Zákon je u ledu. Jak dostat peníze do regionů?

Regionální operační programy jsou minulostí a zákon o podpoře a financování cestovního ruchu je v nedohlednu, resp. možná již definitivně u ledu. Z jakých prostředků bude v příštích měsících financován provoz organizací destinačního managementu a z jakých zdrojů poplynou prostředky na podporu turismu v regionech? Tyto otázky si klade velká část odborné veřejnosti. Podívejme se tedy na možnosti řešení.

Zákon je mrtev?

Zkraje se sluší připomenout, že na blížící se konec podpory z evropských fondů se většina zainteresovaných snažila připravit již v uplynulých letech. Asi nejpodstatnější aktivitou byla příprava zákona o podpoře a financování cestovního ruchu, kterou za spolupráce partnerů ze všech sfér cestovního ruchu připravilo ministerstvo pro místní rozvoj, v té době reprezentované zejména Jitkou Fatkovou v roli ředitelky odboru cestovního ruchu. Vše se zdálo na dobré cestě až do té doby, než se v rámci meziresortního připomínkového řízení ozvalo ministerstvo financí s jednoznačným poselstvím – zákon, který by do ekonomiky zaváděl nové finanční toky, by přes něj neprošel. A proti upravenému návrhu zase brojily kraje. Veškeré dění kolem zákona se tak zvrhlo v diskusi o tom, zda zákon ano, či ne. S nástupem Věry Jourové do čela ministerstva pro místní rozvoj se změnil i přístup tohoto úřadu – ministryně opakovaně prohlašovala, že je třeba pečlivě zvážit, zda je nutné problematiku řešit zákonem. A podobné stanovisko zastává úřad i pod vedením nové ministryně Karly Šlechtové. Na nedávné COTakhle snídani věnované problematice cestovního ruchu v regionech ho zástupcům krajů, měst, obcí a organizací destinačního managementu tlumočila první náměstkyně ministryně Klára Dostálová, která řekla: „Je třeba si na rovinu říct, že zákon o cestovním ruchu naráží na celou řadu překážek, zejména legislativních. Bylo by totiž třeba zasáhnout do celé řady dalších právních norem a upravit je včetně třeba kompetenčního zákona, zákona o krajích, zákona o obcích atd. Situace tedy není úplně jednoduchá, nicméně my neříkáme zákonu kategorické ‚ne‘ a práce na něm obnovíme, pokud se zjistí, že je opravdu potřeba situaci řešit právní normou. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že partnerství, na kterém by měl být rozvoj cestovního ruchu postaven, nelze vynutit zákonem, to musí vzniknout samo přirozenou cestou.“ Za primární úkol v tomto ohledu označila Dostálová, která na MMR řídí sekci regionálního rozvoje, přípravu skutečně dobré dotační politiky, na které by bylo možné principy partnerství vyzkoušet. To se jistě neobejde bez součinnosti krajů a dalších partnerů.

Někteří další účastníci COTakhle snídaně se ale myšlenky na zákon vzdát nechtěli. Pro vznik normy se vyslovili třeba Rostislav Vondruška jako dosluhující ředitel agentury CzechTourism. „Dotace nemohou nahradit normu,“ řekl Vondruška a své tvrzení podpořil zmínkou o minulých zkušenostech, které říkají, že jakmile lidé dostanou něco zadarmo, příliš si toho neváží. Příjemci peněz musejí být podle jeho názoru nějakým způsobem motivováni.

