Výš než na vrchol

Jsou to prapodivné stavby. Řada z nich má svůj praktický účel. Slouží jako rádiové a televizní vysílače, někdy k nim patří i hotel či horská chata. Ale je mnoho takových, jejichž jediným smyslem existence je dostat člověka ještě o kousek výš, nad vrchol vysoké hory. Otevřít cestu k výhledu, který je jinak vyhrazen pouze ptákům. Rozhledny jsou zvláštním produktem lidské touhy posouvat hranice možného. Alespoň o pár metrů.

Rozhledny (ještě než začaly sloužit technickým účelům) jsou jedny z mála historických atraktivit, jejichž jediným cílem byla od prvopočátku služba turistům. To je na nich to zvláštní. Všechny ostatní atraktivity, církevní i sekulární, kulturní i technické – ty všechny měly zpravidla alespoň zpočátku nějaký vlastní smysl existence. To, co dnes obdivují turisté s fotoaparáty, původně sloužilo Bohu, panstvu, technice, průmyslu či dopravě. Konečně, i ten náš slavný Karlův most je de facto památka především technická, právě tak jako Negrelliho via­dukt či Nové spojení. S rozhlednami se však situace má trochu jinak.

Symbol Ještěd

Horský hotel Ještěd je dominanta Libereckého kraje, technická památka, telekomunikační vysílač a především jedinečná atraktivita. A také rozhledna. Byť rozhledna poněkud nepraktická. Když ji autor tohoto textu před několika lety navštívil, musel si zakoupit v recepci hotelu pohlednici, aby viděl, jak vysílač vlastně vypadá. Mlha tam byla tak hustá, že by se dala krájet. Takové dny mimochodem bývají na Ještědu docela často. Poprvé byl na vrcholu Ještědu podle kronikáře Johanna Cazla Rohna vztyčen kříž roku 1737. První známky profesionálního cestovního ruchu, jak jej chápeme dnes, se na Ještědu datují do roku 1868, kdy hanychovský občan Florian Hasler začal s manželkou Barbarou poskytovat první služby turistům. Postavili na vrcholu první částečně kamennou chatu a pojmenovali ji po knížeti Rohanovi. Ten Ještěd navštívil roku 1828 a na jeho památku tu byl vztyčen pamětní kámen. Později k chatě manželů Haslerových přistavěl Horský spolek prostornou verandu pro necelých 200 lidí, což ještě více povzbudilo zájem návštěvníků.

První rozhledna se na vrcholu Ještědu objevila roku 1876, ale už v roce 1889 musela být stržena a na jejím místě postavena nová. Ta měla na vrcholu osm metrů vysoké věže plošinu pro 20 osob a svému účelu sloužila přibližně do přelomu století. Tehdy si rostoucí návštěvnost i další požadavky návštěvníků vyžádaly stavbu nové rozhledny a také hotelu. Po několika neúspěšných pokusech se roku 1907 stavby ujal liberecký stavitel Schäfer, který zvládl dílo dokončit za pouhých šest měsíců od položení základního kamene.

Design ještědského vysílače v mnohém předběhl svou dobu

Černá Studnice u Jablonce nad Nisou

Současná dominanta Ještědu pochází z přelomu 60. a 70. let dvacátého století. Po tragickém požáru v roce 1963, který završil existenci původní rozhledny i hotelu, navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman v letech 1963 až 1966 projekt věže, jež by sloužila současně jako rozhledna, hotel a televizní vysílač. A tak ji známe dodnes. Odvahou své konstrukce i architektonického výrazu si věž brzy získala zájem široké veřejnosti a v roce 1969 za ni architekt Hubáček získal prestižní Perretovu cenu mezinárodní unie architektů.

Rozhledna ve filmu

Od té doby se věž na vrcholu hory Ještěd stala symbolem Liberecka, objektem zájmu celé řady umělců, fotografů či filmařů. V roce 2006 do prostoru stavby umístil režisér David Ondříček děj svého filmu Grandhotel – metaforického příběhu zasazeného do slavného hotelu, tyčícího se nad Libercem. „Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je stále něco žene. Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy,“ zaznělo při premiéře snímku. Z pohledu cestovního ruchu je Ještěd modelovým příkladem, na kterém můžeme sledovat vývoj a dopad cestovního ruchu na konkrétní destinaci v prakticky dokonale izolované podobě.

Jednu z nejoriginálnějších rozhleden v ČR najdete v Lomnici nad Popelkou. Vyhlídková plošina korunuje konstrukci skokanského můstku

Rozhledna připomínající hrad na vrchu Tábor u Lomnice nad Popelkou

Ještěd však rozhodně není jedinou rozhlednou v České republice. Přímo v Libereckém kraji stojí za návštěvu celá řada zajímavých míst. Jejich přehledný seznam v regionálním členění lze nalézt třeba na webu www.rozhledny.cz . Do krajiny se tak můžete zadívat třeba ze skokanského můstku v Lomnici nad Popelkou, z kamenné věže Královna u Bedřichova, vysílače Kozákov u Semil, z působivé rozhledny Černá Studnice z roku 1905, vyhlídkové stavby na vrchu Tábor u Lomnice nad Popelkou, nebo třeba z atypicky řešené železné věže Dubecko u Mírové pod Kozákovem (ta slouží jako vysílač mobilního operátora). Ne nadarmo se Libereckému kraji říká ráj rozhleden.

Rozhlednová turistika

V teoretické rovině bychom mohli hovořit o „rozhlednové turistice“ jako o specifické formě cestovního ruchu, kde hlavní roli hraje návštěva rozhleden, což jsou obecně libovolné vyvýšené stavby uzpůsobené k pozorování krajiny. Z hlediska technického a ekonomického je zajímavé, že zatímco dnes vzniká podstatná část rozhleden sekundárně ve spojení s určitým technologickým celkem, dříve tomu tak nebylo. Velká část moderních rozhleden (byť zdaleka ne všechny) slouží primárně jako vysílače telekomunikačního signálu (rozhlasové, televizní, mobilních operátorů atd.) a funkce rozhledny je u nich pouze vedlejším produktem. U většiny historických rozhleden, postavených řekněme před rokem 1945, je tomu obráceně – pokud se nejedná o věže kostelů. Tyto původní, často kamenné či cihlové stavby byly určeny v prvé řadě k pozorování krajiny a jejich hlavními uživateli byli od počátku turisté a výletníci. Vrátíme-li se k příkladu hotelu Ještěd, vidíme, že i zde byl vývoj podobný. Přestože se jedná o relativně moderní architektonický a technologický celek, Ještěd byl – v historickém kontextu – v prvé řadě vždy rozhlednou a hotelem, a jeho telekomunikační funkce přišla až později.

Text: Jan Otava
Foto: Jan Pomykal a archiv Libereckého kraje

www.jestedliberec.cz,www.liberecky-kraj.cz