Za židovskými památkami Českého ráje

Když se řekne Český ráj, většina lidí si vybaví strmé pískovcové stěny, působivé hrady a zámky nebo malebnou lidovou architekturu. V posledních letech ovšem do bohaté turistické mozaiky tohoto jedinečného regionu přibyl další střípek – židovské památky. Jelikož oblast Českého ráje zasahuje kromě Libereckého a Královéhradeckého i do kraje Středočeského, prosím chápavého čtenáře, aby v tomto případě nebazíroval na regionálním tématu vydání a vnímal následující text bez administrativních hranic.

Židovský trojúhelník

Pokud tužkou na mapě spojíte Mladou Boleslav, Jičín a Turnov, vyjde vám takřka rovnostranný trojúhelník. Všechny jeho vrcholy jsou významnými historickými městy a v současné době také středisky židovské kultury regionu. Přispěly k tomu jak náročné opravy zdejších synagog a postupné renovace starých hřbitovů, tak i „vzkříšení“ některých aktivit spojených s židovskou tematikou. Za první památkou se vypravíme do Mladé Boleslavi. Zdejší židovský hřbitov byl založen v 16. století v prudkém svahu nad potokem Klenicí, přímo naproti městskému hradu. Obsahuje téměř 2 000 cenných náhrobků renesančního, barokního a klasicistního typu a řadí se tak mezi největší a nejvzácnější hřbitovy v Čechách. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1584, poté byl několikrát rozšířen (v roce 1715 to bylo kvůli morové nákaze). Nejstarší čitelný náhrobek je sice z roku 1604, avšak nedávno odkryté stély u přístupové cesty do nové části hřbitova vykazují prvky ještě starší doby – jen dosud neprošly přesnou odbornou expertizou. Poslední pohřeb se zde konal přibližně v šedesátých letech 20. století. Při hlavním vstupu na hřbitov stojí hrobnický dům, dnes byt správce. Nahoře, v novějším oddělení hřbitova, je rekonstruovaná osmiboká obřadní síň z roku 1889 se šesti tabulemi s liturgickými texty v interiéru a výstavou dokumentující historii židovské populace na Mladoboleslavsku. V sousední funkcionalistické márnici z roku 1937 s dochovaným kamenným obřadním stolem (sloužil k očistě a celkové přípravě těla zesnulého k pohřbu) je expozice věnovaná pohřbívání, hřbitovům a náhrobkům. V případě zájmu o prohlídku hřbitova kontaktujte správce (zvonek u vstupní branky). Za jeho nepřítomnosti obdržíte klíče v Muzeu Mladoboleslavska (budova hradu) nebo v městském informačním středisku v Železné ulici. Poslední vstup bude umožněn v 16 hodin, mimo turistickou sezonu v 15 hodin. O sobotách a během židovských svátků není přístup na hřbitov možný.

Šedá eminence Albrechta z Valdštejna

Hlavní a nejvyhledávanější „atrakcí“ mladoboleslavského hřbitova je bezesporu raně barokní stéla Jakoba Baševiho z Treuenburgu (1570 – 1634), rabína, prvního nobilitovaného Žida v habsburské monarchii, poradce Rudolfa II. a kontroverzního finančníka Albrechta z Valdštejna. Jakob Baševi pocházel z italské Verony, odkud se vydal k císařskému dvoru v Praze, kde hodlal uplatnit své ekonomické schopnosti a rozvinout slibně začínající kariéru. Císař Rudolf II., který se jak známo rád obklopoval výjimečnými lidmi, rozpoznal Baševiho um a píli a zahrnul ho značnými privilegii. A to takovými, o kterých se řadovým židovským obyvatelům mohlo jen zdát. Kromě volného obchodu mohl podnikat i v zemědělství, státní kase platil nižší poplatky než jeho soukmenovci a získal dokonce i právo volně nakupovat domy v libovolném městě říše (vlastnil například celou čtvrtinu domů na jičínském náměstí). Pro jeho podnikání bylo zásadní vypuknutí třicetileté války v roce 1618, kdy vyvstal problém se zásobováním armády. Její nejmocnější muž, vojevůdce Albrecht z Valdštejna, nedal na zažité xenofobní předsudky a zcela nepokrytě a pragmaticky navázal s Jakobem Baševim blízké obchodní i osobní vztahy.

