Židovství Mikulova včera a dnes

Když se řekne Mikulov, většinou se nám vybaví majestátní zámek spjatý s rodem Dietrichsteinů, bělostné pálavské kopce nebo svahy pokryté vinicemi. Malebné jihomoravské město se však pyšní také vzácnými židovskými památkami, které jako zázrakem přečkaly barbarské demolice v neblahých obdobích minulého století.

Město duchovní tolerance

Židovství v Mikulově má dlouhou a silnou tradici, zdejší židovská obec patřila po staletí k nejvýznamnějším v českých zemích. Její počátky sahají hluboko do středověku – první písemná zmínka se vztahuje k roku 1396. Větší příliv židovské populace nastal po roce 1421, kdy byli Židé vypovězeni z Vídně a Dolních Rakous a část z nich našla útočiště v blízkém Mikulově. Podobná situace se odehrála po vyhnání Židů z moravských královských měst (především z Brna a Znojma). Všemi opovrhovaná náboženská menšina se usadila pod západními svahy tenkrát ještě hradního návrší (přímo pod sídlem katolické vrchnosti), kde postupem času vznikla samostatná židovská čtvrť se vším, co k ní patří. Před polovinou 16. století se Mikulov stal sídelním městem moravského zemského rabína (před odchodem do Prahy tento vážený úřad 20 let zastával legendární rabi Löw) a proměnil se v nejsilnější centrum moravských Židů. V dobách rozkvětu žilo v Mikulově 3 500 židovských příslušníků (takřka polovina tehdejších obyvatel), kterým sloužilo dvanáct synagog a modliteben, jen o čtyři méně než v Praze. Žel Bohu, do dnešních dob zbyla pouze jediná.

Husova ulice tvoří hlavní osu bývalého židovského ghetta s nejcennějšími domy

Život celého města poznamenal rozsáhlý požár v roce 1719, který zničil také celou židovskou čtvrť. Díky rozsáhlým reformám ve společnosti v polovině 19. století byli Židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem, takže mohli volně nabývat majetek a svobodně se stěhovat. Důsledkem těchto změn byl příchod nových židovských rodin a opětovný rozmach mikulovské židovské komunity. V roce 1848 se židovská obec stala samostatným subjektem s vlastním starostou a dalšími orgány, zcela zrušena byla v roce 1919. Definitivní konec přinesly události druhé světové války, které přežila jen hrstka židovských obyvatel z předválečných šesti set osob. Řada domů bývalého židovského ghetta byla zničena. Nejhorší demolice kupodivu nejdou na vrub německým okupantům, nýbrž pohlavárům komunistického režimu v tzv. období normalizace. Z původních 317 objektů zůstalo stát pouhých 90 domů. Po roce 1989 židovská čtvrť chátrala a její význam byl trestuhodně opomíjen. K její obnově došlo až v roce 2000; polovina dochovaných domů byla prohlášena za nemovitou kulturní památku. Prvním krokem renovace bylo vybudování židovské naučné stezky, která na zhruba kilometrové trase nabízí třináct zastavení. Mezi nejvýznamnější z nich patří domy v Husově ulici, Horní synagoga, židovský hřbitov a nedávno zpřístupněná rituální lázeň – mikve.

Ghetto

Mikulovská židovská čtvrť vyrůstala podél hlavní Židovské, dnes Husovy ulice. Současným rozsahem a stupněm dochování se sice nevyrovná působivosti stejných ghett v Třebíči nebo Boskovicích, přesto patří mezi nejvýznamnější urbanistické celky svého druhu. Čtvrť se původně rozbíhala po svahu dolů do tzv. Židovských zahrad (dnešní ulice 22. dubna) a ke Kozímu hrádku směrem k židovskému hřbitovu. Kromě synagog a modliteben mělo ghetto své obchody, školu (dnes galerie Efram), rituální jatka, masné krámy, pekárnu macesů (křehký nekvašený chléb kulatého či hranatého tvaru, základní pokrm na židovský svátek Pesach), rituální lázně i vodovod. Přestože židovská čtvrť ztratila po všech útrapách podstatný kus své identity a půvabu, dodnes v ní můžeme obdivovat typické architektonické prvky – renesanční klenby s hřebínky, rohová loubí s toskánským sloupem, barokní valené klenby zdobené lunetami nebo štukaturami, klenuté lodžie či kamenné pilíře a pavlače z doby empíru a secese. Poslední desetiletí navíc do ghetta přineslo citlivé rekonstrukce obytných domů a alespoň částečně jim navrátilo ztracený lesk.

Pseudorenesanční budova obřadní síně na židovském hřbitově pochází z roku 1898

Unikátní sklenutí mikulovské synagogy. Čtyři kupole podpírá střední čtyřsloupí

Synagoga

Jediný dodnes stojící židovský svatostánek v Mikulově pochází z 16. století. Z liturgických důvodů je vzhledem k ostatní řadové zástavbě orientován mírně nakoso. Jeho dnešní barokní podoba pochází z radikální přestavby po požáru v roce 1719. Vnitřní prostor je nositelem mimořádně hodnotné kompozice tzv. lvovského vzoru (jediné v ČR), kdy je strop sálu vynesen do čtyř kupolí sklenutých na čtyřsloupový útvar uprostřed synagogy, čímž vzniklo baldachýnem kryté řečniště, tzv. almemor. Strop je navíc vyzdoben bohatou barokní ornamentikou a hebrejskými texty. Vzácná památka nyní slouží jako výstavní a koncertní síň. Husova ulice skrývá ještě jeden židovský chrámek – Michlštetrovskou synagogu. Ta prošla řadou stavebních úprav a v současné době jsou její části zakomponované do areálu hotelu Templ. Zajímavá je také budova bývalého rabinátu, dnes hotel Tanzberg.