Tomáš Čihák a Jaroslav Krejčí

S argumenty pro úpravu problematiky právní normou vystoupil v diskusi Jiří Lukeš ze Sdružení Český ráj, podle kterého by se tím nejen z dlouhodobého hlediska vyřešil základ financování aktivit organizací destinačního managementu, ale především by se stabilizovala situace, pokud jde institucionální zajištění. To je důležité zvlášť pro turistické oblasti ležící na území více krajů. Typickým příkladem je právě Český ráj, který se nachází na území tří krajů a dvou NUTS a působí v něm pět místních akčních skupin (MAS), což v praxi přináší komplikace. Destinační management musí navíc o potřebě podpory cestovního ruchu neustále přesvědčovat jak obce, tak podnikatele. „Místo toho, abychom dělali nějaké smysluplné aktivity, stávají se z nás lovci dotací. A jejich administrace nám bere více času a energie než věci, které by pro nás měly být stěžejní,“ poukázal na problém současného financování organizace cestovního ruchu Lukeš. „Nevím, jestli národní dotace nebudou v tomto ohledu jen další zátěží,“ zapochyboval Lukeš o připravovaném ministerském projektu a vyjádřil obavu, zda po dvou- či tříletém testování funkčnosti tohoto systému bude ještě koho v regionech podporovat.

Pro zákon také „hlasovala“ třeba Hana Maierová, místopředsedkyně Komise Rady Asociace krajů pro kulturu a cestovní ruch a náměstkyně hejtmana Libereckého kraje, která ale zároveň připustila možnost vyzkoušet principy spolupráce v regionech na bázi dotačního programu.

Rostislav Vondruška, Klára Dostálová, Hana Maierová a Václav Pošmurný

„Přimlouval bych se za to, aby rozpracovaná norma nezůstala u ledu. Byl bych ale nerad, aby zákon byl a priori vnímán jako norma řešící pouze financování cestovního ruchu, jak to občas i u odborné veřejnosti cítím,“ uvedl Tomáš Čihák, ředitel Vysočina Tourism. Zákon by měl podle něj upravit zejména řízení cestovního ruchu na různých úrovních, protože v oboru v tomto ohledu panuje značný chaos.

Naproti tomu Václav Pošmurný, ředitel Posázaví, o. p. s., byl jedním z těch, kteří po zákonu volat přestali. Meritum věci je podle něj jinde: stát by měl konečně uznat význam cestovního ruchu pro ekonomiku a „odměnit“ jej tím, že část prostředků vrátí do podpory tohoto oboru. Podle Pošmurného přitom není zcela podstatné, zda stát část výnosů z cestovního ruchu do oboru vrátí zákonem nebo jiným způsobem. „Přestaňme se tlačit do zákona, který je za současných podmínek asi jen těžko prosaditelný, a hledejme jiné cesty,“ vybídnul pragmaticky Pošmurný. Příkladem podle něj může být vzájemná spolupráce destinačních společností na území Středočeského kraje navzájem a v současnosti i s krajem.

Inspirace u MASek?

Ministerská náměstkyně Klára Dostálová zmínila v diskusi jiný příklad: „Inspirací mohou být místní akční skupiny – ty také nejsou upraveny zákonem, a přesto fungují. Musím říct, že nikomu se nepodařilo prosadit tolik peněz, jako právě místním akčním skupinám. Ty již v tuto chvíli mají zaručeno asi 15 miliard korun, šanci mají ještě na další 4 miliardy korun od Ministerstva průmyslu a obchodu. Já bych byla ráda, aby na podobných principech bylo postaveno i partnerství podnikatelů a veřejné sféry v oblasti cestovního ruchu a ruku v ruce s tím byla upravena problematika dotací.“ Dostálová ovšem netušila, jakého džina z lahve slovy o místních akčních skupinách (MAS) vypustí – kolem tohoto fenoménu se rozvířila poměrně živá diskuse.

Kladně roli MAS hodnotil třeba Václav Pošmurný, který připomněl vývoj situace v Posázaví. „Na aktivity organizace destinačního managementu se postupně nabalily aktivity místní akční skupiny, tedy platformy pro spolupráci mezi podnikateli, veřejnou správou a neziskovými organizacemi,“ uvedl Pošmurný a potvrdil slova Kláry Dostálové o úspěšnosti MAS v získávání dotací a dalších zdrojů. Posázaví, o. p. s., se podařilo přesvědčit obce, aby více přispívaly na její činnost a na rozvojové aktivity. Celkem společnost z těchto zdrojů v uplynulém roce získala přes 4,5 mil. korun, další milion pak od podnikatelské sféry. A činnost o. p. s. nese výsledky – za uplynulých sedm let se podle Pošmurného podařilo do regionu vrátit přes 100 milionů korun na podporu rozvojových aktivit nejen v cestovním ruchu, ale i (resp. především) v dalších oblastech. Snahou o. p. s. totiž je, aby obyvatelé regionu neměli pocit, že o tyto prostředky soupeří s cestovním ruchem. Investice do služeb jsou proto deklarovány především jako investice pro místní obyvatele, většina těchto služeb pak může sloužit i návštěvníkům regionu.

