem nebo s novým projektem. Tentokrát jsem narazila na program na farmách v jedné malé vesnici. Vždycky tu je něco nového.“

Aleš Krejčí a Kip Bauersfeld