Horní synagoga je poslední dochovanou synagogou lvovského typu na našem území

Hřbitov

Proslulý židovský hřbitov najdete na severozápadním okraji bývalé židovské čtvrti na svahu Kozího vršku. Již skutečnost, že leží ve vnitřním městě, svědčí o jeho stáří. Jedná se bez přehánění o jednu z nejvýznamnějších, nejrozsáhlejších a nejpozoruhodnějších židovských památek v naší zemi. Zabírá takřka dvouhektarovou plochu, obsahuje 4 000 náhrobků (nejstarší čitelný z roku 1605) a jednotlivé hroby jsou ve čtyřech až pěti vrstvách nad sebou. Nejdůležitější částí hřbitova je tzv. rabínský vršek. Jedná se o vyvýšeninu, kde se nacházejí nejstarší náhrobky z počátku 17. století, dále hroby moravských zemských a místních rabínů a členů jejich rodin. V nejjižnější části hřbitova stojí neorenesanční budova obřadní síně z roku 1898, kterou projektoval slavný vídeňský architekt Max Fleischer. Spolek přátel židovské kultury Mikulov ve spolupráci s Židovskou obcí Brno zde nainstaloval expozici věnovanou historii hřbitova a tradicím pohřebního ritu. A jeden dějinný paradox na konec: židovský hřbitov byl během války uchráněn před zlovůlí fašistů, neboť měl, podle jejich vize, sloužit v budoucnu jako památník vyhlazené rasy.

Nejstarší náhrobky jsou z počátku 17. století

Tak to je ona. 300 let stará rituální lázeň. K vidění jsou jen tři v celé ČR

Mikve

Židovská lázeň sloužila k symbolickému rituálnímu očištění ortodoxních Židů před začátkem Šabatu a dalších svátků. Ženy se v ní navíc „koupali“ po menstruaci, před svatbou a po porodu. Mikve jsou v zásadě prosté zděné nádrže krychlového tvaru umístěné v suterénu či přízemí domu v okrsku synagogy. Na dno se sestupuje zpravidla po pěti až sedmi schůdcích. Lázeň musí obsahovat čistou pramenitou vodu s přítokem a odtokem a disponovat takovou hloubkou, aby se v ní mohl dospělý člověk celý ponořit. Rituální lázně existovaly ve všech židovských komunitách na Moravě, ve větších ghettech dokonce ve více příkladech. Novodobá historie mikulovské mikve je poměrně zajímavá – archeologové ji objevili náhodou ve sklepě obytného domu, který musel ustoupit modernější zástavbě. Byla perfektně zachovaná (pouze zavalená propadlým stropem) a její stáří odborníci odhadli na 300 let. Mikulovská radnice se poté chvályhodně postarala o její konzervaci včetně obnovy předsklepí a vzácná židovská památka mohla být letos poprvé zpřístupněna veřejnosti. Spolu s rituální lázní v Dobrušce a Boskovicích patří mezi jediné tři zachovalé mikve v České republice.

Ačkoliv tvar předsklepí připomíná vinný sklípek, návštěvníci právě vstupují do zrekonstruovaného prostoru mikve

Budoucnost

Mikulov patří mezi ta židovská centra, do kterých bude v příštích třech letech směřovat významná finanční podpora – zhruba 280 milionů korun. Projekt revitalizace židovských objektů včetně vzniku desítky oblastních center židovské kultury slavnostně odstartoval již v dubnu v jičínské synagoze. Nositelem projektu je Federace židovských obcí v České republice, která v současné době sdružuje deset obcí a další přidružené židovské organizace a spolky. Jejím hlavním cílem je vytvoření koordinované a odborně řízené prezentace židovské kultury jako jedinečného kulturního dědictví České republiky. „Na území sedmi krajů vznikne síť deseti oblastních center židovské kultury, která budou poskytovat kulturní a vzdělávací služby pro odborníky i širokou veřejnost,“ informovalo ministerstvo kultury.

Vzácné domy v Husově ulici. Dům s arkýři vlevo je bývalý rabinát, kde 20 let působil rabi Löw, nyní hotel Tanzberg; ve velké budově vpravo fungovala židovská škola, dnes sídlo galerie Efram

Oblastní centra se budou nacházet v Úštěku, Jičíně, Brandýse nad Labem, Plzni, Březnici, Nové Cerekvi, Polné, Boskovicích, Mikulově a Krnově. Díky projektu se obnoví patnáct stavebně a historicky nejcennějších objektů. V revitalizovaných památkách, mezi které jsou zahrnuty synagogy, sídla bývalých obcí, rabínské domy, bývalé židovské školy a další pamětihodnosti, budou probíhat výstavy, přednášky, koncerty, literární večery, filmové projekce a divadelní představení. Celý projekt revitalizace, který získal peníze z evropského integrovaného operačního programu, by měl být ukončen v září 2013.

Mikulov – město památek a náboženské tolerance

Mikulov bývá často nazýván městem památek. Nezapomeňte při své návštěvě také na ty židovské. Veškeré informace včetně otevíracích dob jednotlivých objektů získáte na webu www.mikulov.cz nebo v místním informačním centru na hlavním náměstí.

Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal a Kateřina Korandová
(Zdroj: TIC Mikulov, ČTK a společnosti Amber travel)