Podobně hovořila o MAS i Hana Maierová z Libereckého kraje. Aktivity MAS, byť nejsou primárně cíleny na oblast cestovního ruchu, podle ní ve finále tento obor často nepřímo podporují. Byly to právě MAS, díky kterým v minulých letech plynuly nemalé prostředky do infrastruktury, která slouží i cestovnímu ruchu. Na území Libereckého kraje působí devět MAS, jejichž síla je podle Maierové v oblasti investic, a také 4 organizace destinačního managementu, které mají na starost propagaci jednotlivých turistických oblastí v kraji a jejich potenciálu. Kraj přitom spolupracuje se všemi těmito partnery. V každém případě je podle Maierové třeba systematicky nastavit spolupráci všech zainteresovaných subjektů. Už proto, aby byl eliminován vliv politiky. Na této potřebě se shodli i někteří další účastníci diskuse, kteří poukazovali na to, že střídání lidí ve vedení měst, obcí a krajů rozvoj cestovního ruchu zpomaluje – po každých volbách je třeba s prosazováním zájmů oboru začínat znovu a problematiku vysvětlovat novým lidem.
 

 
Další účastníci diskuse, jako třeba Tomáš Čihák z Vysočina Tourism, poukázali na riziko, které je s místními akčními skupinami spojeno – řada z nich vznikla v minulosti naprosto účelově pouze kvůli vidině čerpání finančních prostředků a je možné, že po spuštění ministerského dotačního programu by k něčemu podobnému mohlo dojít i v cestovním ruchu. Riziko účelového vzniku místních akčních skupin připustila i náměstkyně Klára Dostálová, která ale dodala, že tyto subjekty procházejí certifikací, což rizika snižuje. „Máme koncepci cestovního ruchu z pozice MMR a měli bychom mít i pravidla pro subjekty v terénu. Česká republika jde nyní do zcela nových integrovaných nástrojů pro čerpání podpory z Evropské unie. A proč by nemohl stejný způsob fungovat i pro národní čerpání?“ tázala se Dostálová. O podrobnostech takového modelu je podle ní třeba diskutovat. Dotační politika by však v každém případě měla být vázána na certifikaci subjektů.

„Pro nás jako CzechTourism jsou MAS takřka neznámým pojmem,“ poznamenal k problematice MAS Rostislav Vondruška. „Vždy jsme se soustředili na destinační managementy, regionální koordinátory, Komisi Rady Asociace krajů pro cestovní ruch a odborné asociace. To byly čtyři základní komunikační proudy, z kterých vycházela i konkrétní spolupráce na projektech i případná finanční pomoc,“ dodal. MAS jako partnery ovšem přímo neodmítnul. Konstatoval, že v každé destinaci je pro CzechTourism nejlepším partnerem subjekt jiného typu, což souvisí s konkrétními lidmi. Tato roztříštěnost je podle něj dána živelným vývojem a bylo by třeba dát věcem řád.