Náročné restaurování klasicistní výmalby patří k nejcennějším výsledkům obnovy jičínské synagogy

Židovská svatyně v Jičíně je strohá pozdně barokní stavba s klasicistními prvky

Podnikavý Žid začal finančně krýt i smělé budovatelské plány vlivného generalissima na jeho panství v severovýchodních Čechách. Druhý mezník v Baševiho životě přišel v roce 1622, kdy byl za věrné služby státu povýšen do šlechtického stavu. Tento akt neměl v tehdejším společenském zřízení obdoby. Baševi se začal psát jako pán „z Treuenburgu“ a obdržel erb, v němž rozeznáme lva, vojenskou přilbu a královskou korunu. Jak symbolické… Nutno ovšem podotknout, že měšce obou mužů se plnily ne vždy zcela průhlednou cestou. Kromě pozemkových machinací byl Baševi také zapleten do aféry tzv. „dlouhé mince“, jednoduše do penězokazectví. Po odhalení nečistých obchodů byl vydán příkaz k jeho zadržení, v jeho prospěch však zasáhla mocná ruka prvního císařského generála. Symbióza obou „byznys partnerů“ byla udivující. Vražda Albrechta z Valdštejna v únoru 1634 znamenala pro Baševiho kariéru strmý pád a je ironií dějin i osudu, že Valdštejnův bankéř přežil svého chlebodárce jen o necelé tři měsíce. Jakob Baševi z Treuenburgu umírá v mladoboleslavském židovském ghettu 2. května 1634.

Do synagogy pro pračku

Kterak turnovská synagoga z popela povstala. Tak by se směle mohla jmenovat pohádka o „reinkarnaci“ dávno zapomenuté památky. Příběh židovského svatostánku v Turnově opravdu připomíná hollywoodské drama s happy endem. Synagoga z počátku 18. století je totiž jediným objektem svého druhu v severních Čechách, který přečkal nacistickou okupaci. Podle správkyně chrámu Terezie Dubinové (mimochodem velmi erudované odbornice na judaismus, navíc s výtečnými rétorickými schopnostmi) vzácnou stavbu pravděpodobně zachránila její poloha mezi bloky okolních domů. Židé z turnovské komunity odešli v 50. letech minulého století, synagoga postupně chátrala a za komunismu z ní byl sklad pro vedlejší obchod s elektrotechnikou. Před lety se stala majetkem města a v listopadu minulého roku byla za pomoci norských fondů kompletně zrekonstruována. Oprava stála 14 milionů korun, přičemž polovinu platila radnice ze svého rozpočtu. A onen happy end? V polovině minulého měsíce vyhrála turnovská synagoga soutěž Stavba roku Libereckého kraje 2009. „Proměna objektu byla fascinující. Mnozí místní do slavnostního otevření chrámu vůbec netušili, že tu nějaká židovská památka stojí. Nejlépe to dokumentuje údiv pána, který při vstupu do nově zrekonstruované synagogy překvapeně zvolal: ,Ježišmarjá, vždyť tady jsem si byl vyzvednout pračku!‘,“ vysvětlila se smíchem Dubinová.

A nyní k celkové podobě synagogy. V přízemí, hned v předsíni, se nachází výklenek, v němž je umístěno umyvadlo, tzv. kijor, k rituálnímu očištění rukou přítomných. Hlavní modlitební sál zdobí zrestaurované barevné arabesky z přelomu 19. a 20. století. Uprostřed centrální prostory se na zemi rýsují obrysy dávno zbořené bimy, místa, kde se předčítalo z Tóry. Na čestném místě vedle svatostánku (aron ha-kodeš) jsou umístěny pamětní desky významných členů židovské obce. Galerie nad předsíní je opatřena kovovou mříží (v současné době je zde výstava fotografií židovských hřbitovů). Sloužila ženám, které do chrámu přicházely zvláštním venkovním krytým schodištěm. V předsíni si můžete prohlédnout malou expozici o historii turnovských Židů; ve vitrínách v hlavním sále jsou k vidění sakrální a liturgické předměty (zapůjčené ze Židovského muzea v Praze), které Židé při obřadech používali. Lustry a svícny jsou pracemi studentů a učitelů turnovské SUPŠ. Na dvorku synagogy stojí zajímavá kovová socha golema od turnovského kováře Davida Čermáka. Do konce října se do chrámu dostanete o víkendech a svátcích od
9 do 17 hodin.

Silnice kontra hřbitov

Prohlídka synagogy v Turnově je obvykle spojována s návštěvou tamějšího hřbitova. Toto pietní místo je bohužel učebnicovým příkladem toho, jak člověk svou hloupostí a ignorantstvím dokáže znehodnotit své kulturní dědictví. Nejstarší část hřbitova se totiž doslova krčí pod mostem silničního průtahu a pomalu zaniká. „Původním záměrem při stavbě silniční komunikace v roce 1988 bylo postavit pilíře mostu přímo mezi náhrobky. K tomu naštěstí nedošlo, ale hřbitov byl tak jako tak fatálně poškozen necitlivým kácením stromů. Dílo zkázy dnes dovršují stékající chemikálie používané při opravách vozovky a v zimě agresivní sůl, která už tak zdevastované náhrobky doslova rozežírá,“ popsala smutný stav památky správkyně synagogy. Přesto je turnovský židovský hřbitov, který byl založen v roce 1623, důležitým historickým i výtvarným pramenem. V západní zdi je zasazen hřbitovní domek, v němž byla márnice a byt hrobníka. Dnes zde najdete expozici o židovské komunitě na Turnovsku. Dochovaný je také kamenný obřadní stůl s odtokovým žlábkem v podlaze. Areál je významný především barokními stélami z 18. století a několika secesními pomníky. Zatímco starší náhrobky jsou popsány výhradně v hebrejštině, již ve čtyřicátých letech 19. století se objevují nápisy v němčině a na přelomu 19. a 20. století se prosazuje i čeština. Turnovský hřbitov, na kterém odpočívají přímí předci Pavla Tigrida či Ivana Olbrachta, je jediným zachovalým židovským hřbitovem v semilském okrese. Celková obnova hřbitovního areálu probíhá od počátku devadesátých let 20. století. Otevřeno je od května do září každý den kromě soboty od 9 do 17 hodin. Mimo sezonu lze zazvonit na správce či si půjčit klíče v informačním středisku na náměstí.