Alternativa z Monínce

S alternativním návrhem řešení problematiky řízení a financování cestovního ruchu v regionech vystoupil na COTakhle snídani Jaroslav Krejčí, provozovatel sportovního areálu na Monínci a ředitel obecně prospěšné společnosti Toulava. Ten poukázal na zásadní riziko – ať už půjdou peníze do podpory cestovního ruchu z jakýchkoli zdrojů, je potřeba velmi pečlivě vážit jejich použití, aby se investice vrátily. Už proto, že peněz nebude mnoho, resp. budou ubývat. V diskusi se přiklonil na stranu těch, kteří navrhují v zákonodárné iniciativě v současnosti nepokračovat a soustředit se spíše na výkonnou stránku věci. „Infrastrukturu jsme už za pomoci evropských fondů vybudovali, nyní je čas zaměřit se na zvýšení výkonnosti cestovního ruchu,“ uvedl Krejčí. Za klíčové označil investice do lidského potenciálu, tedy do vzdělávání a zvyšování kvalifikace pracovníků v oboru. I v této oblasti se můžeme podle Jaroslava Krejčího učit třeba v Rakousku, které je často bráno jako následováníhodný příklad.

Jaroslav Krejčí přišel s vlastním návrhem systému řízení a financování cestovního ruchu, který souvisí s připravovaným dotačním programem MMR. Ten podle Krejčího musí být maximálně motivační a musí zahrnovat parametry výkonnosti a kvality. „Jestli v něčem za Rakouskem zaostáváme, pak je to právě spolupráce a kvalita,“ poznamenal Krejčí. A sportovní terminologií pak řekl, že nejde o soupeření jednotlivců, ale o týmovou soutěž. „Podpoříme-li týmy, věřte tomu, že Češi jsou šikovný národ, který i s průměrnými hráči dokáže uhrát skvělé výsledky,“ řekl Krejčí. Oněmi týmy jsou pochopitelně organizace destinačního managementu. Krejčí rovněž vyzdvihl potenciál místních akčních skupin. Koneckonců na aktivitách a spolupráci čtyř z nich byla na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje postavena turistická oblast Toulava, o které se podrobněji dočtete v našem prosincovém vydání. Cílem Krejčího návrhu je vznik jednoduchého, motivačního a finančně realistického systému organizace a financování cestovního ruchu, který by významně podporoval partnerství subjektů cestovního ruchu a využíval stávajících funkčních organizací. V návrhu jsou použity prvky rakouského a slovenského systému, nastavuje a připravuje prostředí spolupráce před přijetím komplexního zákona o cestovním ruchu v České republice a nevyžaduje žádné legislativní úpravy. Zavedením systému by se ČR podle Krejčího významně přiblížila sousedním konkurenčním destinacím, jako je například Rakousko.

Pokud jde o financování, lze zjednodušeně říci, že organizace destinačního managementu na národní úrovni by kromě vlastních zdrojů mohly spoléhat na určitou část z vybraných místních poplatků od ubytovatelů, na dotace z operačních programů EU a také na dotace od MMR (DM na národní úrovni) či od kraje (DM na krajské úrovni). Na krajské a národní úrovni by se přitom organizace destinačního managementu dělily podle koeficientu počítaného z rozlohy dané turistické oblasti, počtu jejích obyvatel a součtu zaplacených místních poplatků z ubytování, rekreace a lázeňství na jejím území. Návrh počítá s tím, že organizace destinačního managementu by byly certifikovány krajem, resp. státem, přičemž u organizací na národní úrovni je počítáno s certifikací Českého systému kvality služeb. Uvedený návrh řízení a financování cestovního ruchu předal Jaroslav Krejčí na COTakhle snídani náměstkyni Kláře Dostálové. Ta poznamenala, že diskusi o tomto návrhu či jiných se ministerstvo nebrání. A v obecné rovině zdůraznila, že cestovní ruch vnímá ministerstvo z hlediska rozvoje regionů jako důležité odvětví a jako takové ho bude podporovat. I proto byla problematika turismu v novém členění ministerstva převedena pod Sekci regionálního rozvoje, která by podle představ ministryně Šlechtové měla být sekcí silnou. Nezbývá než věřit, že tomu tak opravdu bude. A že úřad při plánování agendy týkající se cestovního ruchu v regionech přizve do debaty právě regiony, resp. kraje.

Foto: -pmu-
Ilustrace: Thinkstockphotos.com

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor COT business
petr.ulrych@cot.cz