Skupina barokních rabínských hrobů na mladoboleslavském hřbitově. Náhrobek Jakoba Baševiho je ten poslední, nejvyšší

Svérázné pojetí památkové péče. Pod silničním nadjezdem dožívá svůj příběh nejstarší část hřbitova

Do Jičína nejen za Rumcajsem

Jičín, kdysi slavné centrum Valdštejnova dominia, se dnes těší výrazné popularitě především mezi malými návštěvníky, kteří každoročně přijíždějí do „města pohádky“ za Rumcajsem a jeho rodinou. Dospělý doprovod přitom často touží alespoň na chvíli opustit dětskou vřavu a uchýlit se na klidné místo, kde by mohl načerpat energii a zklidnit pocuchané nervy. Takovým záchytným bodem může být krásně zrekonstruovaná synagoga, která se nachází asi 100 metrů od náměstí v Židovské ulici. Jde o mimořádně čistou ukázku architektonicky strohé a drobné pozdně barokní až klasicistní synagogy s vnějším krytým schodištěm na ženskou galerii. Byla postavena v letech 1781 – 1784 a empírově upravena po požáru roku 1840 (výmalba interiéru). Chrámek plnil svou funkci do roku 1941, po válce sloužil jako skladiště a poté jako sušárna léčivých bylin. Objekt trestuhodně chátral až do roku 2002, kdy započala generální rekonstrukce, při níž byla například obnovena bima či v plné míře restaurována původní klasicistní výmalba. Pozoruhodnou součástí interiéru jsou také dva tordované (šroubovitě stáčené) barokní sloupky u svatostánku, které údajně pocházejí z chrámu sv. Ignáce. Jičínská synagoga, jež je majetkem pražské Židovské obce, byla po letech oprav slavnostně otevřena v polovině minulého roku. O její rozvoj pečuje občanské sdružení Baševi (www.basevi.unas.cz ). Mimo otvírací dobu je možné domluvit si vstup do objektu v informačním centru na náměstí.

Židovská ulice v Jičíně

Svůj půvab má i přilehlá Židovská ulice s typickými domky svých bývalých obyvatel. Nejvýraznější budovou je bývalá židovská škola (čp. 100), jejíž současná podoba pochází z dílny stavitele Josefa Oppolzera (po roce 1840). Dominantou objektu je monumentální točité schodiště spojující jednotlivá podlaží. Dům bohužel donedávna obývali nepřizpůsobiví občané, kteří zničili (a následně zpeněžili) prakticky veškeré vnitřní vybavení včetně původního schodišťového zábradlí. Jičínská radnice nyní plánuje bývalou školu zrekonstruovat a vytvořit v ní středisko židovské kultury s konferenčními prostorami. Sdružení Baševi má na starosti také postupnou renovaci a údržbu jičínského židovského hřbitova, v jehož areálu je asi 300 cenných náhrobků barokního a klasicistního typu, ale i díla modernějších sochařů. „Do roku 1992 byla tato vzácná funerální památka velmi zanedbaná. Náhrobky byly rozpadlé, všude kolem se válely vrstvy shnilého listí, a když silněji zapršelo, z hlíny dokonce čněly lidské kosti. Nyní, po letech snažení, vypadá hřbitov o poznání důstojněji,“ uvedla Jindřiška Kracíková, správkyně synagogy a členka sdružení. Místo posledního odpočinku jičínských Židů najdete dva kilometry severovýchodně od Jičína směrem na Valdice. Hřbitov byl založen v roce 1651, nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1734. Rozšíření hřbitova a stavba nové márnice se datuje k roku 1888. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1949.

Nákladnými rekonstrukcemi židovských památek a jejich propagací se všechna tři města Českého ráje pevně zařadila do skupiny stávajících českých a moravských „středisek judaismu“ (např. Třebíč, Boskovice, Kolín, Holešov nebo Mikulov). Udělejte si proto výlet po stopách Židů v Českém ráji a spojte ho kupříkladu s probíhající pražskou výstavou Cesta života o rabim Löwovi (do 8. listopadu 2009) – dozvíte se mnoho poučného.

Text a foto: Jan Pomykal
(s využitím materiálů agentury CzechTourism, města Turnov,
města Mladá Boleslav a o. s. Baševi)